Příběhy starých fotografií: Zamyšlení
Památník padlým na bojišti 1.sv. války z roku 1918. Historická fotografie z archivu M. Richterové

Příběhy starých fotografií: Zamyšlení

27. 3. 2023

Staré fotografie vypráví. Máme je v albech i v krabičkách a uchováváme je jako nejdražší poklady. Ráda si prohlížím tyto památky na své předky a vzpomínám. Prohlížím i fotky těch, se kterými jsem se naživo nesetkala, jsou to i dědové.

Najdu dědečky zamlada ve vojenské uniformě. Vojáci před odjezdem na frontu v první světové válce chtěli, aby na ně rodina měla památku, kdyby se nevrátili. Jaké to muselo být štěstí, když se s nimi shledali. Skupina kamarádů i majitel panství z vesnice se z války nevrátila. Byli přibližně stejně mladí jako můj děda, který se po úrazu zotavil, i když ne úplně.

Jejich jména byla zapsána do obecní kroniky a na 32 malých náhrobních kamenů na vytvořeném hřbitůvku před kostelíkem - věnováno z lásky a vděčnosti v roce 1918. U kostela v sousední vesnici jsou jména na jednolitém památníku. Někde jsou tyto památníčky na návsi pod vysazenou, dnes už starou lípou. I z druhé světové války je mnoho památníků, bývají na hřbitovech, blízko nich jsou hroby padlých vojáků Rudé armády. Padli, abychom žili, čteme na pomníčcích. Nikdy nebude dost úcty pro ty, kteří zbytečně zahynuli a po celá léta umírají na bojištích, ani květin, které k památníkům padlých položíme, ani soustrasti, kterou bychom vyslovili.

Bohužel, zatím se nenašlo ani dost moudrosti mezi lidmi, aby si života vážili. Kolikrát už podzimní listí hroby zasypalo a sněhy na nich roztály. Je jich mnoho a po celém světě. Lidé založili i organizace a přesto se spolu nedomluví. Ani se nechce věřit, že máme 21. století. I tragické fotografie ze současné války jednou zestárnou a budou o našem století vyprávět smutný příběh. Moc si přeji, aby to byl příběh posledního lidského nerozumu. Aby tento kolotoč válek v lidských dějinách skončil, aby lidé žili pospolu a v radosti.

Nedávno jsem viděla plakátek, zval na Bandera párty, diskotéku pořádanou mladými lidmi, kteří u nás našli azyl, bylo to v Plzni, ulice Lidická 33. Přiznám se, byla jsem v šoku. Ještě teď mám v očích slzy. I v Lidicích se přinášejí k památníku květiny a i tam staré fotografie vyprávějí příběh a sice o lidské krutosti. Letos to bude 81 let, co byla vesnice vypálena, srovnána se zemí, muži zavražděni, ženy skončily v koncentračním táboře, děti v plynových komorách, některé byly dány na převýchovu. Ti z obyvatel, kteří nebyli přítomni, byli pečlivě vyhledáni a dodatečně popraveni v Praze, neunikly ani zatím nenarozené děti těhotných žen. Trest za atentát na Heydricha byl vykonán na vesnici, která s tím neměla nic společného. Událost otřásla celým světem a poučil se někdo? Představitelé států konají po svém, stejně jako panovníci dříve a lidé jsou jen figurky na šachovnici. Slovo mír bývá zesměšňováno, dokonce náš pan prezident vyjádřil názor, že usilovat o trvalý mír je nemožné a další zbraně jsou potřeba. Těžko uvěřit skutečnosti, kam lidstvo dospělo.

V krabičce mám pár fotek z pietního místa i z nových Lidic, byly po válce vystavěny, mohla se tam přibližně polovina přeživších žen vrátit, po 2 letech se vrátilo i 17 dětí. Fotky jsme pořídili o prázdninách u rodičů, děda tehdy našim dětem vyprávěl, když jsme se chystali památník navštívit, bylo to kousek od nich, jak tenkrát vyděšeně koukali na oblohu směrem ke spáleništi za vytí vyplašených psů. Najdu i svatební rodinné fotky z rozkvetlého růžového sadu, který byl po válce v Lidicích vysázen.

