Sylvie (67 let): Jsem vánoční vdova. Nikdo nechápe, jaké je to trápení
Ilustrační foto: Ingimage

Sylvie (67 let): Jsem vánoční vdova. Nikdo nechápe, jaké je to trápení

21. 12. 2022

Můj muž zemřel den před Štědrým večerem. Před třemi roky. Od té doby jsem Vánoce zrušila. Nebaví mě je slavit. Čím více se o nich mluví, tím více mi to manžela připomíná. Nikdo z mého okolí to však nechápe.

Mám v poslední době dojem, že se společnost zajímá o pocity každého. Pořád se řeší, jak se cítí lidé obézní, lidé trpící anorexií, lidé s nějakým postižením, s nemocí, s různými sexuálními orientacemi… Ale o vdovách a vdovcích se nemluví. Přitom nás, kteří jsme někoho ztratili je spousta a trpíme. Prožíváme opravdové trápení, ne takové pseudopatlání se v pocitech, jak mám v poslední době u některých lidí dojem. Děti a mládež chodí k psychoterapeutům, to se považuje za normální. Jsou mladí, zdraví, nic strašného zatím neprožili a hroutí se. Co máme říkat my?

Moje zkušenost je, že mé pocity okolí nechápe. Rodina se kolem mě semkla, když manžel zemřel, ale asi tak po půl roce jsem začala ze všech stran slyšet, že musím žít, chodit do společnosti, jezdit na výlety, být aktivní. A nejhorší byly první Vánoce. Strávila jsem je u dcery. Byly tam vnučky, zeť, jeho rodiče. Dcera vše u nich doma vyzdobila, snažila se, aby Vánoce byly perfektní. Byly.  Všechno se blýskalo, jídla a dárků byly hromady. Pak mi ale řekla, že jsem to kazila, protože jsem se mračila a dokonce si trochu poplakala. No ano, na mě to tam všechno tak padlo, tak moc mi najednou bylo líto, že s námi už Petr není. Dcera řekla, že to musím překonat, že se v lítosti nesmím topit. Myslí to dobře, ale mluví o něčem, o čem nemá ani páru.

Další Vánoce jsem se rozhodla strávit sama. No to bylo! Dcera tvrdila, že to nejde. Zeťova máma, se kterou, mimochodem, moc dobře vycházím, třikrát telefonovala, že nesmím být sama. Snažila jsem se omlouvat, vysvětlovat, prosit, pak jsem se ale naštvala. Proč mi někdo říká, co musím, že nesmím plakat a tak? Můžu plakat, kdy chci. Můžu být sama, kdy chci. Byla jsem o Vánocích sama a dcera volala ještě na Štědrý den, jestli jsem si to nerozmyslela a cituji: „Mami, prosím tě, nedělej takové pózy.“

Proč jsou lidé tak necitliví? Proč dnes musí všichni neustále předstírat, že jsou silní, aktivní, pozitivní? Proč nechápou, že někdo chce jen tak zalézt, být sám, prostě si trochu poplakat, posmutnit?

Letos jsem se rozhodla, že Vánoce strávím pomocí v jednom domově pro seniory. Známá tam pracuje, povídala mi o tom, jak tam klientům vždy na Vánoce chystá program a mě napadlo, že bych jim šla zazpívat. Chodívala jsem léta zpívat do sboru, kdysi jsem zpívala v jednom nočním podniku, na zábavách, zpěv je moje velká radost dodnes. Domluvili jsme se a já se tam opravdu večer chystám jít zpívat koledy. Pobudu hodinku, zazpívám, zabrnkám tam na klavír, pokecáme, pak půjdu domů, mám to ve vedlejší ulici. Uvidím, třeba mě to přivede na jiné myšlenky. Nebo budu ještě smutnější, nevím. Dceři jsem to oznámila v předstihu a řekla, že jsem se zbláznila, že o Vánocích má být rodina pohromadě. Pak zase volala znovu, omlouvala se, řekla, že má jen o mě strach. Tak jsme se dohodli, že přijdou ke mně na první svátek vánoční a půjdeme na procházku. Kompromis.

Každopádně, jestli můj příběh čtou nějaké ženy, které ovdověly v době Vánoc, snad jim pomůže vědomí, že nejsou samy. Týká se to samozřejmě i mužů. Když už nám naši partneři a partnerky provedli to, že odešli zrovna o Vánocích, tak by nám to aspoň příbuzní a blízcí mohli ulehčovat tím, že se pokusí pochopit, že být vánoční vdova či vánoční vdovec je dvojnásobně těžké. Proto jsem se pokusila své pocity shrnout, sdílet. Napsat tento příběh. Snad někomu pomůže.

 

(Autorka si nepřála uvést své jméno, reakce ho zná. Fotografie je ilustrační.)

 

 

