Domácí knihovna. Pro mladé spíše přežitek, pro starší nezbytnost
Ilustrační foto: Pexels

Domácí knihovna. Pro mladé spíše přežitek, pro starší nezbytnost

8. 2. 2024

Mít doma knihovnu patřilo k výsadám vzdělaných a lépe situovaných rodin. Nyní v mnoha bytech knihovny nenajdeme. Což ale neznamená, že by Češi nečetli a neměli ke knihám vztah. Naopak.

Regály až do stropu pokoje zaplněné knihami. Mnohé z nich se předávaly k generace na generaci. A když vyšla nějaká zajímavá, stály se na ni fronty. Každý ji chtěl vlastnit, přidat si ji do domácí knihovny. Nebo aspoň do malé knihovničky, pokud mu rozměry bytu nedovolovaly moc knih hromadit. To byla běžná součást života lidí, kteří se nyní dostali do seniorského věku.

„Mladí doma žádné knihy nemají. Přitom vydělávají hodně peněz, byt mají luxusně zařízený, prostorný, ale knihovnu v něm nenajdete. Když jsme na to téma dali řeč, říkali, že vlastně mezi svými přáteli nemají nikoho, kdo by si doma nyní knihovnu budoval,“ říká šestašedesátiletá Irena. Její dcera tvrdí, že si knížky nejraději pořizuje v elektronické podobě a vůbec by ji nenapadlo hromadit doma ty papírové. „Není to ani tak otázka peněz, jen nechci vlastnit spoustu věcí, připadá mi, že elektronická nebo audio forma čtení je lepší,“ vysvětluje.

Přesto je Česko ve srovnání s jinými státy stále zemí domácích knihovniček. Průměrná česká domácnost vlastní 253 knih a to není málo. Vyplynulo to z průzkumu Národní knihovny a Akademie věd, který co pět let zjišťuje vztah Čechů ke čtení. Jeho autoři vyslovili názor, že jde o pozůstatek doby, kdy v bývalém Československu kvalitní knihy nebyly k dostání a proto si jich lidé vážili, měli tendenci je vlastnit, navzájem si je půjčovat. „Knihovna pro mnoho z nás, třeba i pro mou generaci, bylo něco jako náhradní univerzita. Ve chvíli, kdy knížky neobíhaly v knihovnách ani na knižním trhu, tak jsme si ty Kundery a Škvorecké půjčovali od přátel,“ uvedl Jiří Trávníček z Ústavu pro českou literaturu Akademie věd.

„Pamatuji si, že když vyšlo něco nového od Párala, lidé stáli před knihkupectvími fronty. Podařilo se mi dvě knihy koupit pro knihovnu a vedoucí mě pak pokárala, že stačila jen jedna. Jenže jednu nám pak čtenář stejně hned ukradl. Tvrdil, že ji ztratil, ale lidé nám takto knížky, které nebyly běžně k dostání normálně kradli,“ vzpomíná osmdesátiletá Hana, která pracovala v jedné z ostravských knihoven.

Autoři průzkumu tvrdí, že každý Čech ve věku nad patnáct let si za rok koupí v průměru tři až čtyři knihy a zaplatí za ně přes tisíc korun. Za nejoblíbenější v průzkumu čtenáři označovali klasiky, zněla jména Erich Maria Remarque, Stephen King, Agatha Christie. Ze současných je oblíbený stále norský autor drsných krimipříběhů Jo Nesbo. Žebříčky prodejnosti českých autorů se mění, mezi žádané stále patří Vlastimil Vondruška, Patrik Hartl, Alena Mornštajnová, mezi nimi se v jednotlivých měsících často vklíní nějaké novější jméno. Podobné jako žebříčky prodejnosti jsou zkušenosti knihovníků, ti říkají, že v poslední době mají nejdelší pořadníky na půjčení knih Aleny Mornštajnové, Karin Lednické, Scarlett Wilkové, Michaely Klevisové a dalších současných českých autorek.

Takže, rozhodně se nedá říct, že by Češi nečetli, přestože z jejich obývacích pokojů postupně mizí domácí knihovny. Půjčování knih je stále žádané a mnohdy jde i o model půjčování mezi přáteli. „Knížky jsou drahé a já si nemůžu dovolit koupit všechny, které mě zajímají. Přátelé mi je dávají k Vánocům a narozeninám, já jim také a pak si je půjčujeme. Když jedeme s kamarádkami na dovolenou, každá bere jednu knihu a navzájem je přečteme všechny tři. A pečlivě předem konzultujeme, co kterou baví, co už četla, máme takový čtenářský klub a v něm recyklujeme a předáváme dál,“ vypráví pětapadesátiletá Michaela z Ostravy.

Aspoň jednu knihu ročně přečte více než sedmdesát procent Čechů, což ale znamená oproti minulým rokům mírný pokles. Čím má člověk vyšší vzdělání tím více čte. Větší čtenářky jsou ženy, ty přečtou ročně v průměru téměř třináct knížek a také raději knížky doma hromadí. Ona totiž taková pěkná knihovna udělá nejen radost pro duši, ale i pro oko. A zajímavé je i tvrzení literárního vědce Jiřího Trávníčka, který říká: „Žít doma mezi knihami není nic snobského či intelektuálského. Dívat se na knížky ještě sice nemusí znamenat, že je čteme, nicméně už jsme v jejich dosahu a vlivu“.

