Blanka (61 let): Touha po majetku odhalila temné stránky členů rodiny
Ilustrační foto: Ingimage

Blanka (61 let): Touha po majetku odhalila temné stránky členů rodiny

5. 1. 2023

Pět let jsem se starala o těžce nemocnou maminku. Bratr ani sestra se na péči nepodíleli. Teď jsou naštvaní, že mi máma odkázala domek. Vyhrožují mi soudem. Jsem v šoku z toho, jak může majetek rozbourat vztahy v rodině.

S nikým o tom nemluv. Je to ostuda a ta musí zůstat v rodině. To mi stále opakuje můj manžel. Jenže já jsem tak zklamaná a plná zlosti, že se naopak potřebuji svěřovat, nechat si poradit.

Naše rodina byla vždy taková obyčejná. Máma a táta postavili domek, vychovali nás tři děti. Scházeli jsme se o Vánocích, o narozeninách. Můj vztah se sourozenci nebyl nijak vřelý, byl takový normální, řekla bych. Jsem nejstarší, bratr je mladí o dva roky, sestra o sedm. Táta zemřel, máma onemocněla. Brala jsem jako samozřejmost, že hlavní tíha péče o ni bude na mě. Bydlela jsem totiž k ní nejblíž, měla jsem to prakticky přes ulici. Když to s ní bylo hodně zlé, nastěhovala jsem s k ní do domku, abych u ní mohla být čtyřiadvacet hodin denně. Byla to honička, pendlovala jsem mezi ní a naším bytem, kde jsem vždy jen poklidila, navařila manželovi. Byl skvělý, pomáhal mi, nikdy neřekl ani slovo na to, že jsem se nastěhovala k mamince. I moje dcera dělala vše pro to, aby mi pomohla, za babičkou často chodila, pomáhala mi s ní, když jsme ji třeba museli vézt k lékaři a tak.

Nechala jsem práce, žila jsem z příspěvků na péči, který máma pobírala a z toho, co vydělal manžel. Stejně jsem už byla z práce prodavačky unavená, tak jsem si jen občas vzala brigádu, když známá, která provozuje obchůdek s oblečením, potřebovala zaskočit. Žila jsem skromně, na dovolené jsem nebyla po celou tu dobu, co to s mámou bylo zlé.

Když umřela, plánovala jsem, že si s manželem vyjedeme k moři. Potřebovala jsem vydechnout, dát se do kupy. Přišla sestra a řekla: „No to se ti teď bude cestovat, když utrácíš peníze, které patří nám všem.“ Byla jsem v šoku. Ona si myslela, že mi máma něco odkázala a já to chci rozfofrovat. Máma žádné úspory neměla, vše padlo na péči o ni, naopak hodně jsem dávala ze svého.

Máma mi v závěti odkázala domek. Starý, nijak neopravovaný, s řadou závad. Ještě než jsme se stačili s manželem a dcerou poradit, zda ho prodat nebo se ho pokusit opravit, zda na to vůbec máme peníze a sílu, nastoupila sestra, že závěť zpochybňuje, že chce, ať domek prodám a rozdělíme se na tři díly.

Totéž mi řekl bratr. Pak se mnou přestal komunikovat, je uražený, naštvaný, že jsem nesouhlasila.

Advokát, který závěť s mámou sepsal, řekl, že byla naprosto při smyslech, že bylo její přání, abych dostala domek jako odměnu za to, že jsem se o ni starala. Doslova mu prý řekla, že nebýt mě, ostatní děti by ji šouply do důchoďáku a přijely za ní jednou za rok. Sestra s bratrem se poté příšerně urazili, když jsem jim to řekla.

Současná situace je následující.

Bratr ani sestra se mnou nemluví.

Domek chátrá, je opuštěný, nepouštíme se do oprav, protože nám přišlo oznámení od právníka, že bude soud, ve kterém se pokusí dokázat, že závěť je neplatná.

