Jaroslava (73 let): Vánoce trávím s kamarádkami, rodina to nechápe
Ilustrační foto: Pexels

Jaroslava (73 let): Vánoce trávím s kamarádkami, rodina to nechápe

23. 12. 2023

Když jsem ovdověla, ozvaly se mi dvě bývalé spolužačky ze střední školy. Neviděly jsme se řadu let. Doslechly se, že manžel zemřel, obě jsou také vdovy, tak mě chtěly podpořit, rozveselit. Vzniklo tak pěkné přátelství, že trávíme společně Vánoce. Jenže to je problém, Vánoce se mají trávit s rodinou.

Můj syn nechápe, že se mně nechce jet ze severu Moravy na dva dny do Prahy jen kvůli tomu, abych s ním a jeho rodinou strávila Štědrý večer. Bývá tam chaos, zmatek, já jsem unavená z cesty, vůbec jsem si to neužívala. Když jsem mu poprvé před dvěma lety řekla, že budu o Vánocích s kamarádkami, rozmlouval mi to. Myslím, že to dodnes nepochopil.

Bývala jsem vždy spíše samotářka. S manželem jsme neměli moc přátel, hodně času jsme trávili sami dva na chalupě v Beskydech, syn, co odjel do Prahy, za námi přijížděl málokdy. Když můj muž před sedmi lety zemřel, dlouho jsem byla bezradná. Neuměla jsem řídit auto, moc jsem si nevěděla rady s praktickými věcmi. Ale pomalu jsem si zvykala a rozhodla jsem se, že si chalupu nechám, i když mě syn nabádal k prodeji.

Když se mi ozvaly bývalé spolužačky, původně se mi s nimi ani nechtělo scházet. Říkala jsem si, že budeme jen lamentovat, stěžovat si, že mě to ještě více rozesmutní. Opak se stal pravdou.

Až jsem překvapená, kolik toho máme společného. Je to jako bychom se vrátily do školy, jako bychom nikdy naše kontakty nepřerušily. Zase se směju, plánuju, mám komu zatelefonovat, mám s kým jít do divadla nebo na výlet po Beskydech. Výhodou je, že všechny bydlíme poměrně blízko sebe, ony dvě jsou zkušené řidičky, takže si můžeme vyjet kam se nám zlíbí.

Pozvala jsem je na mou chalupu a byl to tak příjemný týden, že jsem až nevěřila, že mě něco takového může potkat. Uvědomila jsem si, jak je ženské přátelství důležité a prospěšné, pokud jde o přátelství opravdové. Když jedna z nich vážně onemocněla, jezdili jsme za ní, pomáhala jsem jí s hygienou, pár dnů jsem u ní i bydlela, když jí bylo hodně mizerně. Druhá kamarádka ji vozila autem po lékařích, zařizovaly jsme pro ni, co bylo třeba. Smějeme se, říkáme, že hledáme čtvrtou do party a pak budeme jako ženské v seriálu Sex ve městě, akorát že v důchodu.

Píšu o tom tady proto, že většinou zde čtu příběhy, v nichž se někdo svěřuje s trápením, s problémy. Chybí pozitivní příběhy. Ten můj takový je. Proto jsem se s ním chtěla svěřit. Vím totiž, že někteří lidé se po ztrátě partnera či partnerky uzavírají do sebe, přestávají vyhledávat přátele, nechodí do společnosti. Já jsem taky byla taková. Nebýt toho, že mi holky zatelefonovaly a začaly mě nabádat, ať s nimi někam vyrazím, seděla bych teď doma, byla bych utrápená a jela bych na Vánoce do Prahy jen proto, že se to tak prostě sluší a patří a pak bych se zase unavená vláčela vlakem domů na severu Moravy.

Ovšem teď peču, zdobím chalupu, těším se na holky. Přijedou už den před Štědrým dnem. Uděláme salát, ryby, půjdeme na půlnoční. Těším se na tu cestu horskou krajinou, bude to trochu dobrodružné, už jsme si pořídily baterky čelovky. Po dlouhé době mě těší kupovat dárky. Jsou to jen drobnosti, ale vím, že holkám udělají radost, máme podobný vkus, podobné zájmy, kupuje se mi pro ně dobře, na rozdíl od syna, snachy a vnuků, kteří mají všeho dostatek a já nevím, co jim dát.