 

 

 

 

 

 

knihy kultura společnost
Hodnocení:
(5.1 b. / 27 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Lenka Kočandrlová
Paní E.V. Já umím číst velice rychle,tak mi to zabere třeba 3 hodiny na dvě knihy - tenčí,časopisy jako Vlasta a pod. mám přečtené komplet za 3/4 hod. Mezitím si luštím křížovky a pod. Je pravda,že v zimě čtu více než v létě,kdy mám ještě zahradu.
Dana Divišová
Knih máme spoustu, naštěstí máme dost velký byt. Ale přesto se do knihovny nevejdou a jsou i ve skříňkách. Čtu většinou na podzim a v zimě za dlouhých tmavých večerů. Dostávám knihy k narozeninám i Vánocům. Co s nimi jednou děti budu dělat, netuším. Snad budou číst jednou v důchodu, protože v současnosti pořád pracují a ve volném čase si užívají život.. Nejvíc čte můj zeť-cizinec. Introvert.
Elena Valeriánová
Paní Kočandrlová, Vy za den přečtete jednu až tři knihy k tomu noviny a časopisy. Tak to Vás obdivuji. Čtu hodně a několikrát za život jsem přečetla za jediný den nějakou knihu, ale to bylo vždy, když jsem byla upoutaná na lůžko třeba v nemocnici nebo doma. Ale denně? To bych nic jiného nestíhala a nežila.
Lenka Kočandrlová
Neumím si ani představit,že bych neměla co číst! Knihovniček máme doma několik, já v pokoji mám 3,všude po baráku máme další knihy volně ložené, na půdě v kufrech, a ještě k tomu mám tři hromádky knih extra - to jsou z knihoven - tří různých. Denně musím přečíst jednu,až 3 knihy,k tomu ještě noviny a časopisy....Nejstarší knihu ,co si tak pamatuji,mám Přírodopis pro nižší reálné školy,vydaný 1862 v Praze. Nejsou tam žádné obrázky,ale všechny důležité názvy jsou v závorce i německy. Tehdy se studenti naučili poměrně dost zajímavých věcí o zvířatech,rostlinách i kamenech. Já nedokážu jít okolo knihobudky,aniž bych si tam prohlédla všechny knihy : většinou si aspoň jednu odnesu domů. Pro mne nemá smysl si kupovat knihy,obvykle je čtu jen jednou. Obzvláště zajímavou si koupím,asi tak 3 za rok,spíše o historii K.Var a okolí, ne beletrii.
Hana Rypáčková
Kniha je můj nejlepší přítel. V naší rodině si každý najde chvilku pro knihu. Ano, velké knihovny ubývají, jen u mých vrstevníků se knihy najdou všude, i ve staré lednici.. Knihy se ale jen nečtou, ale i poslouchají. Na webu Knižní závisláci se najde spousta mladých lidí, co si zařizují knižní koutek. Je mi to milé, ale taky je třeba sledovat, co čtou. Není to klasika, epika, lyrika a drama a detektivky, jako za našich mladých časů, ale psycho, , thrillery a horory.. Taky dnes si může knihu napsat a vydat , kdokoli. Takže výběr je docela těžký. Je mi líto vyřazených knih, které končí v knihboxech. Ale stále lepší než v kontejnérech. Za mne, papírová kniha je mi nejmilejší. Jen aby sloužil zrak. Ale dostala bych od lékaře potvrzení a výběr audionahrávek má knihovna v oddělení pro slepce velký.
Naďa Šarounová
Už nějakých 20 let jsem členkou Knižního klubu, do městské knihovny patřím od osmdesátých let :-) jen po přestěhování se mi do paneláku naše celá knihovna zkrátka nevešla. Ale stejně, když si něco chci přečíst a knihovna to nemá, koupím si ji - no a když by zabírala místo v té natřískané knihovničce doma, putuje do Knihobudky. I tam se dá někdy "ulovit" skvost, vážně! Díky rodičům nás děti četba nikdy neomrzela, moje dcera je v tomhle pokračovatelkou rodinných tradic. :-)
Daniela Řeřichová
Ještě jednou poděkování za pěkný článek, který inicioval tolik upřímných vyznání lásky ke knihám. A speciální poděkování Eleně V., která svým hlasem zprostředkovává tajemství krásné literatury klientům domova pro seniory. Velký respekt před tvou smysluplnou činností, Eleno. :-)
Elena Valeriánová
Knihy miluji celý život. A to jsme v dětství knihy doma neměli, prostě na ně nebylo. Ale když jsem se naučila číst, začala jsem chodit do místní knihovny. To bylo v roce 1960 a chodím tam dodnes. A ráda. Už spoustu let jako VIP čtenář. Doma mám obsáhlou knihovnu a lásku ke knihám jsem předala i svým dětem a vnoučatům. Jsme čtenářská rodina. A ve všech třech našich domácnostech jsou knihy a knihovny. Jinak souhlasím s názorem, že není třeba překrucovat to, co si všichni pamatujeme.
Marie Faldynová
Čtu ráda, knihy si kupuji i půjčuji v knihovně. Dcera i syn mají knihovny a čtou i dětem, na dětské knihy syn nedávno přidával police. Děkuji Bohu, že na čtení vidím ve svých 73 letech, kdybych číst nemohla, moc by mi to chybělo.
Elena Valeriánová
John Ruskin: Knihy jsou lidem tím, čím perutě ptákům.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.