Příběhy starých fotografií: O mé české babičce
Všechny fotografie: Z rodinného archivu Soni Prachfeldové

Příběhy starých fotografií: O mé české babičce

15. 2. 2023

Po krátkém přemýšlení jsem se rozhodla, že napíši pokračování i o naší nově nalezené rodině, bez které bychom nemohli zůstat v naší vlasti. Poválečná doba byla velmi krutá a úplně obrátila životy nejen nám, ale i  mnoha dalším rodinám.

V prvním příběhu jsem psala, jak se nás ujala česká rodina a my jsme nebyli nuceni odejít do vyhnanství z Čech. Majitelka domu se svým synem byli živnostníci, později se stala mojí nevlastní babičkou a její syn mým adoptivním otcem. Česká babička neměla vůbec na růžích ustláno. Narodila se ve Snopoušově, okres Přeštice v západních Čechách. Tam se i provdala, narodil se jí syn Václav, který svého otce nikdy nepoznal, neboť tento padl v I. světové válce. Později se seznámila s obchodníkem, za kterého se provdala a odstěhovala se do severních Čech, kde vlastnil nemovitost. Jenže záhy ovdověla a pokračovala v obchodu se svým synem.

V domě byl malý konzum a její syn (můj pozdější otec) jezdil soukromým nákladním autem. Tehdejší režim jim vše znárodnil, do domu nastěhoval nájemníky. Otec přešel i s autem do národního podniku ČSAD a babičce zůstaly prázdné regály a stažené rolety. Nedostala ani korunu penze, až po dlouhé době jí přiznali 120,- Kč.

Nastěhovaní nájemníci přiděleni tehdejším MNV (tři rodiny) velice babičku respektovali, říkali jí paní domácí, pravidelně měli uklízení společných prostor a zametání chodníku a také jí měsíčně platili pár drobných za nájem a vodu.

Moje česká babička byla velice hrdá, přísná, zásadová žena, myslím, že z počátku nás brala s rezervou, když si její syn vzal moji maminku. Ale pak ke mně velice přilnula, učila se se mnou, když jsem byla nemocná, i jsem se k ní nastěhovala. Rozdělovala jsem svoji přízeň mezi obě babičky. Měla velkou knihovnu a také krásné dívčí románky. Od ní jsem získala lásku ke knihám. Mám ji nerozlučně spjatou s krásnou Biblí, kterou vlastnoručně vymalovala a převažovala v ní zlatá barva. A také  mi vyprávěla poutavé chvíle ze svého mládí, ze své vesnice, ani jsem nedutala. V pozdějším věku velice trpěla na páteř a nakonec chodila o holích. Nikdy se nesmířila s tehdejším režimem, trpěla tím, že ji živí syn a ona nemůže ničím přispět. Měla pocit, že už jí život nic dobrého nenadělí. Opravdu měla pohnutý, těžký osud. Babičce bylo 70 let, když dobrovolně odešla z tohoto světa.

Ještě jednu zajímavost musím uvést. Česká i německá babička se narodily obě ve stejný den, měsíc i rok. Obě se jmenovaly Růženy a dokonce i příjmení za svobodna znělo na S. Jedna se narodila v západních Čechách, druhá v severních Čechách a poprvé se poznaly, když jim bylo 60 let. Bylo to 10 let společného hezkého soužití s oběma babičkami a dědou. 

Později do našeho domu přibyl nejmladší obyvatel. Můj bráška Vašek. A nám začínaly již konečně šťastnější životní kapitoly. Ale to už jsou nové životní příběhy.

Jsem na moje prarodiče hrda, vždy konali poctivě, s čistým svědomím. Byla to těžká, nesvobodná doba, která jim velmi ublížila, tehdejší politický režim je připravil o jejich majetky i svobodné rozhodování. Ale  jejich čestnost a lásku jim ukrást nemohl.

A ŽIVOT šel a jde dál...

 

První příběh zde:
Příběhy starých fotografií: Prarodiče navždy v mých vzpomínkách

 

 

Můj příběh Příběhy starých fotografií vzpomínky
Hodnocení:
(5.1 b. / 34 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Soňa Prachfeldová
Oldřichu děkuji, to už mi říkala i vnučka. Obdivuji spisovatele a několik výborných je mezi námi, na to bych si netroufla.
Oldřich Čepelka
Úžasný příběh, ale další se skrývají pod některými větami. Třeba to jednou Soňo ještě rozepíšete. Třebaže by to už možná byla fikce a próza, ale pořád postavená na faktech.
Martina Růžičková
Krásně napsaný a hodně silný příběh.
Jana Bendová
Soni krásně jsi to napsala
Soňa Prachfeldová
Díky ještě jednou za komentíky, těší mě.
Alena Tollarová
Staré fotografie vyprávějí o tom, jaké romány psaly životy našich předků. Někdy je opravdu skoro neuvěřitelné, co všechno člověk vydrží. Pár starých fotek mám taky, ale příběhy k nim skoro žádné. Mrzí mě, že se nemám koho zeptat na nějaké ty podrobnosti.
František Matoušek
Úžasný příběh, který jste velice hezky sepsala. Rád jsem si ho přečetl. Líbí se mi jak s láskou vzpomínáte vašich babiček, které shodou náhod se narodily ve stejný den, měsíci i roku a nosily jméno Růžena. Děkuji .
Soňa Prachfeldová
Díky moc přátelé za vaše milá slova.
Marie Měchurová
Je neuvěřitelné, co všechno nám a našim předkům život dokázal přichystat. Soni, z tvých příběhů ale vyzařuje láska a smíření.
Jarmila Komberec Jakubcová
Soni dík za oba velmi zajímavé články. Četla jsem je jedním dechem.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.