Babi, postaráme se o tebe. Děkuj a hlavně neříkej, že nechceš
Ilustrační foto: Pixabay

Babi, postaráme se o tebe. Děkuj a hlavně neříkej, že nechceš

12. 10. 2023

Příliš péče škodí. Zvláště pokud jde o péči nevyžádanou. Ne všichni lidé v nemoci či ve vyšším věku vyžadují pomoc nejbližších. Někteří jim nechtějí být na obtíž a dávají přednost profesionální péči. Problém je, když to rodinní příslušníci odmítají pochopit.

Nechtěli jsme být na obtíž. Tuto větu často zmiňují obyvatelé domovů seniorů či podobných zařízení pro lidi, kteří jsou více či méně odkázáni na pomoc druhých. Někteří tím zakrývají skutečnost, že se o ně jejich blízcí nechtěli či nedokázali postarat, jiní naopak takové nabídky měli, ale rozhodli se je odmítnout a vsadili na profesionální pomoc. Jenže jim mnohdy jejich okolí nevěří, že tak učinili dobrovolně, že jsou tak spokojení. Rozhodnutí nespoléhat ve vysokém věku a v nemoci na pomoc rodiny často společnost nechápe.

Když se třiaosmdesátiletá Věra rozhodla odstěhovat do domova pro seniory, sousedé začali pomlouvat její dcery, že se o ní nepostaraly. Ty přitom mamince opakovaně stěhování rozmlouvaly a tvrdily, že péči o ni zvládnou. „Moje holky jsou hodné, i vnučka se snažila pomáhat. Ale já nechci, aby za mnou po práci jezdily a myly mi zadek. Můj zdravotní stav se zhoršil tak, že jsem usoudila, že mi v domově pro seniory bude líp a ukázalo se to jako dobré rozhodnutí. Sestry a pečovatelky jsou tady hodné, péče je výborná. Holky mě vyvezou na zahradu, mám si tu s kým povídat, dělají pro nás různou zábavu, jídlo je tu slušné. Doma bych ležela v posteli, koukala na televizi a čekala, až přijede některá z dcer, obhospodaří mě, unavená zase sedne do auta a jede domů. Já nechci být na obtíž,“ vypráví Věra. Tvrdí, že je pro ni příjemnější, když ji rodina navštíví v domově seniorů, popovídají si, dají si kávu, zákusky. „Chci aby naše setkání byla důstojná, aby si mě dcery a vnučka nepamatovaly tak, že mi měnily plenky,“ dodává.

Pro někoho je to nepochopitelné rozhodnutí. Většina lidí tvrdí, že by si přála dožít doma, být mezi s svými nejbližšími.

Problém nastává, když se představy jednotlivých rodinných příslušníků rozcházejí. „Často jsem se setkávala s tím, že si příbuzní mysleli, že jsou hrdinové, kteří vše zvládnou a vůbec si nedovedli představit, co péče o těžce nemocného člověka obnáší. Ten senior mnohdy říkal, že vnímal jejich nervozitu, že se cítil být přítěží, i když věděl, že to příbuzní myslejí dobře. Nakonec třeba chtěl, aby se o něj staral profesionální personál,“ říká Eva Pokorná, která pracovala v několika domovech pro seniory. „Nezřídka se stávalo, že si pak staří lidé pochvalovali, že u nás mají větší klid, pohodu než doma. Ale záleží samozřejmě na každém jedinci, každý člověk je jiný, takže někdo si naopak nedovede představit, že by se svěřil do péče cizího,“ dodává.

„Je potřeba vzít v úvahu konkrétní potřeby daného člověka. Nejen oblasti, ve kterých potřebuje pomoci, ale také jeho přání, zájmy, vše co je pro něho důležité. Je třeba, aby si rodina v takových situacích vše vyjasnila, aby spolu lidé mluvili,“ říká Kateřina Bohatá z Linky bezpečí. Upozorňuje, že péče o nemocného seniora je tak náročná, že by si rodina měla velmi dobře předem zvážit své možnosti, ať už časové, fyzické, psychické, finanční.

