Severní Mys je vesměs označován za nejsevernější část evropského kontinentu, i když to není úplně pravda. Je však takto všeobecně chápán a tak u tohoto nepřesného označení zůstaneme i my. My jsme v rámci superexpedicí Money Club navštívili nejjižnější části naší rodné Země. Mys Dobré Naděje v Jihoafrické republice a nejjižněji situované lidské sídlo v Argentině – Ushuaiu a ještě kousek od Ushuaie památník ve formě majáku,označený jako „Konec Světa“. A nyní jsme tedy na vlastní oči viděli nejsevernější část Evropského kontinentu.
Když jsme projížděli severním Norskem po příjemných silnicích, v mnoha úsecích jakoby vybudovaných podle jakéhosi gigantického pravítka, znovu a znovu jsme si uvědomovali, že opravdu stojí za to tuto nádhernou zemi vidět. Ty neskutečné fjordy, pohádková jezera a fantastické hory. V Norsku je celkem kolem 16 000 jezer. Ano, všude jsou hory a všude je také voda. A všude jsou samozřejmě také lodě. Do řady míst se člověk dostane pouze lodí. Už se nedivím, že Vikingové stavěli nové a nové lodě. Nejdříve jezdili zřejmě od „vesnice k vesnici“ a potom se vydávali stále dále do světa. A nakonec až do Ameriky! Před Kolumbem?! Když hovoříme o té cestě po silnicích, je dobře si připomenout, že Norsko je ohromná země, která se rozprostírá z jihu na sever v délce 1 900 km. Její území však nemá příliš příhodný tvar. V nejširším místě je 430 km široké, avšak místy se zužuje až na 25 km a v nejužším místě je široké pouhých 6 km. Jeho rozloha je 323.878 km2. Obyvatel zde však není mnoho. Zhruba tolik, kolik představuje polovička obyvatel malé České republiky.
Při cestě Norskem je neustále na co se dívat. A my jsme se také neustále dívali a žasli. Je to prostě skutečně úžasná země. Vrcholem všeho fantastického byly Lofoty a Vesterály – jednoznačně pohádkové ostrovy. Je až neuvěřitelné, že Norsku patří na 50 000 ostrovů. No a nakonec přišel samozřejmě nepřekonatelný NordKapp. Nesmírně zajímavá však byla i další místa a další fantastické zážitky. Špičková byla několikahodinová plavba lodí za ohromnými velrybami. Vyplouvali jsme z osady Andenes na severní špici ostrovů. A měli jsme štěstí. Gigantické velryby se vyloženě předváděly přímo u lodi, resp. v její bezprostřední blízkosti. Moc zajímavá byla rybářská osada Nusfjord, kde jsme zblízka viděli sušení tresek. Sušené tresky jsme si samozřejmě také koupili a po návratu domů jsme si na nich pochutnávali. Líbil se nám romantický rybářský přístav Henningsvaer, velmi zajímavé bylo Lofotr – Vikingské muzeum v Borgu, kde jsme viděli též věrnou kopii vikingské lodě „Lofotr“, měsgtečko Alta, město Bodo, kam jsme doletěli letadlem a odkud začalo naše vlastní putování po severním Norsku, osada Leknes, severská osada Honningsvág, a mnoho dalších míst.
Viděli a navštívili jsme toho skutečně hodně. Navíc nám zcela mimořádně přálo počasí. Pouze na NordKappu nás trochu pozlobilo, ale řekli jsme si, že k nejsevernějšímu výběžku evropské pevniny to nepochybně patří. A velmi jsme mimochodem obdivovali norské motoristy. Jsou až neuvěřitelně ohleduplní k pěším a jezdí po silnicích v naprostém souladu s dopravními předpisy a pravidly. Všichni jsme se shodli v tom, že superexpedice Norsko byla výrazně úspěšná a krásná!
