Kouzlo časů minulých: Co na plotně, to na jazyku
Ilustrační foto: pinterest.com

Kouzlo časů minulých: Co na plotně, to na jazyku

23. 11. 2020

Místo, kde matka vařila ony pochoutky, po kterých se dodnes sbíhají sliny, byla plotna. Nebyla to žádná chudinka, měla nejmíň metr a půl krát metr a pyšnila se tím, že má pěkně velká dvířka na přikládání dřeva, chromovanou obrubu a za sebou kachlová kamna s troubou a zásobníkem na horkou vodu.

A někde ještě kamna pokračovala pecí a nad ní bylo zimní království pro děti. Samozřejmě se tam všechny nevešly. Tenkrát se počtem dětí nešetřilo a tatínek s maminkou se činili. V peci se pekl chleba, chutný a voňavý, s kůrkou bílou od mouky, jak těsto kynulo na okřínku.
 
O plotnu se musela rodina podělit s prasetem. Pokud nebyl v přístavku "pařák", brambory pro prase se na ní vařily ve velkém hrnci a šlichta, ta tam měla také svoje místo. Jinak její využití bylo opravdu k pohledání. Na okraji jsme si pekli plátky brambor jen tak, posolené. Naskakovaly na nich pěkné boule stejně tak jako na plackách z bramborového těsta, na tenko vyválené a opečené přímo na plotně. Když jsem pak o mnoho let později jezdil na Slovensko, jejich lokše jako by jim z oka vypadly. Mazaly se domácím sádlem a ty nejlíp chutnaly. Kdo chtěl mít pusu od povidel, máma ráda vyhověla.
 
Na dnešní dobu ve velkých hrncích se vařily polévky a ostatní jídla, hlavně brambory. Nejčastěji voněla bramboračka, ve které nechyběly houby a majoránkové plevy. Fazolačka byla každý týden a patřil do ní ocet i cukr. V česnečce plaval česnek, v uzené polévce  kousky uzeného masa, hrachová se zelenala jako nať petržele, kterou se zdobila hovězí. Ta ovšem mrkala očky z talíře jen občas a pokud v ní byly i játrové knedlíčky tak se můžete vsadit, že to bylo na velký svátek nebo na nějakou rodinnou slavnost, pokud se to tak dalo nazvat. Zavářky byly pouze domácí: nudle i drobení umím dodneška.

Ta ostatní jídla si k masu čichla jen jednou, dvakrát do týdne. A tak obědy během něj lákaly ke stolu v pondělí třeba bramborovým knedlíkem, přelitým sádlem s cibulkou, v úterý kynutými knedlíky s jahodovou marmeládou, ve středu šťouchané brambory s osmaženým květákem, ve čtvrtek buchty všech tvarů a s náplněmi, které začínaly u tvarohu, pokračovaly mákem, jablky, sušenými hruškami, marmeládou a nikdy nechybělo posýpátko z másla, cukru a mouky. V pátek přišel na řadu špenát s vejcem natvrdo a bramborem ve slupce a v sobotu, protože to byl pracovní den jako každý jiný, nakrájela máma bramborové knedlíky na kousky, přelila je máslem, přidala pár lžic povidel, vše zamíchala a oběd byl na světě.

Sobotní večer byl jediný, kdy bylo něco od masa. Uzenka, kabanos nebo opečený špek s chlebem nebo rohlíkem, rozpečeným v troubě. Jinak večeře nabízely chleba se solí, brambory s mlékem, bramborové placky dnes nazývané bramboráky, opečená jablka s vařenou a oslazenou rýží, topinky a dalo by se jmenovat ještě hezkou chvíli.
 
V neděli se plotna rozesmála do růžova. Pánev si přišla na své a zlátly v ní řízky, v době sezony dokonce holoubata, pokud nebyla pečena jako nadívaná v troubě, kde jindy také voněla česnekem a cibulí vepřová pečeně a o hodech husa, kachna nebo kuře. I králík se tam dost často vešel. Neděle byla svátek, který jen tak někdo nerušil prací, pravda, dobytek se musel obsloužit, oblečení bylo jiné než ve všední den a i nálada byla sváteční.

A když se tak nad tím dnes zamyslím, skoro nic jsme nekupovali. Pytel mouky, homoli cukru, sůl a koření. Zbytek se donesl ze zahrádky, z kurníku, králíkárny, holubníku, ze sklepa nebo půdy, případně od sousedky, která měla tři krávy a stále čerstvé mléko. A tak chlapče myslím, žes vypil ten šálek melancholie až do dna. Stopka slivovice to spraví.
gastronomie vzpomínky
Hodnocení:
(5.1 b. / 23 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Daniela Řeřichová
Kouzlo časů minulých. I my budeme jednou vzpomínat, ale asi to nebude tak idylické.
Hana Čadová
Jako dítě jsem jezdila na prázdniny k babičce na Havlíčkobrodsko a babička nám dělávala bramborové šišky na které dala rozmačkané borůvky. Žemlovka a chlebová polévka, to bylo po víkendu. Když šla babička do lesa na houby, tak jsme si namazaly chleba s hořčicí a posypaly cukrem. 25 let jsem bydlela v domě, kde bylo řeznictví s jídelnou a v 5 hod ráno se začínalo vyvářet. To byla vůně! Ale všeho moc škodí!
Lidmila Nejedlá
Pane Kašíku, i moje rané dětství bylo podobné. Dodnes si pamatuji na nadívaná holoubata, husí játra na cibulce, králíka na česneku...mňam, mňam...to jsme se měli! Dobře se na to vzpomíná..
Dana Kolářová
Hezký šálek melancholie!
Jana Šenbergerová
Moc pěkně jste zavzpomínal na časy minulé. Snad budou mít dnešní mladí také na co vzpomínat, i když se to bude lišit od našich vzpomínek.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.