Nebudu u babičky! Co dělat, když vnoučata nechtějí k prarodičům
Ilustrační foto: Pexels

Nebudu u babičky! Co dělat, když vnoučata nechtějí k prarodičům

27. 6. 2023

Děda je moc přísný. Nudím se tam. Já chci být s kamarádkami… Léto není jen období odpočinku, v mnoha rodinách jde především o řešení problému, kam umístit děti. Ochota prarodičů je v tomto směru vítána. Jenže někdy ji děti zhatí.

Mít babičku a dědu, u kterých děti mohou trávit část prázdnin, je snem snad každého pracujícího rodiče. V mnoha rodinách se vnoučata na prarodiče těší a pak na léta strávená u nich rádi vzpomínají i v dospělosti. Jenže ve všech rodinách se idyla nekoná.

„Moje dětství u dědy mám spojenou s chutí třešní, vůní lesa a hebkostí srsti jeho pejska. Na prázdniny u něj jsem vždycky celý rok těšil. Byl jsem městské dítě a měsíc na venkově mi připadal jako pobyt v ráji,“ vzpomíná čtyřicetiletý Hynek. Teď už několik let po sobě řeší problém. Jeho dcerky k babičce v létě nechtějí. „Ty malé potvory tam prostě nechtějí. Máma žije na chalupě v Beskydech a je taková drobátko drsnější. Udělala by pro holky první poslední, ale není rozmazlovací typ na rozdíl od manželky. Holky mi dělají starosti, pořád jen koukají do mobilu a fotí samy sebe. Máma nemá na chalupě wifi, ony bez ní nevydrží ani týden. Mě to štve, prázdniny přece mají být vybočením ze stereotypu, něčím jiným. Máma je smutná, i když se tváří, že ne. Já zase nechci holky nutit, když tam nechtějí. Ale je mi to celé líto,“ vypráví.

Někteří prarodiče dostávají od dětí přímo manuály, jak s vnoučaty zacházet. Mají přesné informace, co jim dávat k jídlu, s čím uspějí a s čím ne a podobně. Cíl je jasný – ať je dítko blažené. V jiných rodinách naopak považují prázdniny u babiček a dědečků za vybočení ze stereotypu a je na prarodičích, jak si soužití s vnoučaty zařídí.

„Dělej si s ním co chceš, říká mi vždy dcera a mně se to tak líbí,“ říká šedesátiletý Ivan, který každý rok tráví dva týdny s vnukem na chatě v Jeseníkách. Mají tam polní podmínky, například toaleta je v dřevěné budce v lesíku. „Kluk si tam loni přivezl kamaráda a ten byl z naší kadibudky tak zděšený, že volala mamince, že chce domů. Naštěstí to byla fajn ženská, která se tomu jen zasmála a řekla, že mu trochu drsného života neuškodí. Nakonec kluci lítali týden venku, byli krásně špinaví  a do lesa do kadibudky chodili klidně i sami v noci. Můj vnuk je skvělý desetiletý lump a já mám radost, že přispívám k tomu, že z něj není taková ta současná sněhová vločka,“ vypráví Ivan.

Psychologové se přiklánějí k názoru, že pobyt u prarodičů by pro děti měl být vybočením ze stereotypů a není nic špatného na tom, když si prarodiče na tu dobu nastaví vlastní pravidla hry. „Rodiče by se měli smířit s tím, že prarodiče jejich děti prostě vychovávají trochu jinak. Problém je, pokud se výchovné styly nedoplňují, ale popírají, ale rozhodně není na místě případná nedorozumění řešit před dětmi,“ míní psycholog Lucian Kantor.

Jenže právě v tomto směru mnohé rodiny soulad najít nedokážou.

V jedné pravidelně dochází v létě k hádkám, protože babička odmítá vařit jídla, která její vnoučata vyžadují. „Oni totiž nejedí zeleninu a maso. Takže chtějí těstoviny s kečupem a sýrem, neurazí je losos – ten nevadí, a pak chtějí neustále pizzu. Když dám do těstovin trochu kuřecího, odsunou talíř. Když tam dám rajče, mají záchvat paniky,“ vypráví pětašedesátiletá Milena. Říká, že se loni snažila vnoučatům vycházet vstříc, ale ve výsledku byla unavená, naštvaná. „Nikdy bych jim nenutila něco, co nemají rády, ale, proboha, přece si nemůžu dovolit nechat jim každý den dovážet pizzu? Oni vůbec nemají pojem o penězích, vůbec nevědí, že je něco drahé, zbytečné. Jogurt s džemem nebo ovocem? Fuj. Jedí zásadně jogurty, které mají na víčku jakési křupky, které si do nich sami nasypou. Předražené, plné chemických barviv. Kvalitní jogurt s marmeládou, odmítají. Letos jim snacha přibalí jejich jídlo, to co chtějí. Ale abych řekla pravdu, vůbec mě celé to martýrium s tím, co jedí a co ne, nebaví. Unavuje mě to,“ říká.

