Vánoční jmelí zůstalo dědictvím po Keltech
Ilustrační foto: pixabay.com

Vánoční jmelí zůstalo dědictvím po Keltech

6. 12. 2017

K vánočnímu času neoddělitelně patří i jmelí a zvyk polibku pod jeho zavěšenou větvičkou. Jde o jeden z mnoha obyčejů, které naznačují předkřesťanský původ oslav zimního slunovratu, z nichž se vyvinuly Vánoce.

Keltové byli prvním historickým národem na našem území. Zprávy o nich nezanechal nikdo menší než Julius Caesar, který se tak jaksi mimochodem stal první etnografem světa. Z jeho pera pocházejí také nejstarší zmínky o zvycích starých Keltů, i když se netýkají konkrétně přímo našeho území.

Zvyk vánočního jmelí je ale zcela nepochybně keltský. Jejich kněží (druidové) se v čase zimního slunovratu vydávali do posvátných hájů oblečení v rituální bílá roucha a rostliny uřezávali srpy určenými pouze k tomuto účelu. Věřili, že jmelí nepustí do stavení zlé síly, jeho lepivá semena také symbolizovala pouto mezi lidmi a zajišťovala, že se z rodin nevytratí láska. K jeho uctívání v čase zimního slunovratu přispělo i to, že plody jmelí dozrávají právě v této době.

Léčivá síla

Moderní věda potvrdila, že jmelí (Viscum album, čeleď ochmetovité, lidově nazývané též mejlí, gmejl, mýlí) skutečně obsahuje mnoho účinných látek, které se používají při léčbě celé řady nemocí, včetně chorob srdce a některých forem rakoviny. V lidové medicíně se používá především výluh z rostliny, je však třeba přitom určitých znalostí, protože účinky mohou být silné. Rostlina obsahuje například viscotoxin, který může být při nesprávném dávkování velmi nebezpečný. Kromě toho v jmelí (není parazitem, jak se mnozí domnívají, ale s hostitelským stromem má spíš symbiotický vztah) se léčivé ingredience nacházejí jen v některých obdobích roku – a Keltové to dobře věděli.

I když zvyk zavěšovat jmelí nepochybně pochází od Keltů, je kolem něj stále mnoho nejasného. Podle antického spisovatele Plinia se jeho trhání neřídilo přímo podle slunovratu, ale byla k tomu určena noc posledního úplňku před ním. Z keltské tradice přešel do křesťanské společnosti zřejmě ve Velké Británii a k nám se dostal s velkým zpožděním přes Německo asi až na přelomu 19. a 20. století.

Jmelí uctívali i Germáni a další starověké národy. Díky léčivým schopnostem bylo ve velké úctě po celý středověk.

Keltského původu je pravděpodobně také tvrzení, že kdo se na Štědrý den postí, uvidí zlaté prasátko, protože divoký kanec byl posvátným zvířetem Keltů. Není ani vyloučeno, že od nich máme dokonce také vánoční stromek. Podle některých autorů Keltové nosili dárky (či spíše oběti) duchům přírody pod vybrané stromy v lese. Pravděpodobně nám zanechali i některé z věštebných vánočních obyčejů.

Autor: Redakce Zpět na homepage
Hodnocení:
(5 b. / 7 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Eva Krausová
Jmelí by mělo být jen darované pokud možno s mnoha kuličkami a to loňské by se mělo spálit, s tím údajně odejde vše špatné, co během roku bylo... V poslední době mám ráda spíš zelené.
Hana Rypáčková
Také mám jmelí po vichřici na rozdávání...
Alena Vávrová
Letos jsem si opatřila jmelí v lese u jezera - po vichřici z popadaných borovic lesáci odtěžili kmeny a koruny tam ležely, s nimi plno jmelí. Sice drobnějšího. Nasbírali jsme si každý velký pugét a pak jsme si jej vyměnili ;-).
Zorka Horká
Jmelí se u nás věšelo nade dveře a dbalo se na to, aby bylo darované. Toho se držím. Daruji a pak dostávám někdy i víc než mám doma dveří a tak putuje. Atmosféra Vánoc dokreslená každým detailem je to pravé kouzelné.....
Dana Puchalská
Oprava mám ráda ne táda.
Dana Puchalská
Bez jmelí by vánoce nebyly to pravé. Jsem zvyklá nechat jej buď ve váze nebo na zdi nechat až do dalších vánoc. U nás doma se tohle dělalo a ráda v téhle tradici pokračuju.Osobně mám táda jmelí zelené. A nedat ma hrob mých předků jmelí bych považovala za neúctu k nim. Už se těším až mi manžel koupí zase nové.