Jak zoufalství přivedlo seniorku na konkurz na uklízečku
Ilustrační foto: Pexels

Jak zoufalství přivedlo seniorku na konkurz na uklízečku

4. 2. 2024

Aa jak to dopadlo? Nebudete věřit, čeho jsem schopná, a jak jsem vlastně neschopná.

Poslední dobou je můj život plný kotrmelců. Z týrané ženy jsem se stala svobodnou migrantkou, abych se po čase na chvilku ocitla mezi milionáři, hned nato získala vytouženou vlastní střechu nad hlavou, a rázem tak spadla mezi chudinu, žijící jen z důchodu; sice po létech práce pro blaho státu zaslouženého, leč nevelkého.

Vzala jsem si tužku a papír a zamyslela se nad sloupečky zisky a výdaje. Žádná hitparáda, vám povím. Po rekonstrukci bytu jsem zůstala prakticky na nule. Chodí mi sice moje rentička, ovšem stačí to na skromné živobytí a víc ani náhodou.

Byla jsem zvyklá, v dobách, kdy jsem ještě chodila do práce, koupit si sem tam něco pro radost, občas zajít na kafe nebo na oběd, a hlavně jsem si jezdila, kam mě srdce táhlo. Žádnej problém. Pokud budu chtít i nadále žít, jak jsem byla zvyklá, musím si najít brigádu, to dá rozum. I zabrousila jsem na servery, nabízející tisíce pracovních příležitostí. Aspoň tak se ty servery holedbají.

Když jsem si upřesnila, co chci a co ne, a co chtějí případní zaměstnavatelé, moc tam toho pro mě nezbylo. Naliju sobě, i vám, čistého vína. Už jsem nehodlala hákovat osm hodin denně. A když jsem se tak zamyslela, co vlastně umím, tak toho tedy taky moc není. Svoje invence a schopnosti jsem, zdá se, už vyčerpala.

Co vlastně umím? Zpívat? Psát? Malovat? Jo, průměrně, a tím se rozhodně neuživím. Pak mě osvítilo! Uklízet! To umím! Toho se nebojím! A ani nemusím umět cizí jazyk!

Na jednom z mnoha pracovních serverů jsem nabídla své uklízecí služby. Hned druhý den mi přistála odpověď. Psala mi mladá matka od dítěte, že by si přála úklid bytu 2 plus kk 1x týdně, 150 kaček na hodinu. Domluvily jsme se na schůzce, abychom si všechno ujasnily na místě. S tlukoucím srdcem a přesvědčením, že jsem ta pravá, jsem zazvonila u dveří v zánovním domě.

Otevřela mi korpulentní mladá matka, držící na ruce malého sotva ročního chlapečka. Při prohlídce bytu, který se měl stát zdrojem mých příjmů, mi vysvětlila, že pracuje online z domova coby poradkyně a koučka pro ženy v oblasti stravování. To mě při pohledu na její postavu malinko udivilo, ale to nebylo na pořadu dne.

Byt nebyl velký. Paní mi ukázala, kde co je, a při tom mi vykládala, že s tím dítětem nemá moc čas na úklid, že má i paní na hlídání, aby mohla v klidu pracovat na počítači. Ještěže má manžela, který umí vařit. No jo, jiná doba, pomyslela jsem si při vzpomínce na moje začátky manželské i mateřské, kdy jsem navíc ještě i studovala, zároveň chodila do zaměstnání a teplé večeře i uklizeno byly zvyklostí. Pravda, měla jsem taky o dvacet kilo míň než moje eventuální zaměstnavatelka.

Paní sáhla během řeči do šuplete a vytáhla šest utěrek různé barvy, velikosti i struktury. Následně pak k utěrkám postavila řadu čisticích prostředků s nápisy v cizích jazycích, vše přísně bio, jak pravila. Ty utěrky byly každá na jiný povrch, a stejně tak i prostředky. Paní poznamenala, že s tím mám určitě zkušenosti a vím, co se na co používá.

Pak se sebrala a s chlapečkem vyrazila na procházku, aby mi nepřekážela. Chvíli jsem marně studovala utěrky a prostředky, a pak se vrhla na úklid. Řídila jsem se letitými zkušenostmi a z šesti utěrek jsem použila tři dle svého uvážení.

Paní se po dvou hodinách vrátila a já jí předala vygruntovaný byt.

