Sto deset korun na jídlo denně. Je to pro důchodce málo nebo dost?
30. 8. 2019
Sto deset korun na den. To je průměrná částka, kterou si může dovolit denně projíst český senior. Toto číslo se nedávno objevilo v médiích a vzbudilo rozruch.
Někdo říká: Ostuda, za to se přece kvalitní strava pořídit nedá. Další názor: Takovou částku musí dodržovat i jiné skupiny obyvatel a dá se za ní najíst slušně.
Říct někomu, kdo je celý den v práci, na obědy chodí do restaurace a párkrát do týdne si večer vyrazí do společnosti, že musí vystačit denně se sto deseti korunami, zhroutil by se. Vůbec by si to nedovedl představit, vždyť jen za oběd běžně vydá vyšší sumu. Říct tuto částku někomu, kdo většinu času tráví doma a jídlo si sám připravuje, naopak mu nepřipadá šokující.
Těch sto deset korun dobře ilustruje, jak různorodá česká společnost nyní je a jak málo toho o sobě různé skupiny obyvatel navzájem vědí.
„Vycházíme z toho, že průměrný důchod je nyní třináct tisíc čtyři sta korun a senioři z něj čtvrtinu utratí za jídlo a nealkoholické nápoje,“ uvedl Tomáš Chrámecký z České správy sociálního zabezpečení. Jenže pozor, jde o průměr, takže je mnoho penzistů, kteří dostávají peněz výrazně méně. Každopádně vypočítaných sto deset korun na den na jídlo je průměr, jsou samozřejmě lidé, kteří si mohou dopřát dobroty za výrazně větší sumy, ale také lidé, kteří denně za jídlo nemohou utratit ani těch sto deset korun.
„Patřím do skupiny lidí, kteří rozhodně denně více než sto korun neprojedí, takže mi ta částka připadá pravdivá. Jen mě překvapilo, že když se ten údaj objevil v médiích, spousta lidí reagovala tak, že se za ty peníze nedá slušně jíst. Mám dojem, že jím rozhodně zdravěji než ti, kteří denně utrácejí za potraviny mnohem více,“ říká třiasedmdesátiletá Dana, bývalá učitelka. Je rozvedená, je zvyklá žít řadu let sama. Když zaplatí za nájem a za léky, říká, že si musí pečlivě peníze rozdělit, aby s nimi vyšla do další výplaty důchodu. „Ale jsem na to zvyklá, nepřipadá mi na tom nic divného. Kamarádka má zahradu, často mi dává ovoce a zeleninu. Z pár rajčat, paprik a brambor jsem schopná uvařit si moc dobrou polévku, kterou jím tři dny a vůbec mi to nevadí. Nakupuju ve slevách, často vařím rýři, luštěniny. Nemám pocit, že bych nějak trpěla. Maso moc ráda nemám, občas si koupím kuře, naporcuju si ho, udělám na pár dnů vývar, rizoto, zkrátka zpracuju ho celé. Samozřejmě, že si nemůžu dovolit koupit si něco ve fast foodu nebo jít do restaurace, ale vlastně po tom vůbec netoužím,“ vypráví. Je zdravá, cvičí jógu, hodně chodí na procházky. Když lékařce vyprávěla, co jí a jak cvičí, ta ji pochválila a řekla, že takový životní styl by v jejím věku měli lidé dodržovat.
Dana však byla zvyklá žít celý život skromně a umí si z mála připravit výživově hodnotnou stravu. Problém je, když lidé mají málo peněz a neumějí vařit, případně vůbec nemají ponětí o tom, jak by kvalitní zdravá strava měla vypadat.
„Můj táta neustále nadává, že si nemůže dovoli kupovat maso a uzeniny. Pro něho je kvalitní jídlo kus masa, ideálně plavající v mastnotě a k večeři párek nebo sekaná,“ vypráví pětačtyřicetiletá Lucie. Otci neustále vysvětluje, že ona sama si také nemůže dovolit kupovat maso každý den. „Mám tři syny a ti, s prominutím, žerou jak zběsilí. Kdybych měla jim třem a manželovi dělat každý den řízky nebo guláš nebo svíčkovou, nevyšli bychom. Také vařím úsporně a když něco kupuju, pečlivě si promyslím, co z toho všechno vyrobím, na jak dlouho nám to vydrží. Do práce si nosím jídlo v krabičce, stejně tak porcuju jídlo do práce i manželovi. Do restaurací vůbec nechodíme. Nevadí nám to, raději si našetříme na dovolenou, než abychom vše projedli. Jenže můj táta toto nechápe, má pocit, že špatně jsou na tom jen penzisté. Ovšem, já velmi dobře vím, že rodiny s více dětmi, jsou na tom mnohdy ještě hůře, protože mají obrovské výdaje jiného typu. Když udělám doma hrnec rizota se zeleninou, všichni si pochutnáme. Když ho uvařím tátovi, brumlá, že to není žádné jídlo a pak si stejně koupí nějaký salám,“ říká Lucie.
