Láska až na konci podzimu

Raduju se ze života i bez partnera, ale občasné setkání se živým chlapem, by nemuselo být špatné.

Velmi si mi líbí jeden moudrý citát ze života. " Je vhodnější přitesávat ideál partnera, který nosíme v sobě - než přitesávat partnera ke svému ideálu." To opravdu dokážeme jen s velkou dávkou tolerance. Moc pěkný článek paní Hanko :-)

Netrapte se, radujte se ze života a věřte, že vždycky dostanete přesně to, co právě nejvíce potřebujete, i když si toho nejste vědomy/i.

Dnes jsem byla s přáteli na pochodu a zase chyběla jedna z nás.Ani na bruslení nebyla...Vysvětlení :Je zamilovaná ,dva roky vdova a sešla se na " kántry" zábavě s člověkem , který ji ze smutku vysvobodil. Už spolu žijí, je šťastná a "nestíhá.".Je trochu mladší než ona, ale jsou rádi, že se setkali.Asi nejde tak o věk, jako o společné aktivity.Někdy muži nestojí o štrůdly,ale chtějí mít stále tu dvacetiletou hlavu a být spíš kluci než dědové...

Máte pravdu v tom, že muži většinou touží i v pokročilejším věku po výrazně mladší. Znala jsem jednoho, který v sedmdesáti prohlašoval o své bývalé, že už je stará baba, a zatím jí bylo sotva šedesát. On pokukoval tak nanejvýš po padesátkách, i když mi není jasné, co jim hodlal "nabídnout". Jsem přesvědčena, že člověk někoho potká, když je tak řečeno vnitřně nachystaný. To znamená, že si sám sobě klamně netvrdí, že nikoho nechce, ani naopak úporně nehledá, jako kdyby mu ujížděl poslední vlak. Lidé v našem věku nemusí nijak spěchat, aby ještě stihli děti, takže pobavit se, zavolat si, a přitom mít své zájmy a zůstat nezávislý. A věřit, že ta pravá chvíle dříve či později přijde. Váš příspěvek je toho ostatně důkazem.

Hezky napsané , Hanko :-) Každý člověk má prý na světě někde ideální polovičku, někdo ji potká dříve, někdo později. Já ho poznala taky až po šedesátce. Takže - holky, neházet flintu do žita, do ranečku sbalit špetku odvahy , lžičku touhy a co nejvíce tolerance. To vše protřepat a poslat do světa. Za kamny vás nikdo nepotká. Hodně štěstí :-)))))