Soucit v medicíně. Kniha, do níž stojí za to nahlédnout
Ilustrační foto: Pexels

Soucit v medicíně. Kniha, do níž stojí za to nahlédnout

12. 1. 2024

Na středněvěká a stará kolena knihy už nekupujeme, protože je nemáme kam dát, ale půjčujeme si je ve veřejné knihovně. Doporučuju proto tuhle knihu si zamluvit, než ji koupí, protože o ni by měl být opravdový zájem.

Bohudík se medicína obrací z vědecké a neosobní fáze zase k zájmu o pacienta, tedy o člověka. Člověka, který je nějak ve společnosti zakotven a má své biopsychospirituální potřeby. Pacient od doktora potřebuje slyšet nejen diagnózu a další postup, ale taky lidskou účast.

Když jsem měl na výuku mediků dost času, imitovali jsme situace, kde se velká vizita baví o pacientovi stylem „vy ležte, vás se to netýká“. Adepti lékařství poznali na vlastní zkušenosti, jak bolestivý je tenhle „objektivní přístup k nemoci“ opomíjející pacienta.

Ptáček a Bartůněk pořádají každý rok konference na bolavá témata. Ta poslední byla o soucitu. Stojí za to ji alespoň prolistovat, abychom věděli, jak si soucit představují zubaři, jak chirurgové a jak třeba rabín Sidon.

Jirka Mareš z Hradce si dal práci a uvedl nám soucit do mnoha souvislostí. Zdá se, že etnikum nehraje roli, věk také ne, ale ženy vedou (proto jsou oblíbenější než doktoři), religiozita a spiritualita je spřažena s vyšším a lepším vyjádřením, ti, kteří si zažili nějaké trápení, jsou lepší, atd.

Každý z nás dal do knihy (přes 470 stran) své zkušenosti a jak jsem to probíral, mám dojem, že poctivě. Všichni jsme potenciální pacienti, ve své, věku zvlášť a stojí nám za to vidět, jak nás někdy vnímají doktoři. Zlepší jistě kvalitu dialogu, když to budeme vědět.

 

Soucit v medicíně.
Ptáček R, Bartůněk P (eds). Grada, Praha. 2023

749266_Kniha_Soucit_v_medicine_Grada_350_0_fit.jpg

 

 

 

 

 

 

knihy zdraví
Hodnocení:
(5.2 b. / 12 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Věra Lišková
V knihovně doporučenou knihu nemají, ale možná ji koupi, když je o ní zájem. Zatím mi paní knihovnice nabídla jiné tituly. Půjčila jsem si knihu Holky to někdy nemaj lehký a je bezvadná. Četla jsem až do pozdních nočních hodin. Svět je malý, zmínil jste spolužáka Pavla Bílého, bydlela jsem u nich půl roku na podnájmu a jeho maminku uvedla jako svůj nedostižný vzor, byla to bezvadná rodina. Pavel s manželkou zůstal po roce 68 v Kanadě.
Marie Magdalena Klosová
Pane doktore, velmi si Vás vážím. Kéž by bylo víc takových! Vaše rady jsou opravdovými moudrostmi. Jedna mi visí stále na očích: Je pravděpodobnost,že je přede mnou méně dní, než za mnou. Tak proč si je kazit? mm
Zuzana Pivcová
Chodila jsem k Vám ráda nejen proto, že jste mě ochotně a přátelsky přijal, ale i z toho důvodu, že jste dokázal odhalit a posílit mou duši, ukrytou v denních pocitových obrázcích nebo v pokusech o poezii haiku. Nic jste mi nenutil a nic nezakazoval, byla jsem jako zdravá, jen momentálně trošičku vykolejená. Zažila jsem různé situace s lékaři, něco mě docela vystrašilo a rozhodilo. Pan doktor RH je jen jeden. Mějte se moc hezky. Zuzana
Jitka Caklová
A dostali jsme se k "jádru pudla". Vlastní prožitek nenahradí ani "padesát" učebnic.
Zdenka Jírová
Myslíte, že se něco jako soucit nebo etika ještě na medicíně učí? Dokonce ani nevěřím, že se učí, že by se měl pacient vyslechnout, když mluví o svých potížích. Mám osobní zkušenosti z pohotovosti.
Jitka Caklová
Ponižování lidské důstojnosti bolí mnohdy víc, než samotný fyzický problém.
Ladislava Mikendova
A nejde jen o soucit při bolestivých výkonech . Jde také o ponižování lidské důstojnosti. Loni v srpnu jsem měla dopravní nehodu , utrpěla jsem rozsáhlé poranění hrudníku /polytrauma/ a v průběhu hospitalizace jsem zažila chování ve stylu ostravské "Slunečnice" . Dopustila se ho pomocnice,ale přítomná byla i sestra,která měla noční službu a nezasáhla. Svěřila jsem se sestře,ke které jsem měla důvěru , zmíněná osoba se tam po celý můj pobyt už neobjevila a sestra,která nepříjemnosti byla přítomna se pak chovala až přehnaně příjemně.Myslím, že to vrchní sestra řešila. Určitě na to dlouho nezapomenu.
Lenka Kočandrlová
Pokusím se knihu vypůjčit. sama jsem zažila pár skoro sadistických výkonů "lékařů" na mě, nezapomenu na to nikdy. Já osobně mám problém třeba vyndat manželovi třísku z prstu,protože mu nechci působit žádnou bolest,kromě toho se nechci dívat na krev...Jenže mnozí rádobydoktoři se na pacienta vrhnou jako na nebožtíka na pitevně a zákrok berou jako technický výkon,bez špetky pomyšlení na to,jak je chudákovi - neumrtví nic s tím,že :" ale vždyť vás to přece vůbec nebolí,to je jen váš subjektivní pocit! !"
Helena Štěpánková
Soucit v medicíně je nesmírně důležitý. Měla jsem štěstí při onkologické léčbě na svého ošetřujícího lékaře. Byl mi psychickou oporou. I špatné správy dokázal sdělovat vlídně a s citem a měl pochopení ve chvílích, kdy mě přepadala beznaděj.
Jitka Caklová
V tomto smyslu nejsem příliš velký optimista, obzvláště při vzpomínce, jak se mnou někteří lékaři jednali, když jsem odmítala očkování proti kovidu. Líbí se mi knížka MUDr. Jana Hnízdila, MÝM MARODŮM a neb, Jak vyrobit pacienta, s krédem: "Lékař je člověk, který podává léky, o nichž ví jen velmi málo, k léčbě nemocí, o nichž ví ještě méně, lidem, o nichž neví vůbec."

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.