Vyplatit sourozence nemám z čeho.

Manžel v záchvatu vzteku chytil mého bratra pod krk, protože mu řekl, že jsem prolhaná potvora. Bratr to nahlásil na policii.

Sestra povídá našim společným známým, že jsem zlodějka, že jsem je okradla.

Moje dcera přestala mluvit s dcerou mé sestry i se synem mého bratra. Prý se taky všichni rozhádali.

Každý z nás si stojí za svým, takže jsme si letos ani nepopřáli k Vánocům.

Čím více je situace vyostřená, tím více se mi chce bojovat, protože to cítím jako obrovskou nespravedlnost. Bratr nikdy nezavolal, jestli máma něco nepotřebuje, on ji nepřebaloval, nekrmil, nevozil na vozíčku na zahradu, aby se aspoň nadýchala čerstvého vzduchu. Sestra u ní byla občas, něco jí přinesla, poseděla u ní a zase šla. Nikdo, kdo nepečoval o člověka s přiznaným příspěvkem čtvrtého stupně, tedy o člověka zcela odkázaného na péči druhých, si nedovede představit, jaké to je. Od té zkušenosti smekám před všemi zdravotníky, pečovateli, všemi, kdo se o staré nemocné lidi starají. A říkám si, že o to víc chci splnit mámino přání. Tedy její domek si nechat. Třeba ho opravit a na stará kolena se do něj nastěhovat. Nebo ho nechat dceři.

Jestli si někdo myslí, že mít sourozence je fajn, protože na stáří nebude sám, podléhá snům. Já si to také myslela. Také jsem snila, že budeme společně sedávat na zahradě, vzpomínat na mámu a tátu, scházet se tam, kde jsem vyrostli. Jenže my se místo toho rozhádali.

Ani jeden z nás nechce ustoupit a cítím, jak jsem pořád více zatvrzelá. Říká, že se moudřejší ustoupí. Vím to. Ale nevím, zda to dokážu.

 

(Autorka si nepřeje zveřejnit celé jméno, ale redakce ho zná.)

 

 

 