Večer mi přišel mail. Paní mi stručně napsala, že očekávala lepší výsledek, a že příští týden přijde další adeptka na úklid. To mě dost zdrtilo. Tak já celej život uklízím, podle mého přesvědčení dobře, a najednou mám nevalný výsledek… kdybych použila všech šest utěrek, tak bych určitě obstála. Kdybych je aspoň namočila a vyždímala… kdyby… no jo, jsem marná. Neumím ani anglicky, ani pořádně uklízet.

Když jsem si uklidila svůj vlastní byt za pomoci českých čisticích prostředků a tří utěrek, z nichž jedna byla na podlahu, druhá na ostatní povrchy a třetí na prach, nenašla jsem na svém úklidu žádné nedostatky. Asi nejsem náročná.

Koneckonců jsem mohla být ráda, že mi paní poslala tři stovky za dvě hodiny práce. Jsou totiž tací, kteří první pracovní výkon považují za zapracování a nedají vám nic. I to se mi stalo, když jsem celý den skládala noviny a časopisy. Odměnou mi byla pochvala, že jsem rychlá, šikovná a bezchybná, ovšem to víte, jsou tady mladší, tohle bylo zaškolení, tak nashledanou.

Moje sebevědomí kleslo na bod mrazu. Zdá se, že mám svoje odpracované a hodím se tak akorát na krmení holubů u Vltavy. Samozřejmě zadarmo a z ušetřeného krmení, které si odtrhnu od pusy.

Naštěstí mám Finna, kterému je fuk, jak panička uklízí, hlavně když je plná miska a otevřená náruč, kdykoliv si kocourek vzpomene. Netuší, že poslední peníze jsem dala za něj. Je to moje nejlepší investice, to mi věřte!

Tohle se stalo před třemi roky. Naštěstí jsem si našla hned vzápětí práci snů - 3v1: jsem garderobiérkou, rekvizitářkou a inspicientkou v  divadle. Je to dřina, to teda jo, ale ta práce má smysl a nevěřili byste, jakej je to kolikrát adrenalin. Jenom moje předsevzetí, že už nebudu hákovat osm hodin denně, vzalo zasvé. Hlavně když hrajeme dopoledne pro školy a večer pro dospělíé, nebo když vyrazíme šířit kulturu na venkov. Ale jako bonus mám prázdniny, jako když jsem chodila do školy. Divadelní!

 

 

 

 

 

 

 