Vím, že mnozí lidé mé rozhodnutí dát přednost kamarádkám před rodinou nepochopí. Ale holky to udělaly stejně jako já. Zatím byly naše společné Vánoce moc pěkné, trávily jsme je ve městě u jedné z nás, nyní to bude premiéra u mě v horách. Chtěla bych tím všem vdovám a ženám, které žijí samy, vzkázat, že není špatné vzpomenout si na lidi z minulosti, na bývalé přátele, na bývalé spolužačky, kamarádky. A třeba se jim jen tak ozvat, zeptat se jak se mají, pozdravit je. Může z toho být hezké staronové přátelství.

 

(Autorka si nepřála uvést celé jméno, ale redakce ho zná... Máte také nějakou životní zkušenost, o kterou byste se rádi podělili s našimi čtenáři? Svůj příběh můžete vložit prostřednictvím čtenářského profilu, anebo poslat mailem na adresu i60@i60.cz.)

 

 

 

 

 

Můj příběh Vánoce
Autor: Redakce
Hodnocení:
(5.1 b. / 23 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Soňa Prachfeldová
Hezké počteni, člověk má právo si vybrat, kde bude a s kým. Přeji šťastný zdravý Nový rok vám i kamarádkám.
Lenka Kočandrlová
Ať si paní užívá s kámoškami,jsou to vrstevnice,tak si mají stále o čem povídat a navzájem mají pro sebe pochopení.S rodinou syna může být jindy,třeba na Silvestra, možná jí nesedí snacha,nebo zvyky v té rodině.Vnoučata si užije více od jara do podzimu,tak o co jde?? Taky být někde ,ač je to synova rodina,vlastně v cizím bytě,v cizí posteli,a ještě tam nemá paní své obvyklé pohodlí - třeba lehnout si v klidu po obědě - tak se jí nedivím.Já jsem taky spokojenější doma ve svém.
Olga Škopánová
Každý by měl trávit vánoce tak jak je mu příjemné jen rodina té paní by si měla položit otázku proč s nimi jejich babička na Štědrý den nechce být.
Eva Mužíková
Nevím proč by se měly vánoční svátky trávit s rodinou. Člověk má dělat to, z čeho má radost a ne to co se od něj očekává. Myslím si, že nejdůležitější jsou celoroční dobré vztahy v rodině a není potřeba dokazovat si to společnym sezením u štědrovečerního stolu. Já mám se svojí rodinou velmi dobrý vztah, respektujeme se navzájem a jsme všichni spokojeni.
Alenka Marková
Moc krásný vánoční příběh, bylo by hezké, kdyby se takto mohlo scházet víc osamělých lidí. Možná prostě stačí zavolat kamarádkám ze školy. Krásné svátky nám všem.
Leona Maříková
To je krásný a mám z toho radost. Umím si představit, jak moc krásné takové vánoce jsou.
Pavlína Vavříková
Pěkný příběh, děláte dobře. Fandím a přeji hezky prožité svátky s přítelkyněmi.
Naděžda Špásová
Děláte dobře, na syna nedejte. Přeji hezké Vánoce.
Hana Řezáčová
Mít blízké kamarádky je moc dobré a ne každému se to poštěstí, ale také je moc dobré mít rodinu, vnoučata, to taky není dopřáno každému ... A je moc fajn, když člověk má obojí a obojího si dovede užít. Můj názor je, že vánoční svátky by se měly trávit s rodinou, těšit se z radosti vnuků u stromečku, vidět děti ( zvlášť, když bydlí daleko a není kontakt častý), no a konec roku a začátek nového lze pak slavit s kamarádkami ( a trávit s nimi plno dalších dni v roce) ...
Marie Faldynová
Vdova nejsem, ale kamarádky, se kterými bych s chutí slavila vánoce, mám. Vždycky jsem ráda cestovala, ale v poslední době už mě to také unavuje. Přeji Vašemu synovi, aby Vás pochopil.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.