Signatář Charty 77, po roce 1989 vedoucí kanceláře prezidentského sekretariátu, manžel uznávané herečky Vlasty Chramostové... To je kameraman Stanislav Milota.
Narodil se před rovnými osmdesáti lety, 9. března 1933, do pražské dělnické rodiny. Po neúspěšném pokusu o přijetí na střední uměleckoprůmyslovou školu se na Barrandově vyučil filmovým laborantem a absolvoval grafickou školu. Jako samostatný kameraman debutoval v roce 1963 a jeho posledním filmem byl v roce 1968 Spalovač mrtvol. Poté byl nucen z filmových studií odejít.
„V pětatřiceti jsem byl kameramanem celovečerního filmu, to byla nějaká hodnota,“ vyprávěl Milota. „Měl jsem natočeného Spalovače mrtvol, hned potom jsem točil srpnové události. A za to mě pak jako jednoho z prvních vyhodili z Barrandova.“
Se svou ženou, herečkou Chramostovou, organizoval bytové divadlo a přivydělával si výrobou lamp. Postihly ho tři mozkové příhody a částečná ztráta zraku, takže se ke své původní profesi už nevrátil. „Nevidím na pravé oko, za ta léta mi utekla technika... A taky mě vždycky zajímala témata, co budu točit a s kým. Najednou to nebylo.“
Z jeho záběrů okupace a Palachova pohřbu vznikla středometrážní esej Zmatek a krátké vzpomínkové dílo Jan 69, které bylo premiérově uvedeno v roce 2002 v Moskvě.
„Po listopadu jsem se na chvilku zamotal do politiky, ze které jsem zase rychle vystoupil,“ vzpomínal kameraman ve výslužbě. „A také jsem si říkal, když neumíš pět jazyků, nemáš na Hradě coby šéf prezidentské kanceláře co dělat.“