Fotografie toho běsnění v červnu roku 1942 pořídili samotní aktéři, dokonce při tom natočili film, měl se promítat v kinech pro zastrašení obyvatel. Dodnes tyto fotografie vypráví, jenže je nikdo neslyší.

Celá fotodokumentace a smutné podrobné převyprávění tragédie Lidic je na webu Lidice - Živá historie, stačí vyhledat googlem.

Svůj příspěvek do soutěže nepřihlašuji, ani žádné fotografie nepřikládám. Budete-li chtít, najdete je sami.

Přeji všem lidem, aby našli společnou řeč a dokázali se domluvit na tom, že šťastný a svobodný život v míru je to nejlepší, co mohou svým dětem dát, a také, aby jejich fotografie jednou vyprávěly o nich jen ty nejhezčí příběhy.

 

 

 

historie vzpomínky
Hodnocení:
(5.1 b. / 15 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Hana Polednová
Smutné, ale je to moc hezky napsané.
Soňa Prachfeldová
Mílo, kruté osudy, způsobené nemilosrdným vražděním. Do Lidic nemohu jet opět, moc mě to sebralo. Ve Volarech pomníčky židovských žen z Pochodu smrti, skoro na každé ovci stojí pomníky na počest padlých. Asi mnoho nás má mezi předky takto zabitého. A státy vedené bezohlednými, na ně to nepůsobí a pokračují dál?
Miloslava Richterová
Paní Jírová, to mne mrzí. A kolik těch památníků se jmény padlých spoluobčanů je, v každé vesničce je opatrují, ve městě je jich i několik. Pořád je naděje, že až zase státníci při návštěvě jiné země spolu s místními položí kytice při vyslovení úcty padlým, postojí trochu delší dobu a pak si řeknou, pojďme se domluvit, tohle už se nebude opakovat.
Zdenka Jírová
Napsala jste to nádherně. Také mám svého strýce zvěčnělého na pomníku padlých v 1. světové válce. Zbyly mi jen jeho lístky z fronty a fotografie ve vojenském před odchodem. Byl jen jedním z těch 10milionů padlých v té Velké válce, jak se dříve říkalo. Nikdy jsem nemyslela, že se dožiji doby, kdy se zase budeme muset bát války. Jsem proti jakékoliv válce , každý problém se dá nakonec domluvit, ale jen v tom případě, že je dobrá vůle. Zatím není a mnoho politiků se stará, aby ani nebyla, protože - jako vždycky jde o peníze. Záminka se také rychle najde. USA je na záminky přeborník.
Miloslava Richterová
Děkuji všem čtenářům za přečtení. Také mnoho uměleckých děl bylo vytvořeno s úmyslem upozornit na nesmyslnost a hrůzy války, i v lidové písni a písních dalších téma zaznívá. Co knih už bylo napsáno a i dnes se vydávají nové, které nám chtějí říct to jediné - život a válka nejdou dohromady.
Hana Řezáčová
Dojemné a poučné čtení! Děkuji ... A připojuji se k panu Matouškovi v 15:26 a volám z plného hrdla : Válka je vůl!
Zuzana Pivcová
Banderu si "našla smrt" až v 50. letech ve Spolkové republice, kde se usadil po válce. To také o něčem svědčí.
Jan Zelenka
Neveselé, leč velmi pravdivé. Lidice znám velmi dobře. zaujala mne ale zmínka o Banderovi. Byl to fašista, který je dnes na Ukrajině uctíván jako národní hrdina. A nejen on. Aby nám v tom volání -sláva Ukrajině - neunikla tato fakta!
František Matoušek
Příspěvek nutí k přemýšlení. Jeden z mojich předků zahynul v I.svět.válce. Doma čekala žena a 6 dětí. Válka je vůl.
Zuzana Pivcová
Vašeho příspěvku si velice vážím. Mnoha lidem se o tom už nechce mluvit a mladí často ani nevědí, protože se nedověděli. Já jsem v tomhle poznamenaná prací ve vojenském archivu a věřte, že někdy říkám: Neměli mě tam pouštět.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.