Osmdesátiletý Milan před dvěma lety prodělal mrtvici. Žil sám, je léta rozvedený. Částečně se zotavil, ale pak spadl a zlomil si nohu. „Najednou jsem byl bezmocný, v bytě v druhém patře bez výtahu, bez sprchového koutu. Nebyl jsem schopen se pohybovat, nedokázal jsem vlézt do vany. Syn a snacha rozhodli, že seženou pečovatelku, což se nepodařilo. Tak vzali péči do svých rukou. Jezdili za mnou, ale žijí na druhém konci Prahy, oba pracují na směny, viděl jsem, jak je to vyčerpává. Nakupovali mi sousedé, což o to, ale když jsem jednoho dne znovu upadl, ležel jsem na zemi v bolestech celý den, než syn večer přijel. Pochopil jsem, že to tak dál nejde a rozhodl jsem se, že chci do domova seniorů,“ vypráví.

Syn, snacha i vnučka mu to rozmlouvali. Jeho sestra je osočila, že se o něj nechtějí postarat a nabídla mu, ať se nastěhuje k ní do rodinného domku. Milan to odmítl. Raději pronajal svůj byt kamarádovi, z nájmu si mohl dovolit připlatit za jednolůžkový pokoj s terasou v domově seniorů a teď v něm spokojeně žije. „Sestra pořád mele svou, že je povinností příbuzných se o mě starat. Je taková generálka, se svým mužem se hádá, všechny sekýruje. Než žít s ní, tak raději pod mostem. Ani nechci, aby vnučka trávila mládí tím, že jezdí na druhý konec města omývat svého dědu. Prostě mi to není příjemné, od mých blízkých to nechci. Když to dělají pečovatelky, nevadí mi to, je to jejich práce. Navíc je tady skvělý chlapík – zdravotník, takže ty různé nepříjemnosti provázející mužské stárnutí řešíme spolu. Když něco potřebuju, prostě zazvoním a personál mi pomůže. To bych doma nikdy neměl. Jsem rád, že jsem si prosadil svou a nenechal si namluvit, že se o mě musejí starat příbuzní,“ vypráví.

V roce 2050 budou podle propočtů demografů tvořit senioři třetinu české společnosti, takže je jasné, že čím dál více lidí bude řešit problém, že se o někoho blízkého bude třeba postarat nebo sám bude péči potřebovat.

V takových případech je třeba nepodléhat mýtům, předsudkům, nepřemýšlet ve smyslu: co tomu řeknou lidi. Pro někoho je naprosto přirozené, že se o své příbuzné postará až do posledního dne a celé rodině to tak vyhovuje. Naopak někteří lidé preferují pomoc odbornou a pobyt v nějakém zařízení rozhodně neberou jako prohru či projev selhání svých blízkých.

Jde o nejtěžší situace v životech rodin i jednotlivců a nejlépe z nich vycházejí lidé, kteří spolu navzájem dovedou komunikovat, vžít se do potřeb a přání jiných a neřídí se tím, co se takzvaně sluší a patří.