Můj příběh rodina
Autor: Redakce
Hodnocení:
(4.9 b. / 24 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Věra Halátová
Jestliže Vám matka odkázala domek v závěti a na Vaše sourozence v závěti nemyslela, jsou oni neopominutelní dědicové. K dědickému řízení, k notáři, budou přizváni, notář rozhodne a soud jeho rozhodnutí následně schválí. Vašim sourozencům bude přisouzena ze zákona určitá částka. Menší než kdyby závěť neexistovala. Píšete, že domek je starý, třeba by to byl danajský dar, když píšete, že finanční prostředky nemáte. Nakonec domek prodáte, z výnosu vyplatíte sourozence. Cítíte se být ukřivděná. Tvrdohlavě "budete bojovat" "na stará kolena se do domku nastěhujete" - píšete do i60, takže ta stará kolena už máte. Máte vůbec představu, kolik stojí údržba starého, léta neudržovaného domku? Chcete se léta soudit, platit advokáta? Nakonec přijdete o víc, než když se zklidníte a necháte dědické řízení projít. A nežehrejte na to, že máte sourozence. Ještě nevíte, co se Vám v životě přihodí a třeba oni budou jedinými lidmi, kteří Vám pomohou. Péči o matku jste převzala dobrovolně, asi jste k tomu měla lepší podmínky, než Vaši sourozenci, když bylo o matku postaráno, no tak se bratr moc nezajímal - nepíšete jaké měl rodinné poměry, prostě chlapi na takovou péči moc nejsou. Je ve Vás moc zloby.
Ludmila Černá
Bohužel, tohle se asi stalo ve více rodinách. Zažila jsem něco podobného, ale ne takhle drastického. Prostě jak jde o peníze, bratr nezná bratra. Vy jste mamince pomohla a máte čisté svědomí. Netrapte se (já vím, ono se to radí, když se mě to netýká) hamižností Vašich sourozenců. Je to jejich volba a když jim pár korun stojí za to tahat Vás po soudech a pomlouvat , není čeho litovat, že s Vámi nemluví. Oni soud stejně prohrají. Nesmutněte, nestojí to za to. Držím palce, ať se vše brzo vyřeší.
Stanislava Honcová
Hmm, také jsem při vyřizování dědictví po otci, o kterého jsme se starali až do jeho smrti, s překvapením zjistila, že v rodině máme vlastnosti, o kterých jsem do té doby neměla tušení. Také došlo na rozpory a také mne to moc mrzelo. Přála bych si smír, ale neustupuji, i když vím, že je to o kompromisu. Peníze dokáží bořit mosty mezi lidmi, a to i mezi těmi nejbližšími. A proto si važme každého, kdo nás má rád, kdo si nás váží, kdo by nám pomohl bez ohledu na to, kolik mu to vynese. A věřme, že čas obrousí hrany sporu.
Karla Štíchová
Paní pisatelka ale opravdu působí jako prolhaná potvora. Píše, že domek postavil její otec a matka a otec zemřel. Takže se sourozenci nejspíš zřekli dědictví a je nemorální jim ho nyní upřít. Dále tvrdí, že závět byla sepisována u advokáta. Přitom je z části neplatná, neboť sourozenci jsou nepominutelní dědicové a mohou být jen kráceni, nikoli vyloučeni. Takže její matka věděla, že dcera dům nikdy bez vyplacení sourozenců mít celý nebude. Kdyby to chtěla, dům by jí darovala, ale to by šla do pekla, protože by podvedla své děti, když se zřekly dědictví po otci.
Margita Melegova
Mame takovy pripad v rodine, kdyz matka onemocnela a ve stejnem meste zila jedna jeji dcera, ostatni sourozenci zili o vic jak 500 km dal, pece zustala na te dceri ale velice rychle zajistila matce DD, je pravdou ze za ni chodila casto na navstevy. Stalo se to pred 40 roky, po smrti matky rekla svym sourozencum ze zadne dedicke rizeni nebylo protoze mamka nic nemela. Pravdou je, ze se matka pred nemoci chlubila tem dalsim detem ze za tech 22 let co byla vdovou nasetrila necelych dveste tisic, na tu dobu slo o velke penize, ty vlozila jeji dcera do stavby sveho domu, proto byl ucet ve sporitelne prazdny a ona tem dalsim sourozencum porad vycitala ze se musela o mamku sama starat, asi zastirani te skutecnosti ze si prisvojila penize, ze byla nenasytna penez prokazala doba po roce 89, kdy probehli restituce, zatajila ostatnim sourozencum ze jsou spolumajitele restitucnich naroku az do doby nez jeden z bratranku informoval ty dalsi sourozence a ti dostali alespon neco po rozhodnuti soudu. Vzdy se najde nekdo v rodine kdo si o sobe mysli ze je potrebnejsi nez ti druzi.
