Díky ukrytým "pokladům" objevuji zajímavá místa
FOTO: Julie Vargová

Díky ukrytým "pokladům" objevuji zajímavá místa

11. 1. 2022

Titulek možná v mnohých lidech vyvolá naději, že se dozvědí, kde že jsou poklady uloženy. A které to jsou? Nebude cesta k objevování cestou náročnou, trnitou, obtížnou? Přiznám se, že jsem záměrně tak trochu mlžila.

Neporadím, kde najít zlato, šperky, drahé kameny, dva tisíce let staré mince, misky, džbánky. O těchto místech nic nevím. Jsem jen řadová milovnice celosvětové hry geocaching. Kačeři vědí, ostatním stručně vysvětlím.

Účastník geocachingu (u nás se říká "kačer" - odvozenina od slova "cache" - skrytá schránka) se musí zaregistrovat na příslušné webové stránce (www.geocaching.com), aby se dostal k mapě, na které jsou vyznačená místa (což jsou zeměpisné souřadnice) uložení krabiček - kešek. Kačer potřebuje chytrý telefon nebo navigační přístroj, díky kterému se v terénu ke kešce s různým obsahem dostane. I když ne vždy je snadné krabičku s "pokladem" najít. To je však námět pro jiný článek.

Díky geocachingu jsem nejen ušla mnoho kilometrů, ale dostala jsem se do míst, o kterých jsem neměla ponětí. Objevila jsem tajemná zákoutí, zajímavé skalní útvary, došla jsem k místům, která bych jindy minula. Poslední dobou jsem byla této aktivitě nevěrná. Procházky jsem ze svého života nevyřadila, jenom jsem hledání krabiček omezila. Nedávno jsem se rozhodla, že této nečinnosti učiním přítrž a vydala se do Staré Boleslavi. Za keškami.

                                                           13-radnice.jpg

                                                                           Radnice ve Staré Boleslavi

Navigace mě vedla městem, ve kterém jsem si připomínala historii tohoto významného místa. Například kostel Nanebevzetí panny Marie:

                                                          8-kostel-nanebevzeti-panny-marie.jpg

 

 

                                                       Nebo baziliku sv. Václava a kostel sv. Klementa:

                                                        6-bazilika-sv.-vaclava-klimenta.jpg

 

Byl pátek, mrazivý lednový den s probleskujícím sluníčkem, ale hlavně bez větru. Procházka se nám proto líbila, necítili jsme se nepříjemně, nicméně jsme byli rádi, když jsme opustili hlučné centrum města a vydali se k Labi a do lesoparku v Houštce.  

                                                   12-pohled-z-aleje-olympioniku.jpg

                                                         Kostel Nanebevzetí Panny Marie v dáli

Do této oblasti jezdíme často, většinou se procházíme podél Labe, jen jednou jsme se prošli po modré turistické značce od řeky na kraj lesa v Houštce.

                                   11-labe-s-ledovou-krustou.jpg

                                             Odraz slunce na ledové krustě na hladině Labe

 

Teď mě na tuto cestu vedla navigace za dvěma keškami. Jak tak sleduji počet metrů, který musím k cíli zvládnout, oči zaregistrují kovový panel s olympijskými kruhy. Podívám se do dáli a vidím, že těch panelů je více a u každého roste strom ohraničený dřevěnou ohrádkou. Některé kmínky jsou ozdobeny stužkou v barvách červené, modré a bílé. Chvíli zapomenu na kešky a soustředím se na panely. Je jich požehnaně.

                                                           mix

Co mají společného? Jsou na nich jména našich sportovců, kteří na olympijských hrách získali medaile, nebo obsadili přední místa hodná k zapamatování. Hned mě napadne, že se dívám nejen na poctu atletům, vodákům, hokejistům a dalším, ale také na příležitost zajímavou formou seznámit naše potomky s úspěchy  sportovců a děti motivovat k pohybu a chuti jít ve šlépějích těchto výjimečných osobností. 

Mezi hledáním krabiček se zastavuji u různých panelů a vzpomínám na chvíle, kdy jsem u televizní obrazovky fandila a držela palce Davidu Svobodovi, hokejistům v Naganu, Radku Štěpánkovi, Martinu Doktorovi a dalším a dalším. Vzpomínala jsem na napětí při cvičení Věry Čáslavské (ano, pamatuji si na hry v Mexiku), jak jsem tajila dech, aby Jiří Prskavec dojel s nejlepším časem. 

 

                                                          2-387.jpg 

                                                                  Panel tenisty Radka Štěpánka

Opět jsem se přesvědčila, že geocaching mě zavedl na místo, které sice znám, ale u kterého jsem změnu nezaznamenala. Jinými slovy mně tato akce unikla. Poslední keška, kterou jsem tento den odlovila (termínus technikus pro hledání krabiček), byla stylově ukryta v Houštce u Stadionu Emila Zátopka. Ten zde lámal rekordy, zatímco já zde jen trénovala atletické discipliny a plnila limity, abych dostala zápočet, nebo splnila podmínky zkoušky. To byly časy!

                                         14-stadion-e.-zatopka.jpg

                                                             Atletický stadion v Houštce

Na internetu jsem se doma dozvěděla podrobnosti o ALEJI OLYMPIONIKŮ. Byla slavnotně otevřena 12.10.2021 a u jejího zrodu stál Ondřej Synek. Více zde:

https://sport.ceskatelevize.cz/clanek/olympijske-hry/v-houstce-zasadili-stromy-i-synek-vizek-prskavec-a-peckova/6165d8bcd60dfef4a43d0735

Až se příště vydáme na procházku kolem Labe, do Aleje olympioniků opět zavítáme. A budeme sledovat, zda se počet panelů českých olympijských vítězů rozrůstá. 

 

Můj příběh
Hodnocení:
(5.1 b. / 13 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit


Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.