domácí péče rodina senioři
Hodnocení:
(5.1 b. / 21 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Martina Burešová
Dobrý den, chtěla bych zviditelnit, že profesionální pomoc v domácnosti zahrnuje více služeb - a umožňuje setrvat doma, zejména těm, kteří doma zůstat chtějí :-) ... Pečovatelská služba = faktická pomoc klientovi, v praxi zahrnuje hygienu, úklid, nákup, pochůzku pro léky. Platí se, zdarma je pro odbojáře a některé další skupiny uživatelů. ... Osobní asistence = emocionální a funkční pomoc klientovi, kromě dopomoci s hygienou, úklidem, vařením zahrnuje také např. povídání, udržování motorických schopností... Jako jediná sociální služba musí být poskytována non-stop, tedy i o víkendech, v noci, o vánocích. Platí se. ... Odlehčovací služba, dříve se častěji používal pojem Respitní služba. Je určena pečující rodině tak, aby si pečující mohli odpočinout. V praxi se poskytuje seniorovi, případně člověku, který pomoc potřebuje. Obsahuje také funkční pomoc - hygienu, stravu, ale také emoční podporu, aktivizaci, udržování schopností. Platí se. Základní rozdíl je v tom, kdo uzavírá Smlouvu se sociální službou - jestli klient (senior) nebo pečující osoba. ... Pokud se doma senior nudí, může zvážit i jiné sociální služby. Super jsou například Denní stacionáře.
Marie Faldynová
Kamarádka dělá účetní v Domově důchodců a doporučuje nám, dříve narozeným, tohle řešit dřív, než to bude aktuální. V situaci, kdy se posunuje odchod do důchodu našich dětí je otázka, zda je reálné, aby se takové dítě staralo o rodiče. Čekací doba v takových zařízeních je klidně rok nejmíň a když tam budete přihlášení, bude přijetí snazší. Doba se mění, úcta k rodičům je chvályhodná, ale buďme realisté. Já sama jsem se starala o maminku od jejích 70 do 80 let, ale maminka chodila a zvláštní péči nepotřebovala, bydlela s námi v třípokojovém bytě a doprovázela jsem ji k lékařům, což moji zaměstnavatelé těžce nesli, ale zvládly jsme to. Mělo to výhody i nevýhody - ale to musí uvážit každý sám za sebe.
Zdenka Koldová
Zdravím...tak já shodou okolností jdu zítra ke svému praktickému lékaři se žádostí o vyplnění dotazníku o zdravotním stavu,který je přílohou k žádosti o umístění v domě s pečovatelskou službou.Bylo mě nedávno 81,čtvrtý rokem jsem vdova,bydlím u syna a snachy v pěkném výměnku 2+1,vycházíme spolu slušně.Zatím jsem zcela soběstačná,jezdím na krátké tuzemské dovolené,občas mohu s chutí dělat na zahradě ,podnikat různé akce,ještě jezdím i krátké trasy na elektrokole atd.Mé okolí i rodina mému rozhodnutí nerozumí,je to pro ně nepochopitelné.K tomuto rohodnutí mě přiměl fakt,že jsem před třiceti lety pečovala o maminku,která byla půl roku ležák s rakovinou a manžel byl též ležák s rakovinou.Oběma jsem dosloužila ke konci života a oba zemřeli doma.Po této mé osobní zkušenosti nechci,aby má rodina musela eventuelně podstoupit stejnou zkušenost.Navíc mám poslední rok v "pečováku" kamarádku,má jednolůžkový pokoj a je velmi spokojená,vidím to na vlastní oči do čeho bych šla/aniž bych musela jet do Pelhřimova hihihi/.Celý život to mám tak,že vždy musím mít tzv."zadní vrátka",žádost bude zatím založena mezi "neaktuální".Tak tomu nechám volný průběh.
Jarmila Komberec Jakubcová
Je podstatný rozdíl mezi Domovem s pečovatelskou službou, kde klient má svůj malý byteček. Většinou 1+kk. má tedy své soukromí, může si i uvařit či si nechat vozit jídlo. Žije samostatně, ale může se zúčastnit všech aktivit, které se nabízí. V tzv.Domově s pečovatelskou službou jsou senioři, kteří zvládnou o sebe pečovat. Jiné je to v Domovech pro seniory kde většinou bydlí ve dvoulůžkových pokojích a o jejich péči se stará zdravotní personál.
Eva Mužíková
Přestože jsem ve svých letech naprosto soběstačná, je to právě rok, kdy mi byl přidělen byt v Domu s pečovatelskou službou. Napsala jsem o tom dlouhý článek zde na íčku, nebudu znovu psát podrobnosti. Zkrátka díky za každý den, který trávím v tomto zařízení, každému bych takovýto krok jen a jen doporučovala. Až to bude potřeba bude o mne profesionálně postaráno, Členové mé rodiny mne navštěvují, nebo jezdím k nim, potěším se s nimi a ráda se vracím do svého soukromí.
Olga Škopánová
Paní Richterová samozřejmě že by za mnou přišly jen je nechci dostat do situace, že by se o mě musely starat v těch nejintimnějších věcech jako je krmení či osobní hygiena, to přenechám profesionálům.
Miloslava Richterová
Paní Olgo, zvláštní názor. Proti profesionální pomoci nic nemám, ale že by si děti nezasloužily vidět rodiče nemohoucí, to by za vámi nepřišly? Vždyť tak byli všichni před námi a bezmocný bude jednou každý z nás, tedy i ty děti.
Marie Macková
Pěkný článek. Důležitý. Když je třeba péči řešit, je dobré brát v úvahu více variant a reálné možnosti a potřeby všech zúčastněných. Stale se něco proměňuje ve světě kolem nás i v nás samých. Mění se i způsoby péče. Je dobře, že se o tom mluví a píše. Přijetí profesionální péče nemusí vést k odcizení. Moje osobní zkušenost je právě opačná.
Olga Škopánová
Až nebudu soběstačná vyhledám profesionální pomoc moje děti si nezaslouží vidět matku bezmocnou a neschopnou.
Jiří Dostal
:-) Problém souvislosti současné míry vztahového odcizení s titulem článku :-)

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.