Moje vánoční zklamání
FOTO: Z rodinného archivu Jany Tulejové

Moje vánoční zklamání

19. 12. 2022

Když vzpomínám na Vánoce mého dětství, vidím maminku, jak stojí na židli v kuchyni s krabicí sušeného mléka a zlobí se. To se opakovalo každý rok. V horní části spížky byly uloženy talíře, které se vytahovaly jen ve sváteční dny a také se tam schovávaly věci na pečení.

Ze sušeného mléka dělávala maminka mléčnou čokoládu, která se pak vyklepávala z malých formiček. Rodiče stavěli dům na druhém konci města a tak se doma šetřilo, jak říkávala maminka, ušetříš jen na jídle. Každý pomeranč se dělil na čtyři díly. Když nás honila mlsná, umíchali jsme si s otcem třeba žloutek s cukrem.

Jakmile se před Vánocemi koupily mandle, rozinky, sušené mléko, kakao, poklad byl v ohrožení, všechno to maminka schovala do té své skrýše nahoru ve spížce a dvířka zamkla, klíč schovala. Znala své lidi, věděla, že otec a já budeme šmejdit a hledat, tak se v úkrytech zdokonalovala. Nejmazanější úkryt byl pod skleněnou dózou s moukou. Marně. Vždycky jsme klíč našli. To jsme pak s otcem na střídačku usypávali sušené mléko, přidal se cukr a troška vody a umíchali jsme si mňamku. Brácha byl malý, nahoru do spíže nedosáhl, ale dělila jsem se s ním. Když nastal čas pečení, maminka vytáhla krabici s mlékem a ona byla prázdná. Stála na té židli, nechápavý výraz ve tváři a zlobila se. Každý rok. Při svém šmejdění jsem samozřejmě našla i dárky, takže jsem byla v obraze, co bude na Ježíška. Mým trestem bylo, že jsem přišla o to překvapení u stromku. Jednou mi maminka koupila svetr a schovala ho tak dobře, že ho našla až na Velikonoce a pod stromkem jsem měla lístek “svetr, až ho Ježíšek najde”. Z dnešního pohledu jsme dostávali skromné dárky, jako punčocháče, ponožky, pyžamo, nějakou hračku, lyže, ale vždycky knížku. Mně to stačilo, do Silvestra jsem měla co číst.

Když jsem měla 9 let, strašně jsem toužila mít krasobruslařské brusle, prostě bílé boty s bruslemi, do té doby jsem měla brusle na klíček. Pořád jsem o nich mluvila, na mamince jsem viděla, že můj sen bude splněn, tak jsem se těšila! Ježíšek zazvonil, otevřeli jsme dveře do obýváku a můj zrak padl pod stromek. Ležely tam mimo jiné hnědé boty s kanadami! Ježíšek nevěděl, že jsou jiné brusle pro holky a jiné pro kluky. To zklamání se nedalo zakrýt, slzy se mi tlačily do očí. Bylo to překvapení i pro rodiče, určitě jim to bylo líto. To byl dárek, na který nikdy nezapomenu. Musím podotknout, že jsem se naučila bruslit i na těch kanadách, akorát mne na kluzišti oslovovali jako kluka. Ty pravé brusle jsem dostala později, asi k svátku, bílé boty byly odřené, protože jsem je zdědila po někom. Radost mne přešla, když mi moje spolužačka Hana, jedináček z lepší rodiny, před kamarádkami prozradila, že ty brusle jsou její odložené. Jak je to všechno dávno...