ovdovění Vánoce
Autor: Redakce
Hodnocení:
(4.7 b. / 30 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Zuzana Maternová
Docela vám rozumím, stalo se mi totéž před čtyřmi lety. Přesně týden před vánoci. Ten první rok jsme je chtěli zrušit, ale nedalo nám to protože jsme si uvědomili, že by si to manžel nepřál. Vždycky se na svátky těšil jako malé děcko a tak jsme se rozhodli je zachovat. Jasně že nám moc chybí a chápu že každý truchlí jinak a různě dlouho, ale mohu zodpovědně prohlásit, že mě z dlouhého truchlení dostaly moje kočičky. Nebýt jich, tak to snážím hůř, ale jsou tak skvělý a legrační, že mi to dává zapomenout.
Taťana Veselá
Dobrý den, souzním s paní Ježkovou "nám provedli". Nesoudím, vyjadřuji pochopení. A moc se mi líbí to, že chcete pomoci v domově. Napište, když se Vám bude chtít, jak to na Vás zapůsobilo, dopadlo a tak... Držím Vám pěsti
Jindřich Berka
Nejhorší se s tím vyrovnávají lidé, kteří se na někoho upnou. Láska se musí rozložit. Každý člověk je neopakovatelné dílo Pána Boha.
Miloslava Richterová
Paní Ladislavo, fandím Vám a smekám.
Ladislava Mikendova
Milá paní Sylvo, nás,které jsme zažily to,co popisujete je kolem vás plno a každý se s tím musí vyrovnat po svém. Můj manžel zemřel před sedmi lety přesně týden před vánocemi.Už si na ty vánoce nevzpomínám,ani nechci . A když jsem se po třech letech začala po této ráně vzpamatovávat,přišla další . Trávila jsem víkend na chatě,už jsem dávno spala,když začal někdo bouchat. Byla to policie. Přišli mi oznámit,že můj mladší syn zahynul při dopravní nehodě. Mladá žena mu nedala přednost při odbočování vlevo. Byl na místě mrtev. Když jsem se ráno vracela domů, projížděla jsem kolem místa,kde se nehoda stala. A jezdím tam vždy,když jedu na chatu. Jeho kolegové tam na památku postavili pomník. A ona mladá žena,která to způsobila, měla ještě tolik drzosti,že mi napsala dopis,jehož závěr zněl, že zase bude dobře. Doufám, že se jí bude dokonce života vybavovat,že zabila člověka. Zůstala jsem sama,můj starší syn žije už 35 let v Bratislavě.Není to na konci světa, kdykoliv se můžu rozjet do Bratislavy. Mám skvělého syna a snachu a mohla bych se přestěhovat k nim,ale od doby co jsem v důchodu pracuji jako správce družstevního domu a ujišťuji vás,že je to nejlepší lék na smutek. .Fotografie manžela a syna mám všude, i za clonou v autě . A když pominu to,že jsem sama,jen s mojí milovanou jorkšírkou Betynkou,zažívám vlastně skvělé životní období. Jsem materiálně i finančně zajištěna a vlastně všechno můžu a nic nemusím.Život jde prostě dál.
Soňa Prachfeldová
Každý a jsme různorodí, se s tím musí , nebo se alespoň snažit, s tím vyrovnat po svém. Nejhorší je zatrpknout a litovat se. Nikomu, zejména sobě se tím nepomůže. Mladí bolest určitě chápou a chtějí pomoci. Přeji vám zase trochu radosti ze života a vykročení vpřed.
Věra Ježková
Každý má právo vyrovnávat se se svými city a trápením po svém. Velmi nemám ráda, když to se mnou někdo „myslí dobře“. Jako bych to já se sebou myslela špatně. Ovšem nelíbí se mi, že paní útočí na mladé. Oni za její ztrátu nemohou. A je pro mě nepřijatelné, že viní zesnulé za to, že odešli. Možná je výraz „nám provedli“ nadsázka a projev nezměrné bolesti, ale mně to zní hrozně. Líbí se mi komentáře pana Vrby a Brabce.
Iva Šolcová
Také jsem ovdověla před třemi roky během vánoc, byly to nejhorší vánoce, které jsem, kdy zažila. Věděla jsem, že to jsou naše poslední, strávila jsem je v hospici u manželova lůžka, byla jsem s ním až do konce. Od té doby jsem během vánočních svátků sama, nemusela bych, ale děti moje přání respektují a jsem jim za to vděčná. Jsme spolu v kontaktu, voláme si, píšeme si, ale fyzicky jsem sama. Ty vzpomínky na poslední vánoce v hospicu se jsou opravdu hrozné a nikdy nevím, jak se mně pořadí se s nimi vypořádat. Ale jinak jsem vánoce vždycky milovala, nezanevřela jsem na ně, zdobím dům, peču cukroví a vánočku, zapaluji svíčky na adventních věncích, letos už zase šlo vyrazit na adventní akce..... A na štědrý večer chystám tradiční večeři a pod stromeček i dárky (některé si rozbalí vnoučata, až po vánocích přijedou a některé tam mám pro své dva pejsky, těm mimochodem chystám také jejich štědrovečerní menu), koukám na pohádky, prostě se snažím si to užít podle možností a jít dál. Co jiného zbývá..... Jsem šťastná za to, že mám hodné děti, krásná vnoučata a v rámci možností jsem zdravá..... A to je sám o sobě důvod k radosti.
Marie Faldynová
Sama takovou zkušenost nemám, rodiče mi zemřeli na jaře a vdova nejsem. Každý to prožívá jinak a Bible doporučuje plakat s plačícími. Nutit někoho jásat se nedá. Na druhou stranu pokud to truchlící nezvládá a omezuje ho to na životě moc dlouho, je tu možnost brát léky. Nápad jít do domova důchodců je podle mne výborný, někdy neškodí porovnat své trápení s trápením někoho jiného. A potěšit někoho, kdo je také sám.
Zdenka Koldová
Zdravím,,,,se zájmem,ba i s dojetím jsem si přečetla příspěvek pana Vrby,mě zemřel tatínek také na Mikuláše,bylo mě 9 let....maminka zemřela 17.prosince,22.prosince jsme ji pochovali....ted jsem již čtvrtým rokem vdova a Vánoce vnitřně bojkotuji,trochu se jen přetvařuji kvůli dětem,vnoučatům a pravnoučatům....Přeji touto cestou nejen "íčkařům",ale všem lidem dobré vůle Vánoční svátky prožité i v této neklidné době v pohodě dle svých představ ale hlavně ve zdraví.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.