Psychologové radí, aby se prarodiče nebáli stanovit si vlastní pravidla, prosadit si, co se bude a nebude dělat. Není třeba mít strach, že je vnouček přestane mít rád. To, co dítěti zpočátku připadá nudné, ho nakonec může zaujmout, protože to bude něco jiného, než na co je zvyklý. A tak znuděný vnouček, který celý rok kouká do mobilu, nakonec může být nadšený z toho, že s dědou vyrobil ptačí budku a zavěsili ji na zahradě. Vnučka, která se odmítá jakkoli ušpinit, se nakonec může hrabat v hlíně, sázet rostliny a další rok se těšit, až přijede, jak budou velké, jak pokvetou. „“Není třeba se chtít vnoučatům za každou cenu přizpůsobovat, ale zároveň není dobré vzdát pokusy jim porozumět, trávit s nimi čas,“ říká psycholožka Marta Catalanová a dodává, že prospěch z toho mají především prarodiče. „Hlídání dětí totiž seniorům posiluje jejich výkonnost. Když mají ve své blízkosti děti, musejí více používat paměť, více být ve střehu a zvládat staronové úkony. Trochu se tím vracejí do mládí a to není na škodu, i když se to někdy může jevit únavné,“ vysvětluje.

Každopádně je takový delší prázdninový pobyt prověrkou vztahů, síly, pohotovosti, pevných nervů schopnosti vžít se do uvažování jiných generací. Ale když se povede, je to pak radost, která někdy přetrvává až do dalších prázdnin.

babička rodina vnoučata
Hodnocení:
(5 b. / 22 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Hana Šimková
Ať si rozmazlení spratečci zůstanou doma. Nač se jim vnucovat ?
Jindřich Berka
Pane Zelenko to je mi líto. Já mám vnučky dvojčata, Mají 13 let pryč a mají již jiné zájmy. Pískají na ně už kluci, protože je provokují oblečením. Z krátkých kalhot jim koukají hýždě a břicho holé. Móda. Doufám, že po pubertě je budeme opět zajímat, Jindra
Helenka Vambleki
Já mám za sebou spoustu krásných prázdnin u babičky ve Veselí n.Lužnicí a těšívala jsem se a ně celý školní rok. Od patnácti byl pobyt doplněn brigádou buď ve Frutě nebo v pobočce Madety. My máme pět kousků od 13 do 20 let a hodně prázdnin s vnoučaty máme za sebou. Jakmile přišly "telecí" roky, přestaly jezdit a raději tráví léto s vrstevníky u paneláku. Zatím jezdí ještě ten nejmladší a moc se těší hlavně na dědečka, protože otec mu umřel. Děda každý rok připraví nějaký program, tak například "jako" lítali ve vzducholodi nebo naposled loni jsme "pluli" lodí po Labi k moři. Nebráníme používat chytrý mobil, ale dovolíme hodinu hry a jinak učíme vyhledávat na něm užitečné informace, konkrétně loni o městech, kterými jsme "proplouvali". Samozřejmě jsou s ním také potíže s jídlem, protože něco ani neochutná a už dopředu ví, že to nechce :-) ale oblíbená pizza se dá levněji upéct i doma ... a jak mu chutná, když ho do přípravy zapojíme. Já celý pobyt fotím a pak spolu s letními příběhy nechám udělat fotoknihu a máme dárek k Vánocům a kluk vzpomínky na prázdniny. Tak uvidíme, jak dlouho k nám ještě aspoň ten nejmladší bude chtít dobrovolně jezdit.
Jan Zelenka
Já bohužel tyto problémy už nezažiji. Mám jedinou vnučku, ale už v letech, ta má dva kluky, ti už chodí do školy a o kontakt se mnou nemají vůbec zájem.
Soňa Prachfeldová
Takové hlídání, kde děti by byly protivné a unuděné, to by bylo za trest i pro prarodiče. Nevím, zda by se vztahy zlepsily, či dokonce zhoršily. Přála bych to zlepšení oběma stranám.
Miroslava Kvasnicová
Tato problematika je tak složitá jako vztahy. ALE, když je vůle na obou stranách, tak se řešení najde.
Olga Škopánová
Nechtějí nedá se nic dělat, nemá cenu je nutit, nechtěla bych aby moje vnučka za mnou jezdila z donucení.
Hana Kašíková
Jsem ráda, že mám "normální" vnoučata a že je můžu hlídat jak děda v článku stylem - dělej si s nima co chceš. Na děti, které jen čumí do mobilu, mám vypěstovanou alergii, akorát, že za to nemůžou ony ale rodiče. I ten přístup p. Hynka, holky tam nechtějí, tak je nenutím, se mi nelíbí. A možná kdyby holky poznaly "jinej" svět bez neustálého online připojení, možná by se polidštily. Akorát, že já být jejich babička, tak bych já nechtěla aby za mnou přijely. No, možná bych to jednou vyzkoušela, jestli se s tím ještě nedá něco dělat. :) Ale s tou matkou za zády asi ne.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.