Íčkaři

Takže něco o pravidlech ragby

Pravidla ragby jsou poměrně složitá a v písemné formě zabírá jejich kompletní znění zhruba 180 stran. Proto si uvedeme jen ta základní pravidla pro ragby s 15 hráči a se 7 hráči, která jsou s určitými specifickými rozdíly stejná.

Ozvěna

Na horách, na horách vichry vanou vanou vanou člověk někdy stojí stranou stranou stranou  oblaka…

Náš koníček genealogie

Genealogie je mým koníčkem novým, tak říkajíc důchodovým. Už jen proto, že vyžaduje spoustu času a dříve by nebylo pro mne možné se jí věnovat.

Sami v hlučnom dave

Možno práve teraz si položíte otázku: „Kedy som bol/bola naozaj sama so sebou? Psychológovia hovoria, že ak človek dokáže akceptovať byť sám, potom si vytvára kvalitnejšie vzťahy a nikdy nebudeme závislý byť s niekým za každú cenu.  

Neobvyklé nové umělecké dílo u hlavního nádraží v Praze

Galerie hlavního města Prahy a Správa železnic obohatily veřejný prostor metropole o další trvalé umělecké dílo. U pražského hlavního nádraží byla 11. listopadu 2025 odhalena velkoplošná instalace s názvem Variace/Variety.

Patočkův hřích II.

Jednou týdněse s tebou potěším,jednou týdněsi pořádně zahřeším. S láskoutě moje malá pohladím,pak…

Křidélka. Vzpomínka na léto 1973

„Babi, kde mám vzduchovku?“ byla moje první starost, když jsem přijela na prázdniny. „Půjčil si ji syn pana ředitele ze zámku.“ „Jo syn pana ředitele. To bude asi pěkný mazánek a náfuka,“ pomyslela jsem si zklamaně a odešla se podívat na fotbalové hřiště, jestli tam nebude někdo známý.

Záhada

„Ustupte, prosím! Udělejte místo!“ volá doktor a spěchá ke mně. „Můžete mluvit? Co se vám stalo?“ Hlouček lidí se nade mnou sklání. Hlasy zní tlumeně, tváře se rozmazávají. Tráva je studená, cítím ji na zádech. Nevím, kde jsem, ani proč tu jsem.

Tolik krásných koček z ostrova Rhodos!

Stromovkou do Troje

S manželem máme společnou zálibu v toulání po horách, lesích a přírodě vůbec. Když skončí letní období dovolených a nehodí se vydat na nějaký delší výlet, vyrážíme v Praze každý den alespoň na delší procházku. 

Proč jsou veteráni veteráni, aneb co jsem se dozvěděl v Rumunsku

Toto vyprávění je součástí mých zápisků z výletů, které jsme před zhruba 10 lety se ženou podnikali do Rumunska. Tento přiběh je z roku 2018, kdy jsme navštívili Eibental, tedy jednu z českých vesnic v rumunském Banátu. Začíná naším odjezdem z vesnice.

Z mého deníku: Není zas tak špatný být v izolaci, jsem na to připravená

Mám to jednodušší; jsem totiž půl roku na útěku a na samotu jsem si nejen zvykla, samotu jsem před půl rokem cíleně zvolila. 

Černá dívka

Poznal ji jedné černé noci. Černou dívku černých vlasů černých očí až se mu z nich hlava točí. …

Zážitek z hodinového hotelu

Toho odpoledne dorazila Maruška do cukrárny s viditelně dobrou náladou. Její hluboké hnědé oči zářily a z větrníku si prťavou lžičkou nesla sousta k ústům rozmáchlými gesty, jakoby přitom dirigovala pomyslný orchestr.

O štěstí a bílém pírku

Že bude výjimečně špatné počasí, bylo téměř jisté. Záběrů sněhové kalamity bylo již několik dní plné televizní zpravodajství a meteorologové i dnes hrozili sněhovými jazyky, závějemi a větrem o síle orkánu. Ale kdo by se tím vážně vzrušoval? Špatné věci se stejně vždycky dějí jen v televizi.