Můj příběh rodina Soutěž: Vánoce mého mládí
Hodnocení:
(5 b. / 35 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jana Šenbergerová
To já nikdy nedostala ani odřené, přesto jsem si užívala "rychlobruslení" na zamrzlé přehradě na bruslích na klíček. Když jsem začala chodit na kluziště, někdo mi v rychlosti podrazil nohy, já si poranila kostrč a bylo navždy po bruslení.
Jitka Jurníčková
Je opravdu velká škoda, že některé děti mají dětství jako ze škatulky a jiné přesně naopak. Ale to je bohužel život, který není spravedlivý. Výhodu je, že v dospělosti máme prakticky každý možnost si ho vybudovat tak, jak sami chceme.
Hana Pořízová
Musím se usmát,až na ty kanady mám úplně stejný zážitek.Odřené bílé boty a tlačily mě.Asi třikrát jsem na nich jela.Potom mé brusení definitivně skončilo.Vnuk ale hraje hokej .
Taťana Veselá
Milé, hezká vzpomínka... Vzpomínám, jak jsem našla pod stromečkem, mimo jiné, v patnácti i utěrky a jak jsem byla naštvaná! Dnes se tomu směju a naopak říkám zlatý starý dobrý utěrky!!! Kam se na ně hrabou dnešní nesavky...
Blanka Lazarová
Děkuji za milé vzpomínání. Úplně vidím jak vyrábíme čokoládu, jak hledáme schované dárky, chodíme tajně na cukroví, loupíme figurky ze stromu a aranžujeme tam stříbrné obaly, těch pletených svetrů a oblečků, různých panenek, knížek,....... a to šílené těšení se na Ježíška... Díky.
Marie Ženatová
Milá Jano, díky za hezkou vzpomínku. I já je mám podobné, jako dárky jsme dostávali v dětství také většinou věci praktické, ale i knížky - později od tety to byly občas "vyjímečné dárky." Také jsem dostala jednou první brusle na kličku, později to byly hnědé komisńáky s bruslemi, aby je po mně mohli dědit mladší bratři. Až jsem byla vdaná tak jsem si koupila v bazaru vysněné "bílé krasobruslařské boty s bruslemi" abych mohla chodit s dětmi bruslit na kluziště. Až asi ve 40 letech jsem koupila dceři krásné nové bílé krasobruslařské boty s bruslemi. Padly nám oběma, takže jsme si je velmi často i dlouho půjčovali - také jen občas bylo potřeba nabrousit nože.
Lenka Kočandrlová
Pí. Monika Monca: ty věci do výbavy se chystaly tehdy jen proto,že matky dcer neměly tolik peněz k dispozici,aby jim koupily vše najednou (myšleno ke svatbě ),a také v obchodech nebývalo vše tak snadno ke koupi,jako dnes. Já dceři žádnou výbavu už nechystala,ale moje máma mi dala ke svatbě v r. 1983 aspoň ručníky,útěrky,osušky,příbory,ložní prádlo,porcelán....Na to si musela dost utrhnout od úst, jaký měla plat. V některých rodinách se dodnes dávají pod stromeček i věci,které by dětem museli stejně koupit,tzv. měkké dárky......
Monika Monca
To je strasny. Veci do vybavy misto darku...rodice si ulehcovali sve zalezitosti na ukor deti. Nikde neni dana povinnost chystat "vybavu", ano, pokud vdavate dceru, je fajn necim prispet, ale chystat to uz od narozeni je uchylne. I v chude rodine se to da zaridit tak, aby dite naslo aspon skromny, ale opravdovy darek.
Zdenka Jírová
Měla jsem podobné zážitky, dobrot bylo málo, ale maminka si uměla poradit. I tu čokoládu jsme dělali. Bývala dobrá. Dokonce jsme měly i stejné přání - bílé krasobruslařské boty s bruslemi. Já ale dopadla lépe než vy, mně bylo 14 let a boty jsem si musela už před Ježíškem zkusit v obchodě, aby mi "byly" i na teplou ponožku. Měly ale být až pod stromečkem. Ten rok mrzlo nějak hodně už před svátky a rybník byl silně zamrzlý. Maminka nakonec neodolala mým toužebným očím a vydala mi je už den předem, abych si ledu užila. Já se hlavně těšila, jak se pochlubím ostatním holkám. Povedlo se. Ty boty s bruslemi jsem užívala celý život jen s občasným nabroušením nožů.
Jana Jurečková
Krásné vyprávění. Já si vzpomínám, že jsem jako malá šmejdila po skříních a dárky našla, pak se tvářila, že o tom nevím. Největší radost jsem měla z malinkého kočárku, sporťáku, s panenkou. Nezapomenu.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.