Gajka - psí otesánek
Foto: autorka

Gajka - psí otesánek

17. 12. 2017

Vždycky jsem měla "rozežrané" psy, ale rekordy v obžerství držela dalmatinka Gajka. Kvůli chovnosti musela absovovat výstavy a bonitaci, což vzhledem k jejímu apetitu začal být velký problém, jelikož jsme jí museli omezovat příjem potravy. První výstavu za třídu mladých jsme  podcenili a tím pádem do posudku dostala komentář: "Nádherná fena, bohužel v současné době ve vynikající výživné kondici. Doporučujeme shodit několik kg." Při kohoutkové výšce 54 cm vážila 27 kg! Ideální váha měla být 20 kg! Před dalšími výstavami jsme úzkostlivě dbali na dodržování  denních dávek, ale přesto byla pořád o něco silnější než ostatní feny, protože se nedala uhlídat. Baštila všechno, nepohrdla ani suchým rohlíkem nebo chlebem a neustále slídila všude, kde by se dalo něco slupnout. Jakmile vyběhla ven, jako šílená obíhala popelnice a u rybníka pečlivě pátrala, zda rybáři nezanechali v trávě návnadu na ryby. Jednou jsem uklízela tašku s nákupem a na stůl položila máslo. Odběhla jsem na toaletu, a než jsem se vrátila, máslo zmizelo. Gajka dělala jakoby nic, ležela v pelíšku a kroutila hlavou. Během dvou dnů z ní vyšel papír od hledaného másla, takže bylo vše jasné. Aby maskovala stopy, požírala důkladně obaly.

img-0003-10.jpg

Synovi jsem připravovala do školy pravidelně svačinu a pokud neměl hlad, přesunul ji do látkové tašky s věcmi na tělocvik. Doma v předsíni odhodil tašku na zem. Druhý den začal křičet, že mu někdo vykousal v tašce díru. Gaja tašku prokousala, aby se dostala na sáček se zbytkem  chlebem a pomazánkou! Nebo jsem nechala v kuchyni přes židli ležet bundu a v kapsách zůstalo několik piškotů. Gajka sešla v noci tajně dolů, vyjedla piškoty a bundu zdobily místo kapes dvě díry.  Museli jsme před ní všechno zabezpečovat, ovšem problém byl, že druhý dalmatin Artík měl zálibu v otevírání dveří po celém domě, včetně vytahování klíčů, a ona toho řádně využívala. Občas se stalo, že spořádala stydnoucí bábovku na stole, misku s cukrem, který jsem nestačila včas uklidit, nebo odklopila víko a vysypala zásobník s krmením. Ráno tahala břicho po zemi a my jsme museli na veterinu. Doktor už nás znal a jen kroutil nevěřícně hlavou.

Nejlépe se měla u mé maminky, která ji hlídala 2x do roka, když hárala (kvůli Artíkovi), a přes náš přísný zákaz ji vykrmovala. Nikdy bych nevěřila, jak pes dokáže zdvojnásobit svůj objem během dvou až tří týdnů. Po příchodu domů jsme se všichni hádali, kdo s ní bude chodit ven, neboť vypadala jako malý tank. Když je tlustý pes, není to až tak hrozné, protože má velikou hlavu a tlapy. Jenže naše Gajka jako správná dalmatíní slečna měla tenké nožky a malou hlavičku, což působilo groteskně při konfrontaci s mohutným tělem. Několik měsíců trvalo, než nabrala zase správné proporce. Tento kolotoč trval pět let, než jí vyoperovalli kvůli závažným problémům dělohu a tím odpadl důvod oddělovat ji od Artíka.

