Kouzlo časů minulých: Co na plotně, to na jazyku
Ilustrační foto: pinterest.com

Kouzlo časů minulých: Co na plotně, to na jazyku

23. 11. 2020

Místo, kde matka vařila ony pochoutky, po kterých se dodnes sbíhají sliny, byla plotna. Nebyla to žádná chudinka, měla nejmíň metr a půl krát metr a pyšnila se tím, že má pěkně velká dvířka na přikládání dřeva, chromovanou obrubu a za sebou kachlová kamna s troubou a zásobníkem na horkou vodu.

A někde ještě kamna pokračovala pecí a nad ní bylo zimní království pro děti. Samozřejmě se tam všechny nevešly. Tenkrát se počtem dětí nešetřilo a tatínek s maminkou se činili. V peci se pekl chleba, chutný a voňavý, s kůrkou bílou od mouky, jak těsto kynulo na okřínku.
 
O plotnu se musela rodina podělit s prasetem. Pokud nebyl v přístavku "pařák", brambory pro prase se na ní vařily ve velkém hrnci a šlichta, ta tam měla také svoje místo. Jinak její využití bylo opravdu k pohledání. Na okraji jsme si pekli plátky brambor jen tak, posolené. Naskakovaly na nich pěkné boule stejně tak jako na plackách z bramborového těsta, na tenko vyválené a opečené přímo na plotně. Když jsem pak o mnoho let později jezdil na Slovensko, jejich lokše jako by jim z oka vypadly. Mazaly se domácím sádlem a ty nejlíp chutnaly. Kdo chtěl mít pusu od povidel, máma ráda vyhověla.
 
Na dnešní dobu ve velkých hrncích se vařily polévky a ostatní jídla, hlavně brambory. Nejčastěji voněla bramboračka, ve které nechyběly houby a majoránkové plevy. Fazolačka byla každý týden a patřil do ní ocet i cukr. V česnečce plaval česnek, v uzené polévce  kousky uzeného masa, hrachová se zelenala jako nať petržele, kterou se zdobila hovězí. Ta ovšem mrkala očky z talíře jen občas a pokud v ní byly i játrové knedlíčky tak se můžete vsadit, že to bylo na velký svátek nebo na nějakou rodinnou slavnost, pokud se to tak dalo nazvat. Zavářky byly pouze domácí: nudle i drobení umím dodneška.

Ta ostatní jídla si k masu čichla jen jednou, dvakrát do týdne. A tak obědy během něj lákaly ke stolu v pondělí třeba bramborovým knedlíkem, přelitým sádlem s cibulkou, v úterý kynutými knedlíky s jahodovou marmeládou, ve středu šťouchané brambory s osmaženým květákem, ve čtvrtek buchty všech tvarů a s náplněmi, které začínaly u tvarohu, pokračovaly mákem, jablky, sušenými hruškami, marmeládou a nikdy nechybělo posýpátko z másla, cukru a mouky. V pátek přišel na řadu špenát s vejcem natvrdo a bramborem ve slupce a v sobotu, protože to byl pracovní den jako každý jiný, nakrájela máma bramborové knedlíky na kousky, přelila je máslem, přidala pár lžic povidel, vše zamíchala a oběd byl na světě.

Sobotní večer byl jediný, kdy bylo něco od masa. Uzenka, kabanos nebo opečený špek s chlebem nebo rohlíkem, rozpečeným v troubě. Jinak večeře nabízely chleba se solí, brambory s mlékem, bramborové placky dnes nazývané bramboráky, opečená jablka s vařenou a oslazenou rýží, topinky a dalo by se jmenovat ještě hezkou chvíli.
 
V neděli se plotna rozesmála do růžova. Pánev si přišla na své a zlátly v ní řízky, v době sezony dokonce holoubata, pokud nebyla pečena jako nadívaná v troubě, kde jindy také voněla česnekem a cibulí vepřová pečeně a o hodech husa, kachna nebo kuře. I králík se tam dost často vešel. Neděle byla svátek, který jen tak někdo nerušil prací, pravda, dobytek se musel obsloužit, oblečení bylo jiné než ve všední den a i nálada byla sváteční.

