Byl bych na kolenou slíbal ty slzy, psal Vrchlický spisovatelce Sofii Podlipské
FOTO: portrét od Jana Vilímka, wikipedia, volné dílo

Byl bych na kolenou slíbal ty slzy, psal Vrchlický spisovatelce Sofii Podlipské

16. 3. 2024

„Kdybych byl u Vás, byl bych na kolenou slíbal ty slzy a Vy byste mně to neodepřela,“ napsal Jaroslav Vrchlický z italského Livorna spisovatelce Sofii Podlipské.

Daleko od domova se mu stýskalo a potřeboval povzbudit, protože práce vychovatele ho zrovna dvakrát netěšila. V Sofii nalezl tu nejlepší podporovatelku, viděla v něm nadějného literáta, a přestože byl o dvacet let mladší, uměla mu naslouchat. Ráz jejich korespondence se postupně měnil. Časem v ní převládal citový tón, trochu nesmělý a neobratně skrývaný, ale skutečnější, než by se asi slušelo.

Poprvé ho náhodně spatřila ve Veltrusích v zámeckém parku. To se ještě neznali, podruhé ho potkala v Umělecké besedě a požádala ho o příspěvky do almanachu Ženské bibliotéky Souzvuk. Pravidelně se vídali, až když se vrátil z Itálie do Prahy. Sofie s dcerou Ludmilou, zvanou Mimi, chodívala do čítárny Amerického klubu dam, odkud je Vrchlický s oblibou doprovázel domů. Podlipská ho také zvala na nedělní dýchánky do svého bytu, kde ji navštěvovala řada význačných osobností, včetně vynikajícího malíře Antonína Chittussiho. Společnost se vesele bavila, četla si poezii, divadelní hry, a rovněž předváděla takzvané živé obrazy. Ovdovělé Sofii, která se dlouho po smrti manžela potýkala s různými nesnázemi, tato setkání dávala životadárnou sílu. Přesto si uvědomovala, ostatně byla potomkem majitelů ctihodné firmy „Rott a Vogel“, že z morálního hlediska rozhodně nemůže pomýšlet na partnerský vztah s Vrchlickým, ačkoliv si dokonale rozuměli. A proto mu zaslíbila svou patnáctiletou dceru. Zlé jazyky tvrdily, že přesvědčila naivní Mimi o lásce Vrchlického a jeho naopak ujistila o dívčině náklonnosti. Sofie nemusela nijak složitě pletichařit, protože Vrchlický zřejmě viděl v Mimi její mladší obraz, dokonalý vzor vysněné ženy. Zamiloval se tedy do vlastní iluze, kterou Sofie šikovně přiživovala. A Ludmila se stala nevyzrálou obětí těchto intrik. Nerozumná a zamilovaná matka ji nesmyslně provdala v osmnácti letech. Potřebovala mít Vrchlického u sebe, což se jí také splnilo, neboť si novomanžele nastěhovala k sobě domů. A toto soužití trvalo až do té doby, než se zničený básník odstěhoval do Domažlic.

Mladinká a nezkušená Mimi si ve společné domácnosti s oduševnělou matkou připadala často jako ta třetí, nedůležitá a netalentovaná. A přitom v dětství ráda malovala, sama Sofie se chlubila, že dcerka sedávala ve veltruském parku a soustředěně kreslila. Jenomže veškeré Ludmiliny tužby se rozpustily ve starostech o dva zaměstnané literáty. Vedle nich nic neznamenala.

Narození dcery Milady ji odvrátilo od myšlenek na vlastní nicotnost, ale bohužel se poměrně záhy vrátily pocity zmaru a zbytečnosti. A tak ji ze stereotypu pražského života vytrhly pouze opakované pobyty na letních bytech. Oblíbila si Chuchli, kam za rodinou v létě Vrchlický pravidelně dojížděl. A právě v Chuchli se Ludmila potkala s Jakubem Seiferem a jeho ženou Terezií. Seifert byl tehdy oslavovanou primadonou pražského divadla, hrál v činohře, zpíval v operetě a rovněž režíroval.