Hodnocení:
(5 b. / 12 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

Fotogalerie
TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Ilona Kolářová
Děkuji všem za milé komentáře. :)
Margita Melegova
Meli jsme krasnou cernou dogu s bilou naprsenkou, hvezdickou na cele a bilymi ponozkami. Jeji nejmilejsi zlodejsky kousek byl prave upeceny, jeste horky domaci chleb, je zajimave, ze si pokazde vybrala ten vetsi bochnik ve chvili kdy se panicek dival jinam. Milovala vsechny cleny rodiny vcetne nasi kocicky, kdyz odesla do psiho nebe uz jsme dalsiho pejska nemeli, byla nase posledni po padesati letech zivota s pejsky. Dnes s nami zije kocicka z utulku, je hlucha na 90 procent, asi po nejake infekci, je milounka, hodne mazliva, na pejska bych si uz v byte netroufla.
Lidmila Nejedlá
Ilonko, ten šibalský pohled Gajky na posteli mluví za vše. Ta určitě ví, že o ní píšeš.
Marcela Pivcová
Ráda tedy doplním Zuzky komentář. Pokud někdo tvrdí, že zvíře pozná, kdy má v jídle přestat, tvrdí nesmyslné. Naděnka v nestřeženém okamžiku ukradla na kuchyňské lince nakrájené kuřecí maso, určené sice pro ni, jenže dosud zabalené v kousku igelitu. Veterinář, kterého jsem se ptala na radu, jak kočce případně pomoci, mě přesvědčoval, že igelit někde rozhodně objevím, že pes je schopen zhltnout ledacos, ale u kočky se s ničím takovým nesetkal. Igelit byl skutečně druhý den nalezen - když šla Naděnka na misku na "velkou". Tehdy měla štěstí a veterináři nezbylo, než změnit mínění o nenasytnosti jedné kočky. To, že jindy ukradla z chlebíčku šunku i s kouskem papírového ubrousku, kterým byl přikrytý, je už zanedbatelné.
Věra Ježková
Hezký článek. Pejsky mám ráda, pobavila jsem se.
Zuzana Pivcová
Fenka Lesana snědla nehlídaně skoro půl igelitové tašky kostí z kuřat, které jsem přinesla z jídelny. Kočka Naděnka byla až do svých víc než 19 let neskutečně při chuti. Nechám prostor své sestře (snad přijde zítra na internet), aby vylíčila, co a jak kočka jednou snědla. Veterinář prý v životě nic takového nezažil. Díky, Ilono, potěšila jsi mě.
Naděžda Špásová
Ilono hezky napsáné. Něco podobného máme doma. Čivava Am je opatrný, než si něco vezme, i tak má skoro 5 kg, no a kříženec Boone je nenasyta. To, co dělala Gajka naštěstí nedělají. Ale je (nebo byla?) moc hezká. :-)
Libor Farský
Tohle téma mám moc rád, díky Ilonko.
Věra Lišková
Měli jsme také dalmatinku, podobnou té na fotografii. Byla spíše mlsná, granule uznávala jen jedny, zrovna ty nejdražší. Veterinář jí chválil, že je pěkně osvalená. Když zakroutila při chůzi boky i ten nejzuřivější vlčák přestal štěkat a jen tiše koukal. Prostě psí dáma. Ráda na ní vzpomínám, dožila se 15 let.
Libor Ptáček
Zdravím, hezký článek. My jsme měli krásného velkého vlčáka, uhynul nám ve věku sedmi let, a to tak že se jednoho dne už neprobudil. Byl to velký rodový smutek i funus. Byl obdivuhodný a asi jediný pes který mohl při mejdanu kdy ležely potraviny všude mít neomezený pohyb. Lidé z toho byly vedle, ale přišel, letmo čuchnul a šel dál. Do konce když mu naše kamarádka nabízela na vidličce ovar, s díky odmítl. Na všech výletech tímto udivoval. U ohně na lavičkách leželo vše, ale ničeho si nevšiml. Projeli jsme s ním jako „zásobovací“ jednotka 22dvou vodáků Hron, a žádný problém tohoto způsobu. S paničkou hrozně rád dělal revize v zásobách, případně v lednici, vše oňuchal, ale snaha něco sežrat žádná. Ale vzal si, tak sousto do hubičky, ale jen od někoho. Dostali jsme jak jako odložené štěňátko, předky jsme již nedokázali dohledat, ale toto měl vrozené. Jediný problém nastal tak kolem věku šesti měsíců, kdy se pokoušel naší „smečce“ velet a zavrčel na mne. Vyřešil jsem to hned a na místě. Vzal jsem jej pod hlavou za kůži na krku, zvedl, zatřepal s ním a promluvil mu do duše. Vysvětlil jsem mu že tady velím já, a od té doby byl klid.
Libor Farský
Náš Dingo dokázal ukrást z mrazáku zmrzlé kuře, byl to momentík při ukládání nákupu z tašky. Jenže nejen to. Nedal se přivolat dokud to velké zmrzlé kuře celé nesežral. Ode mne to neměl, já si zmrzlinu nekupuji...
Hana Rypáčková
AŤ zvíře, či člověk, někdo to tak má nastavené.. Kamarádka na přání manžela dávala přes lednici řetěz a vše musela mít taky pod zámkem, který ukrývala.. Nápis na ledničce NEŽER nestačil. Můj Vendík má v misce granule a nesežere je, návštěvní psi misku vždy vyberou a on na ně kouká...
Blanka Macháčková
Moc hezky se to četlo. Asi bych si s Gajkou rozuměla. Jen bych si vše poctivě rozbalila.
Eva Mužíková
Ilono, zalibu Gajky jsi popsala moc hezky. Barvitě a úsměvně, pobavila jsem se. Úplně vidím to tlusté tělíčko a hubené nožičky, ale tomu se nesměji, to je vždy problém. Já jsem díky kastraci také musela Bertíkovu váhu hlídat, ale on naštěstí nebyl takový " šmejdil".