59 a více. Aneb senior jako sprosté slovo
Ilustrační foto: ingimage.com

59 a více. Aneb senior jako sprosté slovo

30. 5. 2020

V rádiu hráli písničku s krásným textem "Ještě jsem nebyl in a už jsem retro" a já jsem vyplňovala na počítači jakýsi výzkum. Členkou portálu s výzkumy jsem už řadu let, za nepatrnou odměnu vyplňuji dotazníky typu: jakou banku preferuji, jaké mám zkušenosti s tefefonními operátory, jak sleduji reklamy, a podobně.

Na začátku dotazníku vždy vyplňuji základní údaje, jako kolik obyvatel má obec, ve které bydlím, kraj, věk a určitě i jiné údaje, o kterých už se nikdy nedozvím. Protože v okamžiku, kdy vyplním věk - kategorie 59 a více - udělá to cvak, děkujeme za účast, výzkum je již naplněn. Dokud jsem vyplňovala kategorii 49 až 58, výzkum tak brzy naplněn nebyl. 59 a více. Ne 59 až 68 či 69 až 78. Prostě 59 a více a konec. Jako bys nežil.

Mám jít na plastiku? Nebo lhát a vyplňovat kolonku věku 49-58? Proč bych to měla dělat? Je snad vyšší věk důvodem k tomu, aby se člověk hluboce zastyděl a chodil pro jistotu kanálama? (takhle nespisovně napsáno mi to zní lépe).

Zvykám si. V mé bance, kde mám již 25 let podnikatelský účet najednou zjistili, že můj kontokorent je příliš vysoký vzhledem k mým obratům a je třeba jej razantně snížit. Slečně na přepážce jsem vysvětlila, že mé obraty jsou již 15 let velmi podobné, podmínky smlouvy plním vzorně, a ve smlouvě není uvedeno, že při snížení obratu jsem povinna si kontokorent snížit.

Jsem účetní, takže jsem i bleskově spočítala, kolik na mě banka za těch 25 let vydělala. Slečna na to, že mě vybral počítač a ukazovala mi sjetinu, kde bylo moje jméno zvýrazňovačem zaškrtnuto. Poznamenala jsem ironicky, že to určitě nebylo kvůli mému věku. Slečna vehementně tvrdila, že jsem se nestala rizikovou kvůli věku, ale kvůli obratům. Uzavřela jsem celou tu záležitost tím, že nevidím důvod si kontokorent snížit, a pokud oni ano, ať to udělají, ale musí počítat s tím, že v tom případě se obrátím na bankovní dohled ČNB.

Od té doby je klid, kontokorent používám vesele dál. Ne že bych ho tak nutně potřebovala, ale jde o princip. Začínám se bavit.

Onehdy mě jiná slečna telefonicky zkontaktovala a příjemným hlasem mi nabízela výhodnou půjčku jakékoliv částky za nepatrný úrok, to vše bez ručitele. Ještě než stačila rozvinout pracně naučený postup se zaručenými výsledky, zarazila jsem ji dotazem, zda se podívala na mé rodné číslo.

Podívala se a znejistěla. Velmi mile se mě snažila povzbudit tím, že úroky se samozřejmě vypočítávají individuálně, ale i tak by to pro mě bylo velmi výhodné. Obě jsme věděly, že já s tímhle hrozným rodným číslem půjčku nedostanu. Ocenila jsem její takt a ukončila její rozpaky tím, že jsem poděkovala za nabídku a odmítla.

A když už jsem tak v ráži, co bych ještě podnikla - no ano, kreditní karta! Pojišťovna, u které mám uzavřené životní pojištění, nabízí kreditní kartu, kde se z obratů, jež kartou projdou, připisují body k mému životnímu pojištění. Chystám se té výhody využít a žádám o vystavení kreditní karty. Nechci provokovat, tak vyplňuji kolonku úvěrový rámec na 15 000,- Kč.

A nic. Po měsíci na základě mého telefonického dotazu se dozvídám, že má žádost měla některé formální nedostatky, které je nutno opravit. Opravila jsem. Zase nic. Po dalším měsíci a mém dalším telefonátu se dozvídám, že tam žádnou moji žádost nemají.

Zkrátím to. Zhruba po půl roce po podání dvou stížností na různé instituce a nepřeberném množství telefonátů jsem se stala majitelkou kreditní karty s uvedenými výhodami. Zřejmě jsem banku konečně přesvědčila, že při mé aktivitě se v nejbližší době umřít ještě nechystám.

"A to ti těch pár šprdlíků, co ti připíší k životnímu pojištění, stálo za to rozčilování?" nechápe moje dcera (kategorie 29-38). Co na to říci? Ano, stálo mi to za to. Jde o princip.

Včera jsem konečně zjistila, že kategorie 59 a více má i svá pozitiva. Byla jsem si v bazénu zaplavat se synem a vnučkami. Paní u pokladny se mě zeptala, jestli jsem dospělý, nebo senior. Odpověděla jsem, že jsem naprosto dospělý senior. Moje ironie však nebyla na místě. V tomto případě šlo o slevu, která je seniorům na vstupném poskytována. Hrdě jsem se tedy přihlásila k seniorům.

Jsem kategorie 59 a více, čili spokojený a vyrovnaný senior, se smyslem pro humor. Zdraví přiměřené věku, přiměřeně sportuji, přiměřeně cestuji, pracuji ve své vlastní firmě možná trochu nepřiměřeně.

Vše by mohlo být zalité sluncem, jen bych byla moc ráda, kdyby slovo senior neznělo většině institucí a většině občanů jako sprosté slovo.

diskriminace Můj příběh senioři
Hodnocení:
(5.1 b. / 34 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Elena Valeriánová
Velmi dobře si pamatuji, když jsem přišla o práci, bylo mi necelých 55. Na ÚP, když jsem se pídila po nějaké rekvalifikaci, mi prsatæ slečna s údivem řekla, že co bych chtěla, abych mohla jít na nějakou rekvalifikaci, to bych musela být evidována déle a že daleko mladší uchazeči musejí čekat. Od ní jsem hned šla na oddělení rekvalifikaci a byla jsem bez problémů zařazena do kursu. Ta nána nemohla pochopit, že nechci být na státní pokladně. A pak jsem si sama našla práci a mé daleko mladší kolegyně ji třeba najít nemohly. Ale dnes jsem ráda, že do žádné práce nemusím.
Alena Tollarová
Já jsem kategorie 59 a víc ráda, zatím má jen výhody. Ale je fakt, že bych nechtěla být v kůži těch, co třeba pár let před důchodem přijdou o práci a nechtějí jen vyčkávat za směšné státní podpory důchodu ... Však na každého jednou dojde, i na ty mladší ročníky.
Naděžda Špásová
Hezký a vtipně napsané. Já už jsem byla stará v 50, když jsem si hledala práci. Výpověď jsem dostala proto, že mi můj mladý šéf mezi čtyřma očima řekl, že nejsem blízká jeho srdci. To, že jsem senior docela využívám. Do žádné práce mě už nikdo nedostane. Nesnesla bych komandování od čím dál mladších nadřízených.
Zuzana Pivcová
Váš postoj a jeho ztvárnění v článku se mi moc líbí.
Elena Valeriánová
Za tento článek tleskám ve stoje. Mám stejné zkušenosti při vyplňování výzkumných dotazníků. Já jsem se jim však "pomstila" ubrala jsem si dvacet let. Copak nemàm nárok vyjádřit svůj názor, pociťuji to jako sprostou diskriminaci. Paní Ivano, úplně Vás chápu, ano jde o princip. Mějte se hezky.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.