Potíž je v tom, že mnozí lidé si neumějí jídlo připravit. Nakoupí si v akcích potraviny, které jsou ve výsledku dražší, než kdyby si nakoupili jiné a dokázali je zdravě a chutně zpracovat.
V poslední době se objevily i firmy, které nabízejí na každý den seniorům jídlo takzvaně na míru, tedy jde o obdobu tolik rozšířených krabičkových diet. Lidé si mohou objednat přímo do domu dovážku jídla, které má údajně tu správnou výživovou hodnotu pro vyšší věk. Potíž je v tom, že úplně stejné jídlo si mnohé ženy jsou schopny připravit samy a to za mnohem nižší náklady. Zkŕátka, i v byznysu se stravováním se začíná projevovat, že lidé vyššího věku jsou zajímavá cílová skupina, na kterou obchodníci cílí. Což je poněkud v rozporu s údaji, podle kterých senioři na kvalitní jídlo nemají dost peněz. Je to opět ukázka, že si pod pojmem senior nemůžeme představovat žádnou takzvanou typickou unifikovanou bytost, ale že jde o velmi různorodu skupinu lidí, od těch majetných, mlsajících a zajímajících se o nové trendy přes ty, kteří jsou zvyklí jíst tři dny polévku ze sáčku až po ty, kteří si umějí z mála vykouzlit chutné a zdravé jídlo.
Faktem je, že ve vyšším věku by se člověk měl o to, co jí, zajímat. Právě nekvalitní strava může ubrat pár let života ve zdraví. Úplně nejhorší je přístup: Už nic nepotřebuju, nebudu utrácet, stačí mi na každý den na večeři rohlík a trojuhelníček taveného sýra, víc si stejně dovolit nemůžu. Jistě, časem se člověk může dostat do situace, kdy mu zdravotní stav nedovolí přemýšlet nad tím, co jí, natož si zajímavé kvalitní jídlo sám připravovat a bude odkázán na pomoc druhých. Ale dokud to jde, měl by se o zdravé a chutné stravování pokoušet. Není to totiž tak těžké, jak to vypadá. Někdy stačí jen změnit zaběhnutý životní styl a místo ochuceného jogurtu plného chemikálií si za stejnou cenu koupit dvakrát tak velké balení jogurtu čistého a třeba si do něj hodit pár rozinek. Právě tak se totiž naučili jíst lidé, kteří sice musejí vyjít s málem, ale nedopustí, aby to mělo vliv na jejich psychickou i fyzickou kondici. Žije jich mezi námi hodně, jen se o nich nemluví a oni své umění slušně žít z mála nedávají na odiv.
Čtěte dále:
Zbytečná půjčka může znamenat zbytečné riziko!
Jsou pro vás reklamy vždy velmi lákavé? Snadno podléháte vábení ke koupi toho a onoho přístroje či přípravku, který zcela zaručeně podpoří vaše zdraví, kondičku, postavu nebo sníží bolesti zad a kloubů? Musíte si nutně vyzkoušet vše, co v reklamách propagují? A kde na to berete peníze? Vystačíte s důchodem nebo se musíte občas zadlužit?
Co jíst v těchto vedrech? Přece jídla, která chladí
Léta budou čím dál teplejší a tím se změní životní styl Čechů, tvrdí klimatologové. Znamená to mimo jiné, že se zřejmě změní způsob stravování. V pětatřiceti ve stínu si asi těžko někdo dá vepřo knedlo zelo. Existují však jídla, která jsou do veder vhodná. Vzbuzují pocit, že chladí. Tady jsou tipy na některá z nich.
Jak na peníze s Českou bankovní asociací: Kolik nás stojí ZDARMA?
Určitě každého z nás potěší, když něco získá levněji. Rádi při nákupech „šetříme“. A co teprve, když se věci nabízejí zdarma! To je teprve nakupování! A kolik ušetříme!?
Jak na peníze s Českou bankovní asociací: Mám to! Na splátky...
Nakupujte teď, plaťte později. Splácení bez navýšení! Prodejci nám nabízejí okamžitý komfort, kterému, obzvláště v době vánočních nákupů, lze jen těžko odolat. Ale pozor! I tady jsou peníze až na prvním místě!
Vzdělávací setkání pro seniory
Vyznáte se ve světě financí? Jak srovnávat různé nabídky zhodnocení peněz, jaká rizika na Vás mohou…
Měl by si člověk spořit na stáří? 3 důvody, proč se vám to vyplatí
Přemýšlíte o spoření na penzi, nebo se spoléháte na řádný starobní důchod? Přečtěte si, proč byste měli zvolit první variantu.
