Přemýšlení seniorky: Minulost je stará dáma
Ilustrační foto: Pexels

Přemýšlení seniorky: Minulost je stará dáma

26. 6. 2023

Mladí lidé o ní neradi slyší. Není jejich. K čemu staré příběhy a nefunkční rady. Mají spoustu práce s hlučnou současností. Informace a požadavky se na ně valí. Možná v tiché chvíli před spaním se opatrně podívají k obzoru. Najdou si i oni cestu ke své šťastné budoucnosti?

Hledají peníze, postavení, zábavu. A jejich čas letí. My senioři už víme, jak čas utíká. Mládí, forma, rychlost a nadšení budou najednou ty tam.

I na ně dolehnou vtíravé otázky, které my už známe. Opravdu dělají to, co je naplňuje? Jejich život přece není jen práce a vychovávání dětí. A co budou jednou dělat s volným časem? Jsou pány svého života nebo jen okolnostmi vláčeni? A kde je ona meta, ke které se chtějí dostat? I jim spolu s námi přibývají léta. I jejich vzpomínky se jednou změní na minulost. V konverzaci jednou uslyší – a pamatuješ, když... Vtírané otázky, jak si uchovat sílu, přitažlivost a zajímavost, se objevují u každé generace.

V 70. letech 20. století se začaly zvětšovat mezigenerační rozdíly v chápání světa a měřítka hodnot. Je pro mě jen těžko pochopitelné, že mladí oddalují nástup do zaměstnání i pořízení rodiny. Jako kdyby měli strach, že jejich svobodný život tím skončí a že děti je budou zdržovat od kariéry a od zábavy. Opravdu si neuvědomují plné následky toho, že je rodiče museli živit a šatit, že stát přispíval na jejich školkovné, na jejich vzdělání ve škole a na všechny slevy vyplývající ze statutu studenta. Podle veřejně dostupných informací se hovoří až o polovině studentů, kteří si špatně vyberou vysokou školu. Pokud tedy budeme uvažovat, že celá polovina studentů bakalářského studia zjistí po prvním roce, že si zvolili špatný obor, stát přijde za takový rok o 1,4 miliardy Kč jen v nákladech na vzdělání. Jak by se asi proměnila atraktivita školství, kdyby se o tyto peníze zvýšily platy učitelů?

Začínám si myslet něco, co mě nikdy dřív nenapadlo. Že když je všechno zadarmo, jako kdyby to ztrácelo skutečnou hodnotu a že si mladí neuvědomují svou odpovědnost a to přestat být závislí na svých rodičích i na podpoře státu. Nechápou nebo nechtějí chápat,  že nastal čas splácet účty těm, kteří je přivedli na svět a to v celé generační linii. Jak asi bude vypadat jejich stáří? Vztahy mezi generacemi jsou komplikované, ale nezbytné. Drží svět pohromadě. Náš životní příběh se neustále proměňuje.

Dnešní svět stárnutí neholduje, protože staří lidé už nejsou vnímáni jako nositelé moudrosti a vědomosti, jak tomu bylo údajně v historických dobách. Každá doba nese něco dobrého i špatného, ale možná na rozdíl od generací mladších žijeme ve zlatém věku stáří. Jen o tom nevíme. Říká se, že dobré časy se poznají teprve až nastanou časy zlé. Může být napínavé prozkoumat tajemství života seniora. Chybí nám návody, ale ty se stejně čtou, až když selže všechno ostatní.

Období stáří se podle WHO dělí do tří skupin a každá z nich potřebuje něco jiného. 60 – 74 ranné stáří, 75 – 89 vlastní stáří, 90+ období dlouhověkosti. Každý z nás vnímá svůj věk jako životní etapu ohraničenou dvěma časovými body, přičemž horní věková hranice je jasně určena smrtí. Nechci si připustit, že to může být brzy. Pořád se držím toho, že mě čeká ještě třetina života. Časové období pocitu stáří nastupuje u každého z nás jinak dle genetických dispozic, předchozího životního stylu a nastavení mysli. Mezi námi se stále zvětšují rozdíly. 70 letý trénovaný maratonec zaběhne lepší čas, než 40 letý netrénovaný manager.

Všechno je jednou poprvé a své první si často a rádi připomínáme. První kolo/lyže, první pusa, první taneční, první láska/sex, první byt, první cesta vlastním autem, první zaměstnání, první porod, první let letadlem…bože jak krásné je cítit napětí a očekávání před svým prvním poprvé.

Mnohem horší je si uvědomit, že některé věci jsou naposledy. V tu chvíli si naplno připouštím konečnost mého života. Kdy budu mít naše NAPOSLED, naštěstí nevím. Možná i proto se chovám, že teď ještě ne, ale někde vzadu v hlavě už to je. Méně si prosazuji “chci to” a více se mi vtírá otázka “potřebuji to?”

Ano, jsou nové věci, které budu dříve nebo později potřebovat. Nové čočky, novou kyčel/koleno, novou chlopeň… Prodlouží mi aktivní stáří a pomáhají mi, že si mám naplno užívat každého dne, jako kdyby to byl ten poslední.