Ludmila sice neměla ani tvůrčí, ani obchodní nadání svých příbuzných, nicméně ji příroda obdařila velkým půvabem. A to samozřejmě vnímal i zkušený milovník Seifert. Nakonec mu podlehla. Kupodivu se mezi nimi rozvinul dlouhodobý vztah, z něhož se narodily dvě děti – Eva a Jaroslav. Vrchlický netušil, že mu jeho oblíbený herec a přítel chodí za ženou, ostatně se nikdy příliš nevěnoval domácím záležitostem. Přízemní věci neřešil, tudíž se o všem dozvěděl, až když se mu nešťastná Ludmila po zhruba osmi letech „ze všeho vyznala, zdrtilo jej to tak, že měl na procházce záchvat mdlob, který se ještě dvakrát opakoval. To byl začátek jeho choroby, z níž se sice vždy na čas probral, ale která se urputně po létech vracela a vždy v horší podobě až do konce.“

Na stárnoucí Sofii se snesl hněv Vrchlického bratrů a přátel, kteří jí vytýkali, že Ludmilu velice špatně vychovala. Ona se však dcery přirozeně zastávala, ale souběžně s tím upřímně litovala Vrchlického. Rozhodovat za dceru a zetě už ale nemohla. Mohla pouze čekat, na čem se ti dva domluví. A domluvili se. Na starých pořádcích se nic nezměnilo, rodina zůstala v jednom bytě. Manželství se však fakticky rozpadlo. Vrchlický se s Ludmilou pouze tiše snášel. Ona navíc musela tolerovat přítomnost Karly Bezdíčkové, protivné a ukňourané manželky Václava Bezdíčka, pokladníka Občanské záložny v Karlíně, s níž se Vrchlický citově sblížil. Karla se pak ve svých listech převtělila do role jeho jediné spasitelky. A Sofie? Ta se trápila, protože se s krachem dceřina manželství těžce smiřovala. Kdyby ji lidé alespoň chápali… Kdyby chtěli pochopit, že pouze chtěla mít milovaného muže ve své blízkosti, a přitom podcenila tužby své vlastní dcery.

 

Zdroje:

Martina Bittnerová: Utajené životy slavných Čechů
Martina Bittnerová: Spisovatelky a Erós
Anežka Čermáková – Sluková: Vzpomínky na Karolinu Světlou
Bedřich Václavek: Český listář
Frída Vladimír: Krásná léta Jaroslava Vrchlického
Jaroslav Vrchlický: Eklogy a písně
Jaroslav Vrchlický: Dopisy Jaroslava Vrchlického se Sofií Podlipskou z let 1875-1876

PNP:
Fond Jaroslav Vrchlický

 

 

 

historie kultura osobnosti
Hodnocení:
(5 b. / 11 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
ivana kosťunová
To je příběh jako ze Shakespeara. Těším se na další příběhy.
Lenka Kočandrlová
Knihu jsem četla. Chudák Ludmila. Vrchlický byl zabedněný, Sofie sobecká.Jak to mohlo dobře dopadnout. Dopisy Ludmily manželovi byly trochu hysterické, on zase dlouho jakože nic nevěděl - o poměru Ludmily a herce,oči mu myslím otevřel bratr. On byl slavný spisovatel,tak na něj bylo jiné měřítko,než na jeho ženu. Nejvíc divné mi přišlo,že se Vrchlický s hercem udobřili...Dnes by takové manželství o několika osobách nebylo příliš divné - tehdy asi spíš rarita.
Jiří Dostal
:-) :-) Ten "odvaz" je asi kontrast k fantazii o vlastních pra-prarodičích, pruderie se snad striktně nepěstovala ani na veřejnosti, skandály měly svou rubriku v novinách a korespondence Nerudy, Vrchlického atd je místy pornografie stejně jako české pohádky :-) :-)
Alena Velková
Moc zajímavé. Tuto historii jsem neznala a musím říct, že na tu dobu to byl dost odvaz.
Jiří Dostal
:-) "Přes hory cesta neschůdná na věčnosti pouť běží/ a na rozcestí života rozbitá krčma leží./ Na černém štítu krvavý je z dálky nápis znáti/ Čeká se do dne soudného a slzami se platí..." myšlenky ještě mladého J. V. z paměti študáka :-)

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.