Žižkovské parno
14. 6. 2019
Byl dnes prý nejteplejší den roku. Zadíval jsem se z okna do protějšího parku. Bylo v něm neobyčejně živo. V trávě se povalovaly dvě tlupy propuštěných trestanců, i s milenkami. Řvaly na sebe vězeňskými skřeky a ožralými hlasy. První muklice si odskočila uvolnit se pod blízký keř, neměla ale toaletní papír, a tak použila odhozené cizí špinavé tričko. Jeho druhou stranou si pak otřela zpocené vlasy. Další muklice z té demokracie tančila a zpívala si štěstím. Bylo dusno a schylovalo se k bouři.
Když začala průtrž mračen, dorazilo pět policistů. Vyvláčeli mukly do přístřešku tramvajové stanice. Jednoho v bezvědomí tam museli vynést a spícího ho posadit na asfalt. Pak dorazila sanitka. Oživovali v ní dlouho polomrtvého trestance. Z parku na něj do sanitky pořvával další mukl, ještě z křoví.
Policie nechala ostatní živly sedět v staničním stánku. Tak se nedotkli jejich „cti a nepošlapali jejich práva“.
Vyběhla ven mnou oblíbená sousedka, řečená podle počtu psů Trojčubčí. Doběhla parkem až k druhé skupině povalečů, ale jen s jednou, a tou nesilnější čubkou. Přivolala další sanitku. Lapiduchové velmi obezřetně a pomalu vstupovali do nebezpečného roští. Po chvíli z něj vyvláčeli polonahého muže. Měl dohromady jenom jednu ruku a jednu nohu. Naložili ho do sanitky a pro jistotu také odvezli.
Dopršelo, tak urychleně z našeho parku hrůzy první odjeli policisté!
Chrabří saniťáci odjeli až poslední!
Čtěte dále:
Vánoce
Blíží se Štědrý večer, lidé si posílají přáníčka. Některá jsou upřímná, jiná z povinnosti. Já…
Vila Kristýna je mým domovem
Nedílnou součástí obyvatel naší obce je i padesát klientů, kteří žijí v Domě s pečovatelskou…
Podivný středomořský symbol
Na našich cestách po Středomoří, hlavně tedy v Itálii, ale i Řecku, jsme se setkávali se zvláštním…
Seniorka v cizím městě
Čas od času jsem nucena vydat se za dobrodružstvím do neznámých míst. Nemám na mysli žádnou…
Etický kodex uživatele webu - s humorem, ale neubližovat
Vážení čtenáři, již delší dobu si pohrávám s myšlenkou na založení vlastního webu s ústředním…
Žižkovské vetešnictví
V minulém režimu tu bylo jenom jedno, bylo tak středem zájmu. Prací se moc peněz vydělat nemohlo,…
Tunel
Nevěřím sice na pověry a nechci ani nic přivolávat, ale zdá se mi, že se mé tělo se svými potížemi…
Fotoreportáž: Já a Mičurin
Ne, nebojte se, nebudu psát nic o ruském ovocnáři Mičurinovi. Za dob totality jsme tak říkali…
Babiččina volba
A opět se nám v pravidelných intervalech připomínají politické strany svými předvolebními klipy,…
Na návštěvě u mého psího kamaráda
Vídáme se málo. Méně, než bychom oba asi chtěli. Ale navzdory tomu jsem pokaždé bouřlivě vítána, až…
Kudy, kudy, kudy cestička
Dnešní sluníčkový den přímo lákal na procházku do přírody, ovšem rozhodnout se pro jednu z tolika…
Pán a labutě
Na zámeckém rybníku žil mnoho let labutí pár. Každý rok vyvedl mladé, někdy dvě, další rok devět, a…
Letem - světem
Spojení dvou slov "letem - světem" mi evokuje dávnou duševní úlevu ze školních let, která vždy…
Má máma vůbec ještě maso?
Nedávno jsem na veřejnosti oznámil vydání nového slabikáře pro děti. Na první stránce bude opět…
Mé filmové vzpomínky - část 1.
Kde ty krásné časy jsou... Co se to se mnou stalo, že již tak dlouho nechodím do kina a i v…
Domácí horror
Je pozdní večer. Sedím si doma v klidu ve svém pohodlném křesle a sleduji napínavou detektivku.…
Žižkovská kina
V minulém režimu se tu uživilo pět kin. Byla četně navštěvována, televize tehdy nebyla. Před…
Pouť k Pražskému Jezulátku
Po dlouhé době jsme se s kamarádem Lukym vydali na výlet. Tentokrát byl směr cesty jasný. Pouť k…
Ledoví muži
Každý z nás už se s nimi nejednou setkal. Nevěříte? Jen si vzpomeňte.Přijde jaro, sluníčko svítí a…
Seniorka mezi trolly a elfy ve virtuální bublině
Kouzlo magie severských a germánských mytologických bytostí mě vždy uchvacovalo a dodnes se ráda…