Lenka Kočandrlová
Maminka měla dát domek Blance ještě za svého života.Teď bohužel hrozí,že se sourozenci u soudu mohou dovolat svých zákonitých podílů....Je to hanebné,že jsou tak krkaví,i když domek asi při dnešní úrovni cen má asi nějakou hodnotu. Jenže z morálního hlediska by neměli dostat nic,protože se nestarali. Nakonec to možná skončí prodejem nemovitosti a rozdělením peněz,protože Blanka nejspíš nemá na vyplacení hamižných a nesoudných sourozenců.
Karel Preisler
Vy se nemáte za co stydět. Její dům, její rozhodnutí. A bez urážky Váš manžel asi taky není úplně v obraze. Jaká ostuda, jaký v rodině?? Všichni by si měli uvědomit, že majetek je po dobu života toho, kdo ho vlastní a jenom a pouze tento člověk rozhoduje o tom, jak s ním naloží. Ať Vás ani nenapadne dům prodat a z utržených peněz sourozencům něco dát. Maminka to chtěla tak a tak to bude. Moje matka se zřekla dědictví ve prospěch sourozenců, ale trošičku zapomněla na to, že tím vlastně ochudila svoje děti. Na to myslete.
František Pluhař
Mám stejný problém. Před 10 lety jsem měl úraz po kterém mám zdravotní problémy. Když jsem byl zdráv, tak pro sportování jsem byl plný energie, pomohl jsem švagrovi se stavbou bydlení, nástavbou na domku tchána. Chodil jsem tam jako do druhého zaměstnání. Jezdili jsme s manželkou na domek a zahradu tchána, kterou zdědil po tátovi a dělal jsem tam ty nejhorší práce. Potom když jsem omarodil a byl uznán v invalidním důchodě do 3. stupně poškození organizmu 78%, tak o mě roznášeli, že jsem simulant. Žena mě řekla, že jde ode mne, dcery a vnuka, že si chce užít důchodu a chce se ho hlavně dožít. Podala návrh na rozvod těsně před tím než tchán umřel. Po jeho smrti se podělili a já nedostal nic. Úplně souhlasím s tím, co napsala pisatelka. Žiji sám, syn u mě bydlí, ale chodí se vyspat. Dceru ani vnuka jsem od Covidu neviděl. Přitom jsem absolvoval všechna očkování i posilovací injekce, chodím na podzim na očkování proti chřipce. Tu jsem za celou dobu nedostal. Teď jsem dostal housera a nemůžu vůbec nic. Musím si zařídit dovoz obědů, protože při stání u plotny mě bolí záda. Díky tomu, že jsem v bytě sám, tak platím a peněz se nedostává. Jezdil jsem do rehabilitačního ústavu na tři týdny a moc mě to pomáhalo. Teď na to nemám. A tak se můj zdravotní stav zhoršuje, co na to říct a neurazit.......-)
Zdenka Koldová
Zdravím....úplně soucítím s pisatelkou,mám něco podobného také za sebou.Když moje maminka vážně onemocněla,tak jsem si ji vzala k sobě a s mým manželem jsme se o ni starali,.měli jsme však již předtím zaplacenou týdenní podnikovou rekreaci,a chtěli jsme,aby o ni týden pečoval bratr ,ten však prohlásil,že si ji v žádném případě nemůže vzít k na ten týden k sobě,protože vlivem nemoci hodně zhubla a on se jí štítí/doslova tak/,o švagrové nemohla být ani řeč,ta při občasné návštěvě u nás pomalu stála u dveří.Maminka žádný velký majetek jako dlouholetá vdova něměla,jen větší zahradu,před smrtí dala mě dvě třetiny za péči a bratrovi jednu třetinu.Ten mě celá léta dokud žil tuto skutečnost předhazoval jako nespravedlnost.Od té doby říkám"neříkej ,že jsi s někým přítel,dokud jsi s ním nedělil"
Elena Valeriánová
Advokát, který s maminkou závěť sepsal by měl být znalý všech právních předpisů, tak snad po právní stránce by závěť měla být v pořádku. Pokud se sourozenci o maminku nestarali a hlavně se o ni nezajímali, tak by byla slušnost respektovat její vůli. Jenže chamtivost je špatný rádce. Vidina bohatství zatemní mozek raz dva a rodina je rozhádaná na dlouhá léta. Podle mě se tyto vztahy už nikdy neslepí. Vždy se bude někdo cítit ukřivděný. Nechala bych rozhodnutí na soudu. Pane Pavle Ouběchu, Váš názor mi připadá zcela zcestný. Nechala si zaplatit? Moje sestra dostala domek od rodičů ještě před jejich smrtí, bratr i já jsme si od ní nedali vyplatit žádný podíl, s tím, že rodiče "dochová". Nebrali jsme to, že dostala zaplaceno.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.