V 60. a 70. letech patřil k největším hollywoodským hvězdám. Na vlastní kůži ale také poznal, jak je herecká profese ošidná a jaké to je, když člověk místo hlavních rolí dostává jen epizodní roličky v průměrných filmech.
Potřetí ženatý otec dvou dcer George Segal nikdy neměl hvězdné manýry a nebyl ve středu mediální pozornosti. Do mezinárodního povědomí vstoupil rozporuplnou postavou desátníka Kinga ve filmovém dramatu Král Krysa z roku 1965. Největší úspěch zaznamenal rok na to s rolí mladého profesora biologie Nicka v Nicholsově adaptaci hry Edwarda Albeeho Kdo se bojí Virginie Woolfové. Během dalších deseti let ztvárnil řadu postav ve filmech, kterým čas neublížil, mimo jiné ve válečném velkofilmu Most u Remagenu, jenž se natáčel v létě 1968 v Československu.
Z vážných charakterů se pak postupně přeorientoval spíše ke komediálním a stal se oblíbeným představitelem tragikomických a romantických rolí záletných a smolařských hrdinů sužovaných citovými problémy. Na počátku 80. let jeho hvězda poněkud pohasla a najednou na něj zbývaly jen epizodní roličky. Začal tedy hledat uplatnění v televizi a pravidelně také vystupoval se svou jazzovou kapelou – je výtečným banjistou.
V polovině 90. let se George Segal, který slaví 13. února 80. narozeniny, dočkal comebacku. A to jak televizního (seriál Třeba mě sežer nebo film Mág Houdini), tak filmového (Cable Guy nebo Dvě tváře lásky), vrátil se však i na divadelní prkna Broadwaye.