A když se tak nad tím dnes zamyslím, skoro nic jsme nekupovali. Pytel mouky, homoli cukru, sůl a koření. Zbytek se donesl ze zahrádky, z kurníku, králíkárny, holubníku, ze sklepa nebo půdy, případně od sousedky, která měla tři krávy a stále čerstvé mléko. A tak chlapče myslím, žes vypil ten šálek melancholie až do dna. Stopka slivovice to spraví.
gastronomie vzpomínky
Hodnocení:
(5.1 b. / 23 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
ivana kosťunová
:)) :)) :))
Eva Kopecká
Dnešní mladí mohou vzpomínat akorát tak na to, jak si každý nabral na plotně jídlo a odtáhl s ním ke své televizi, ke svému počítači nebo mobilu. Nebo na to, jak se v jedenáct v sobotu rozhodovali, co uvaří a nakonec objednali pizzu. Čímž rozhodně nikoho nekritizuji, toliko konstatuji fakt, který vidím u obou svých mladých. Dcera i snacha svorně konstatují: Dneska se mami žije jinak. Pro mě za mě, myslím si, žijte si, jak se vám hodí. Není jejich problém, že já měla už v pátek nakoupeno, rozmyšleno, eventuálně nachystáno, předvařeno, předpečeno, atd. My totiž jeli na víkend na zahradu. Tam obchod nebyl a tam bych mohla tak nejspíš nabídnout rodině posekanou trávu, aby se vypásli. Na té zahradě jsem svůj díl práce sakra odvedla. Ještě v úterý mě bolel celý člověk. Zatímco naše dámy z paneláku toto neznají. A tak, neb jsem poměrně přičinlivá a přizpůsobivá, zkusila, co to obnáší žít po novu. Když se tuhle holky zastavily, žasly. Celý den jsem se vydržela válet u knížek, mobilu a televize. Kolem postele kelímky od jogurtů, hrnky od kafe, i na pizzu došlo. Marodíš? vyjevily se. Ne, povídám, zkouším, jak se žije dneska, a víte, že to není špatný? Inu...celý život se člověk učí....
Zdenka Soukupová
Jo, tak tohle bylo i moje dětství. Moc hezká vzpomínka.
Marie Faldynová
Plotnu sporáku jsem měla ve svém prvním bytě, měla své výhody i nevýhody, ta plocha, kde byly různé teploty se dala využít báječně. Co jsme potřebovali, to jsem na plotně zvládla.
Jitka Hašková
Díky za vzpomínku.
Danka Rotyková
Díky, i já si zavzpomínala na dobu svého dětství. Občas si pro sebe tímhle způsobem také vařím, zrovna včera v neděli vpodvečer jsem z pár zbylých vařených brambor vykouzlila dobré bramborové placky, jak říkala babička - přebalované. Dají trochu víc práce, ale jsou nejlepší. S kyselou okurkou je miluje i můj masožravý syn.
Hana Nováková
Hezký článek, vzpomínám, jak moje babička vařila a jak mi chutnalo. Dnes už bych to asi nejedla, já bych to tak jako babička neuměla, s ní odešly všechny ty božské chutě.
Dana Puchalská
Myslím, že nás bude víc, komu se článek o jídle bude líbit. Díky. Já v dětství milovala lívance. A když náhodou nějaký zbyl, což byla utopie, moje babička mi je připravovala tak, jako se dnes dělají knedlíky s vajíčky. A nebo mi je už studené namazala máslem a já si na ně nasypala nakrájený šnytlík.
ivana kosťunová
Takhle podobně jsem jedla u tety na venkově. Brambory na mnoho způsobů, polévky vločková, krupicová, chlebová, a sváteční hovězí s domácími nudlemi. Krásně jsem si zavzpomínala
Zuzana Pivcová
Vidím, že jsem před pár lety žádný komentář nenapsala. Nebyla jsem žádný jedlík, tak víc než na jídla vzpomínám na naše kamna s plotnou v lomnickém bytě a na to, jak mě maminka naučila dělat domácí nudle.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 18. týden

Tento týden budou otázky v kvízu na téma "Psi". Protože je mezi vámi, čtenáři, mnoho pejskařů, jistě si s otázkami snadno poradíte...