FEJETON: Mít svůj vzor
Ilustrace: Tomáš Polák. Poskytnuto portálu i60

FEJETON: Mít svůj vzor

13. 8. 2023

Soused pan Koloušek je zgruntu negativní chlap. Furt si na něco stěžuje, furt proti něčemu brblá, furt je na něco naštvanej. Nerad ho potkávám, vždycky na mě vychlístne kýbl své špatné nálady. Nedávno jsem měl smůlu, dohnal mě na rohu u popelnic a zase spustil obvyklý protestsong…

„Tak co, sousede, taky patříte k těm třídílkům odpadků? Je vám jasný, že to je zbytečný, voni to ty blbci popelářský stejně nakonec sesypou na jednu hromadu.“ Protože neodpovídám, mění operativně téma: „Už jste slyšel, že toho Svobodovic fakana vyslýchali policajti? Asi kvůli nějaký zlodějně. Já se teda nedivím, je to odjakživa grázl, stejně jako všichni ty mladý dneska. Protože mají špatný vzory. Ve filmu, v televizi, v novinách je to samej gauner a prochází jim to. Já bych jim…,“ konec jeho tirády už neslyším, anžto se slovy „pardón, já děsně spěchám“ nasazuji zběsilé tempo.

Kolouškovy kecičky samozřejmě okamžitě vypouštím z hlavy, až na jednu výjimku. Přemýšlím o tom, co řekl o špatných vzorech pro mladé. Existuje vůbec tenhle problém? Může být dospívající mlaďoch opravdu ve svém jednání ovlivněn například tím, že v jednom filmu (už si nevzpomínám na název) sympaťák Belmondo vyloupil banku a nezavřeli ho za to? Nebo tím, že v jiném filmu (název jsem též zapomněl) po sobě jdou dva nájemní zabijáci, a ten lidsky kvalitnější v podání Sylvestra Stallona nakonec chytře odpráskne toho zlejšího v podání Antonia Banderase? Nevím, na rozdíl od pana Kolouška se necítím být k vědeckému posouzení téhle věci kompetentní. Nicméně si pamatuji, že v mém fakanském věku nám také byly servírovány potenciální vzory v podobě různých Pavků Morozovů, Timurů a jejich part, mladých předsedů JZD Janů Hamrů a podobně. Ale nemám pocit, že by to nějak ovlivňovalo mé chování. Takže jaké jsem vlastně tehdy měl vzory? Pokud pominu logickou skutečnost, že v akutní pubertě jsem nejzářivějším vzorem byl já sám sobě, později se jím nejspíš stal jistý instalatérský učeň Jiří Vondruška, který jednak dostal každou holku od nás z vesnice a jednak uměl dobře hrát ping pong.

Aplikuji své dumání o vzorech při dozrávání i na své potomky. Dnes jsou z nich dospěláci a řekl bych normální, slušně se chovající lidi. Ale jaké vlastně měli vzory? S hrůzou zjišťuji, že o tom nemám ani tušení. Respektive jen předpokládám, že jsme jimi nebyli my, jejich rodiče, tak tomu nebývá, vždyť my jsme přece byli jenom normální, slušně se chovající lidi. Vzor musí být mimořádný jedinec, někdo úžasný, charismatický, prostě osobnost s velkým O. U dcery si vybavuji pouze to, že až do relativně pokročilého dětství vášnivě horovala pro Pipi Dlouhou punčochu, a v patnácti letech si nechala naondulovat účes podle zpěvačky Whitney Houston. U kluka to bylo křišťálově jednoduché – on hrál odmalička fotbal a vzory si tedy vybíral výhradně z téhle oblasti. Nejdřív to byl pan Havlíček, který střílel nejvíc gólů za A-tým naší vesnice v okresním přeboru, pak sparťanský útočník Jurkanin a nakonec světová hvězda Wayne Rooney z Manchesteru United.

Fakt by mě zajímalo, jak takový bývalý vzor ovlivní další život. Koho třeba v dospívání obdivoval kamarád Jarda, kterého jsme už několikrát načapali, jak švindluje při mariáši? Anebo kámoška Hedvika, která pravidelně posílá dobrotivé finanční příspěvky všemožným psím a kočičím útulkům a taky pořád tvrdí, že cirkusy jsou vlastně mučírnami pro zvířátka. Kdo byl vzorem pro pana Soukupa, jenž se u nás na vsi v hospodě Na rybníčku každý týden s někým popral, a třeba i to, jaká Osobnost zářila do dozrávání toho věčně naštvaného morouse pana Kolouška.

Při nedávném pravidelném posezení naší party v hospůdce jsem se pokusil na tohle téma zavést řeč, ale všichni si z toho dělali srandu a poslali mě do háje. Nikoho tohle závažné téma nezaujalo, zůstal jsem na to sám jako kůl bez plotu. Ale jen do včerejška. Včera ve čtvrt na tři se to radikálně změnilo a já jsem z myšlenkové krize venku. Byl jsem na procházce s milovaným vnoučkem Pepínem a on mě požádal o zakoupení zmrzliny. Neprodleně jsem tak učinil a za odměnu mi zazněly z Pepínových úst dvě přesladké věty: „Jé, dědo, tys mi koupil dva kopečky, to táta s mámou by mi dali jen jeden. Dědečku, ty jsi můj vzor!“

Fejetony Tomáše Poláka
Hodnocení:
(4.9 b. / 20 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
František Matoušek
Hezký fejetónek na čtení. Takových Koloušků mezi námi je ! Také znám jednoho. Záleží jen na nás, aby bylo víc Pepínů.
Blanka Lazarová
Zase fajn počteníčko, které pohladí. Díky. :-)
Jana Vargová
Opět přívětivé zpestření nedělního dne. Bude kniha?
VANDA Blaškovič
Tomáši, jste skvělý! Bavím se. Vydáte tyto fejetony knižně? Předplatím si pár vydání…a rozdala bych je kamarádům z gymplu a vejšky…:)
Jiří Dostal
:-) :-) Nevím, jestli bych s takto mudrujícím vnoučkem nezašel do psychologické poradny, případně od něho zděšeně neutekl, faktem ale je, že vzorem nám bývají počty a velikosti kopečků životní naděje :-) :-)
Antonín Nebuželský
Být něčím vzorem... Pěkné. Taky by se mi to líbilo :-)
Vladislava Dejmková
Zajímavá pointa.
Dana Puchalská
Paráda. Opět krásný fejeton pro pohodovou neděli. Děkuju.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.