Často mě napadá, že i já bych mohla nějakou trošku přihodit do společného mlýna, jenže, jak to podat, aby to mělo hlavu i patu a hlavně moje povídání nenudilo? O čem psát, když na kategorii lidiček i60 se občas kouká mezi mladšími jako na polodementní už starce a stařenky, kteří si buď stěžují na své nedostatky ve zdraví, na drahotu, na nepochopení a vůbec na všechno a na všechny a v podstatě svůj život už nežijí, ale jenom přežívají?
Protože ale "mládež" nejspíše tyto řádky nečte, je fajn vědět, že bych mohla psát svoje postřehy nebo příběhy pro své vrstevníky, kteří už mají v životě něco za sebou, jejichž dny jsou stále pestré a zajímavé. A tak jsem se dnes zaregistrovala na íčko a občas se i já pokusím pobavit a zaujmout svými zážitky a příběhy, protože nemám strach udělat si legraci sama ze sebe a svůj život obecně vůbec neberu zbytečně moc vážně.
Těším se a doufám, že nebudu lenošná dopisovatelka a brzy sem něco veselého nahodím. Třeba o mém prvním čundru v životě a několika nocích spaní pod širákem vloni v létě, v mých 75 letech...