Do devadesáti mi zbývá ještě 25 let. Tolik je třeba, aby ze semínka vyrostl nový dospělý. Moje cesta může být stejně dlouhá a moc bych prosím chtěla, aby byla zábavná. Podzim je krásné období, proč se tedy podzimu života tolik bojíme? Ano, já vím, že nás pozorujete. Jak se vyrovnáváme s přibývajícími lety i sami se sebou. Tak se dobře dívejte, ať vidíte, že si konečně umíme užívat vítr ve vlasech.

aktivní senioři psychika stárnutí
Hodnocení:
(4.8 b. / 17 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Ilona Erika Kolář
Mně ten článek připadá psaný podle musteru z z dob minulých se zakomponováním rádoby filozofických myslenek, zřejmě, aby to zapůsobilo a "mělo hloubku."
Don Pepe
Každý se na stejné období díváme jinak.70.léta bylo druhé nejodpornější období komunistického vládnutí.Strana opět ,s pomocí cizích tanků ,uchopila pevně otěže moci.Zbavila se třetiny své členské základny,lidi přišli o svá místa a skončili na těch nejhorších pracovních pozicích.V tomto marasmu se spousta lidí uchýlila do vnitřního exilu.Do rodiny,zahrady,chaty.Ti mladí zakládali rodiny protože neměli jinou perspektivu.Ženatý člověk měl větší šanci získat byt,získal novomanželskou půjčku a bezdětní měli také větší srážky ze mzdy.Tehdejší ČSSR měla druhý nejnižší věk prvorodičky hned za východoněmeckou NDR.To nebyl důvod k oslavě.
Jitka Caklová
Smrt, na rozdíl od života, máme jistou každý, proto dávám přednost nejistotě.
Jitka Caklová
..... :-) ta čeština - a později, už s manželem, domek.
Jitka Caklová
Na rozdíl od Lenky Kočandrlové jsem si nenechala o vlastním bydlení zdát, ale se zodpovědností za svůj život, k čemuž jsem byla rodiči vedena jsem si svépomocí a samozřejmě s pomocí rodičů postavila "startovací" bydlení a později, už s manželem domek. Mladým neradím, neboť jejich život nežiji, stejně jako oni nežijí ten můj.
Jitka Caklová
V téhle době bych chtěla být znovu mladá. Vím, že to nelze, ale už jen pro ten pocit, že jsem, stojí zato žít, neboť i v mém věku zažívám "poprvé". Ani mladá jsem neměla žádné jistoty. Co mnozí považovali a považují za jistoty, jsou pouze plané sliby k ohlupování.
Miloslava Richterová
V článku je pěkná věta: ,,Může být napínavé prozkoumat tajemství života seniora." Zkoumám každý den a není to špatné :-) Stále nám, píše paní autorka, chybí návody. Dle mého názoru nechybí, neseme si je s sebou celý život, jen o nich někdo neví, nebo jim nerozumí.
Anna Potůčková
Zatím si vůbec nepřipouštím to nehezké slovo "naposled". Dokud můžu užívám si zaslouženého důchodu, raduji se z maličkostí. Stárneme všichni stejně, den po dni. Rozdíl je jen v tom, že někdo toho zdraví má více a tím pádem si může více dovolit co se pohybu týká. S tím ale nikdo nic nenadělá, osud má každý z nás jiný. Když jdu spát vždy se těším na další ráno.
Lenka Kočandrlová
V téhle době bych ani nechtěla být mladá. Chybí taková nějaká jistota toho,že se nic moc nebude měnit,že je dáno určité nastavení života do budoucnosti. Za nás se dával úrok za to,že jsme měli peníze na účtu,dnes se možná bude muset platit pálka za předčasné splacení úvěru. My jsme věděli,kde máme doktory - obvoďáka,zubaře, dnes ??? Do školy jsme chodili tam,kde jsme bydleli, na gympl nebo na vysokou nevzali každého,jako je to dnes. Po maturitě jsem šla ještě na nástavbu a pak hned makat,chtěla jsem být nezávislá na rodičích.Ovšem o vlastním bydlení jsme si tak leda mohla nechat zdát.No a o cestování : to by bylo na delší psaní. Nedivím se,že se mladým dnes nechce pracovat od - do, chtějí si to mládí hodně užít,někdy až moc. My měli takovou nějakou větší zodpovědnost : něco si našetři,až pak můžeš kupovat. Neumím si představit,že by měli mladí v práci jen 14 dní dovolené,jako měli my až do 25 let....Je škoda,že mladí nechtějí naslouchat dobře míněným radám,dnes je trend chudáků hloupých důchodců,co naletí na kdejaký švindl a ničemu už nerozumí....
Jana Kollinová
Paní Lenko, v závěru článku posíláte výzvu mladým a nabízíte pohled na vítr ve vlasech spokojených seniorů. Téma "mladá generace" mě k filozofování neláká už delší dobu. Jejich cesty ke šťastné budoucnosti jsou závislé především na nich. Ale nejen na nich, i na nás seniorech, zda uděláme ještě něco pro to, aby vůbec nějakou budoucnost měli. Aby i oni mohli ve stáří napsat, cituji Vaše slova: "Tak se dobře dívejte, ať vidíte, že si konečně umíme užívat vítr ve vlasech."

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.