Jako patronka hudebníků, chrámové hudby, výrobců hudebních nástrojů, pěvců, varhanářů a básníků je uctívána svatá Cecílie, jejíž památku slaví římskokatolická církev 22. listopadu. Za patronku hudebníků byla prohlášena proto, že při zvucích svatební hudby prý v duchu zpívala písně chvály Bohu. Zatímco v nejstarších dobách bývala zobrazována jako mučednice s knihou a palmou, eventuálně s lampou, holubicí, mečem, později s ránou v hrdle, od 15. století bývá Cecílie prezentována především s hudebními nástroji.
Podle legendy se narodila kolem roku 200 v zámožné římské rodině a už jako dítě se tajně zasnoubila s Ježíšem Kristem. Stala se křesťankou v době, kdy to znamenalo ohrožení života. Když vyrostla v krásnou mladou dívku, musela se na příkaz rodičů provdat za pohanského mladíka Valeriána. Tomu o svatební noci přiznala, že slíbila věčnou čistotu, a požádala ho, aby se i on stal křesťanem. Valerián její prosbě vyhověl a brzy na víru obrátil i svého bratra Tiburtia.
Všichni tři pak pomáhali pronásledovaným souvěrcům, až osud dolehl i na ně. Oba muži byli zatčeni a sťati a Cecílie posazena do vařící vody. Ta jí ale neublížila, ani katovi se posléze nedařilo lépe: třikrát ji ťal mečem, ale Cecílie žila dál. Těžce zraněná pak ležela tři dlouhé dny ve svém domě, než nakonec 22. listopadu 230 zemřela.
