Když jsem se vrátil z nemocnice, tak jsem si prostudoval internet a tam jsem se dočetl: „První příznaky vztekliny se mohou objevit po 20 až 90 dnech po nakažení. Existují však případy, kdy inkubace proběhla již během jednoho týdne nebo naopak za několik měsíců. Virus vztekliny se rozmnoží v místě poranění a dále proniká do blízkého nervového zakončení.“
Tak jsem dlouho nevěděl, zda se mám na všechno vykašlat, nebo žít v neklidu těch dalších devadesát dnů – to by asi chtělo koupit si krejčovský metr a stříhat ho. Ale co kdybych se při stříhání píchl? :)
Moje dilema přerušila žhavá aktualita - zvoní telefon - - - - na displeji vidím, že to je ta má dávná platonická láska. Co se děje, mám to vůbec vzít, vždyť jsem už opravdu dědek, nechtěl bych, aby mne už viděla, o co se jedná, třeba se ale dostala do nějaké těžké životní situace a to jsme si slíbili, že v takovém případě můžeme – dokonce musíme slib, že se už nesetkáme, porušit.
Uvažoval jsem dlouho a telefon přestal zvonit, tak to bylo třeba jen omylem, já přeci taky občas vytočím někoho jiného v seznamu. Ale znamená to, že mne také nesmazala – to je ale také přece milé. Co když mne volala a nyní je jí trapně, zavolat znovu, třeba si myslí, že jsem ji vymazal já a že neberu neznámá čísla. Možná si myslí, že jsem na ni už dávno zapomněl.
Uvažuji celé dopoledne, kolik jí je tedy asi let – vždyť jí bude – čtyřicet - vždyť to už neumím ani přesně spočítat. V tom telefon zazvoní znovu a málem mi vypadne z ruky, tak to vezmu a hned poznávám její milý hlas. Je ale velice nebývale stručná a strohá, hned mne žádá, zda bychom se nemohli sejít, že to nechce řešit po telefonu, a to s takovou jistotou v hlasu, jako bychom spolu mluvili každý den. Říkám ji: „Tak mi alespoň řekni tu oblast, co se mnou chceš probrat, vždyť jsme se neviděli dvacet let?“.
Ticho – tak to budou prachy – uvažuji pro sebe. Jako by četla moje myšlenky: „Ne - neboj se – o peníze se nejedná.“ Vyhrkne ze sebe. „Tak já ti to tedy řeknu, já mám partnera a chtěla bych, zda by sis mohl s námi někde popovídat a pak mi říct, jaký je, co mu říkáš ty, já už měla více vážných známostí, ale vždy to dopadlo blbě. Já nikoho jiného nemám, kamarádky mi ho mohou závidět a lhát, rodiče zemřeli a sestra ho zase zkritizovala, ale ona je rozvedená, a tak vidí všechny muže stejně černě jako už naše maminka a dokonce i babička – všichni rozvedení – já chci mít ještě dítě a nechci myslet na to, že se rozvedu.
Tak jsem jí slíbil, že si takovou věc ale musím sám rozmyslet, že to nespadá do toho slibu, kdy ho můžeme porušit, a že to dokonce řeknu i manželce "a hlavně vám tady všem", a že jí pak zavolám.:)
Telefon jsem položil a posmutněl jsem z té reality, kdy jsem se z platonického, ale přece jen záletníka, dopracoval jen v „dědu vševěda“ u té samé dívky.
Vynesl jsem si na terasu počítač a z mikrovlnky segedín, smutek se musí zajíst dobrým jídlem nebo vyběhat. Pak jsem polknul polední prášek a zabolelo mi prudce zase při dosednutí v zádech – to je ta daň z vysoké postavy - nebo boží trest za ten výstřel po té kočce - uvažuji.
Jak to zavonělo, tak přišel i náš venkovní kocour Čičik (to jméno vymyslela manželka – protože na tu kočku jsme z počátku jen volali či – či - či). Tak jsem mu, jako obvykle, kousek odhodil do mističky mimo jeho běžnou kapsičku a povídám mu: „Co ty na to, mám se s tou mou kočkou setkat, vždyť budu za vola, jsem už dědek a ona je určitě ještě pěkně vypadající kočka, proč nic neříkáš? Ale před týdnem jsi mne správně v noci upozornil skoky na kliku, že přišla ta vyhublá a pomalá kočka na zahradu a já ji vzal v rukavicích do přepravky – už se vůbec nebránila – mlela z posledního".
A ráno jsem už bušil na vrata u veterináře, ten jí vyndal můj projektil z kožichu a udělal testy na všechny nemoci – tedy i na vzteklinu – tu neměla - Sláva!!! Ale příčinou jejího hubnutí byl zaražený rezavý hřebík ve spodní sanici a hnisalo to a určitě hrozně i bolelo. Ten jí tedy taky vyndal a dal antibiotika a už jen zbývá, aby se ti dva chlupáči spolu skamarádili – Pak Čičikovi jen šeptem povídám: "Čičiku, proč ji nemáš rád? Nic si z toho nedělej, že jsi vykastrovanej – tak se spolu jen mazlete, to mají často raději, než sex, i lidské kočky. A co tedy říkáš na to, mám se zase já skamarádit s tou mou kočkou, nebo ji mám nechat plavat a neztrapňovat se?“
Kocour mlčel, a tak tedy otázky pro pokračování pro vás:
A: Mám dělat předmanželského poradce mé bývalé platonické lásce?
B: Nemám dělat předmanželského poradce mé bývalé platonické lásce?
C: Má se kocour Čičik rozpovídat lidskou řečí a máme spolu vést debaty o politice nebo jen o normálních všedních starostech a chcete mu také občas položit někdo svou otázku?
- - - - - -
(1) díl: https://www.i60.cz/clanek/detail/29693/komedie-plna-omylu-na-pokracovani-podle-vaseho-prani-1
(2) díl: https://www.i60.cz/clanek/detail/29742/komedie-plna-omylu-na-pokracovani-podle-vaseho-prani-2