důchodci Můj příběh práce
Hodnocení:
(5 b. / 40 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Marie Měchurová
Paní Zuzano, Váš humor a nadhled se mi moc líbí. Když jsem přišla v 49 letech o práci, tak prý jsem byla už stará. Po ročních peripetiích jsem si našla zajímavou a dobře honorovanou práci.
Ingrid Hřebíčková
Moc hezky napsaný článek,s humorem, s nadhledem, moc jsme se sestrou nasmály. Přejeme vám, ať vám radost z nynější práce dlouho vydrží.
Rostislav Mraček
Je skvělé, že se na svět díváte s humorem. Dokážete pobavit i nás, vaše čtenáře.
Jiří Dostal
:-) Bezvadné, jako když si odfrkne kůň po Velké pardubické... :-)
Milan Pepo
Koukám nakolik my starší máme stejné zkušenosti. Po více jak dvacetileté exponované řídící pozici ve státní správě jsem se rozhodl skončit. Asi měsíc jsem si ,,užíval" důchodu, ale i když máte kolem domu stále co dělat, prostě vám chybí nějaká pravidelnost. Bavíme se o tom před krámem a sousedka mi povídá: ,,Tak pojď se mnou do lesa. Nikomu nebudeš šéfovat, žádný stres, zodpovědnost sám za sebe, čistá hlava a na čerstvém vzduchu." Asi za týden jsem podepsal smlouvu a nastoupil. Sázet stromky, čistit paseky, loupat lapáky na kůrovce... Balzám na duši. Dělám paseku v kopci a dole zastaví auto. Revírník. Já jej pozdravil on mi neodpověděl a hned začal řvát. Ani nevím proč, nebylo mu rozumět. Protože je v kraji známý jako hulvát tak jsem mlčel. Já to hodil za hlavu. Na to jsem byl zvyklý. Přijel druhý den. Pozdravil a už mi vykal a jestli nepotřebuji s něčím poradit... No já koukal jako hodinu starý tele. Jedeme z lesa a povídám to Blance. ,,Jo, jo. Říkal mi včera co jsem to přivedla do lesa za pablba lesního. Tak jsem mu řekla, že ten pablb lesní má vysokou školu, přes dvacet let pracoval ve vedoucích pozicích a ovládá dva světové jazyky." Chlubil se prý pak mezi hajnými jak má ve svém revíru vzdělané lesní dělníky."
ivana kosťunová
Kromě toho, že jsem se pobavila vtipně napsaným článkem, vzpomněla jsem si na své vlastní zážitky, když jsem se coby - čtyřicetiletá ! - ucházela po revoluci o nějaké výnosné místo. V jedné firmě jsem nevyhrála proto, že pan vedoucí tvrdil, že nemohu znát zároveň problematiku mezd, skladů, majetku, a podvojného účetnictví, protože to nezná ani on, a odmítl se se mnou vůbec bavit, a mladinká manažerka jakési pojišťovací společnosti, která záhy zkrachovala, mi řekla, že sice vypadám dobře- ale to víte- je tady ten věk,- a nevím, jestli byste se byla schopna naučit nové věci . Měla štěstí , že před sebou měla masívní psací stůl , i tak jsem měla chuť ten stůl přeskočit, a začít ji škrtit. Z dalšího pohovoru s manažerem podniku zahraničního vlastníka jsem odešla sama, když si během rozhovoru se mnou nechal přinést svačinu, a začal svačit. Řekla jsem, že přijdu jindy, až bude najedený. Ale všechno mě to nakoplo správným směrem, zařídila jsem si živnost, a od té doby dělala sama na sebe. A stejně jako vy, vzpomínám na tu dobu s humorem.
Naděžda Špásová
PS. omlouvám se za překlepy.
Naděžda Špásová
Mně se v padesáti stalo, že mě nový pan ředitel, původně kolenga, bylo mu 35 let, který vystrnadil našeho ředitele intrikami, řekl, že si mám napsat výpověď, protože nejsem blízká jeho srdci. A to sliboval, že se to nestane. Tenkrát jsem to obrečela. Hledala jsem si práci, ale v jedné firmě mi řekli, že mám špatné návyky a jsem strará. Byla jsem na pracáku a koncem roku jsem si konečně práci našla. Nebudu to natahovat, bylo to to nejhorší, co mě mohlo potkat. Vydržela jsem to i s nemocí skoro sedm let. Ředitele nahradila jeho sekretářka a ta se mnou po návratu do práce hezky zametala. Zde dne na den jsem dala výpověď se odešla jsem do invalidního důchodu. Byl to to nejlepší. Zuzano, přeji vám ať vám to v divadle hezky funguje. Vím, co je gardiobiérka, byla jsem pár let kostymérka na Barrandově. Hodně štěstí.
Eva Kopecká
Svěží pohled na práci člověka. Každá práce je užitečná. A člověka by mělo bavit to, co dělá. Práce je pro mě součástí života. Věk do důchodu se prodlužuje, ale pokud člověk není fyzicky sedřený, zvažuje, zda jít má nebo ne. Poslední roky v mém celoživotním zaměstnání jsem měla velice náročné a proto se moje zvažování přiklonilo na stranu nezabírat místo mladším a odejít. Byla jsem u mnoha užitečných nových věcí, sama x krát nezištně udělala plno věcí navíc. Svého času jsem měla kvůli získání vlastního bydlení docela dlouho dvě brigády. Měla jsem kliku. Obě nově otevřená zařízení mě zaujala. Byla diametrálně vzdálená mojí profesi a za normálních okolností bych si nikdy netroufla se tam o práci vůbec hlásit. Naučila jsem se tam hodně nových věcí, byla z brigádnic nejstarší a nakonec tam vydržela ze všech nejdéle. Dnes bych také uvítala nějakou zanedbanou domácnost, kde bych byla užitečná. Ovšem aby mě sekýroval někdo o dvě generace mladší, to asi je hranice, za kterou bych nešla. I pro mě bylo úplnou samozřejmostí mít sama na krku celou domácnost, zahradu, děti. Bývalý muž dojížděl na pracoviště důležité, kam já bych se na takový post hrabala, a navíc jako jedináček nebyl veden k čemukoli, co s každodenním životem rodiny souviselo, tím je řečeno vše. Ráda pomáhám oběma dětem. Mají práci na různě dlouhé směny a jsou rádi za cokoliv. I to je vlastně užitečná práce.
Dana Straková
Mám stejné zkušenosti, taky jsem si myslela, že místo jako uklízečka seženu, ale zřejmě jsem byla moc naivní. Moc vám přeji ještě spoustu let, kdy budete moct dělat to, co vás baví, tam kde vás potřebují a vaší pomoc ocení.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.