Bydlení a energie spolknou přes polovinu výdajů důchodců v Česku. Nejvíce z celé Evropské unie
Jsou senioři skupinou obyvatel s nejmenšími příjmy? A za co vlastně ve srovnání s Evropou nejvíce utrácejí? Nahlédnout pod pokličku těchto údajů umožní závěry šetření životních podmínek, které pravidelně provádí Český statistický úřad.
Nenuťte se dojídat
Dojez. Nenechávej nic na talíři. Co by za to daly hladové děti v Africe? Kdo z nás někdy tuto větu jako dítě neslyšel? Kdo z nás ji později neříkal vnukům nebo dokonce sám sobě? Pozor, ta slova nejsou nejvhodnější.
Jídlo má být rituál. Ale není
Sami a rychle. To je nejčastější způsob, jak se Češi stravují. Je to stejné, ať jde o lidi, kteří pracují, nebo o seniory, kteří mohou stolovat doma. Čím dál méně je případů, kdy se lidé scházejí u jednoho stolu a u jídla si v klidu, dlouze povídají.
Jak na peníze s Českou bankovní asociací: Kontokorent
Občas se stane, že na běžném účtu vedeném u banky není v dané chvíli tolik peněz, kolik by bylo potřeba. Řešením může být sjednání kontokorentu. Nazýváme ho také povolený debet nebo povolené přečerpání.
České restaurace musí vyhazovat neprodané jídlo, ačkoliv ho chtějí rozdat
Vybrané obchody se každý rok zapojují do Národní potravinové sbírky. Tisíce lidí tak vyráží do prodejen, aby pro potřebné nakoupily trvanlivé potraviny a drogerii. Na druhé straně však stojí restaurace, které jsou nuceny jídlo denně vyhazovat, upozorňuje společnost Storyous.
Paběrkování slaví úspěch
Dříve si tak přilepšovali chudí lidé. Sbírali na polích a v sadech to, co tam zůstalo po sklizni. Říkalo se tomu paběrkování a ten výraz nyní nabral nový rozměr.
Potraviny, které vám zvednou náladu. Které to jsou?
Lidé zabývající se zdravou výživou čím dál častěji používají s některými jídly výraz „šťastné“. Jde jen o další marketingový trik, jak nalákat lidi na něco nového? Nebo skutečně některé jídlo může vzbuzovat lepší náladu? Ano, může.
Jíme prošlé potraviny. Je to nebezpečné?
To je ještě dobré. To je jen pár dní po datu spotřeby. Nevyhazuj to, to je škoda. Udělám z toho pomazánku. Pro někoho je používání potravin s prošlým datem spotřeby naprosto běžná věc, pro někoho je to nepředstavitelný hazard se zdravím.
Plýtvání jídlem dosahuje rekordů
Jídelna či provozovna rychlého občerstvení v průměru denně vyřadí mezi dvěmi až čtyřiadvaceti kilogramy jídla, které by se dalo ještě spotřebovat.
To já nejím. Věta, kterou říká stále více lidí
To nejím. To nemůžu jíst. To pro mě není vhodné. Tyto věty jsou v posledních letech slyšet čím dál častěji. Lidé ze svých jídelníčků vyřazují řadu potravin v přesvědčení, že tak pro sebe činí to nejlepší. Ale běda, když mají vysvětlit, proč to vlastně dělají.
Jak na peníze s Českou bankovní asociací: Kreditka
Tak často říkáme jakékoli kartičce z plastu, kterou používáme k placení (v obchodech nebo na internetu), anebo k výběru peněz z bankomatu. Každá platební karta však není karta kreditní neboli kreditka.
Pan Úvěr nebo paní Půjčka
Najít tu pravou (nebo pravého) není právě snadné. Liší se nejenom jmény, ale i podmínkami a stejně jako u lidí platí, že i když je každý jiný, to základní mají společné.
Existuje půjčka pro důchodce? Ano, ale vybrat ji není zrovna jednoduché
Drtivá většina zájemců o půjčku míří v první řadě do banky. Tady na ně čeká ale poměrně náročný a zdlouhavý proces, během kterého bankovní úředník zkoumá bonitu žadatele, jeho příjmy, ale i jeho věk.
Když je z prarodičů banka
Babička a děda už nic nepotřebují, mohli by nám pomoct. To je časté uvažování lidí, kteří potřebují peníze na hypotéku, na úpravy bydlení, na studium. Je to správné uvažování? Nebo nestoudná drzost? Když se v rodině ví, že prarodiče zrovna netřou bídu z nouzí, přináší to obtížné situace. Když jde o případy, kdy je celé rodině jasné, že těžce vycházejí s mizernými penzemi a velkou část z nich dávají na léky a bydlení, je to lepší.
