59 a více. Aneb senior jako sprosté slovo
Ilustrační foto: ingimage.com

59 a více. Aneb senior jako sprosté slovo

30. 5. 2020

V rádiu hráli písničku s krásným textem "Ještě jsem nebyl in a už jsem retro" a já jsem vyplňovala na počítači jakýsi výzkum. Členkou portálu s výzkumy jsem už řadu let, za nepatrnou odměnu vyplňuji dotazníky typu: jakou banku preferuji, jaké mám zkušenosti s tefefonními operátory, jak sleduji reklamy, a podobně.

Na začátku dotazníku vždy vyplňuji základní údaje, jako kolik obyvatel má obec, ve které bydlím, kraj, věk a určitě i jiné údaje, o kterých už se nikdy nedozvím. Protože v okamžiku, kdy vyplním věk - kategorie 59 a více - udělá to cvak, děkujeme za účast, výzkum je již naplněn. Dokud jsem vyplňovala kategorii 49 až 58, výzkum tak brzy naplněn nebyl. 59 a více. Ne 59 až 68 či 69 až 78. Prostě 59 a více a konec. Jako bys nežil.

Mám jít na plastiku? Nebo lhát a vyplňovat kolonku věku 49-58? Proč bych to měla dělat? Je snad vyšší věk důvodem k tomu, aby se člověk hluboce zastyděl a chodil pro jistotu kanálama? (takhle nespisovně napsáno mi to zní lépe).

Zvykám si. V mé bance, kde mám již 25 let podnikatelský účet najednou zjistili, že můj kontokorent je příliš vysoký vzhledem k mým obratům a je třeba jej razantně snížit. Slečně na přepážce jsem vysvětlila, že mé obraty jsou již 15 let velmi podobné, podmínky smlouvy plním vzorně, a ve smlouvě není uvedeno, že při snížení obratu jsem povinna si kontokorent snížit.

Jsem účetní, takže jsem i bleskově spočítala, kolik na mě banka za těch 25 let vydělala. Slečna na to, že mě vybral počítač a ukazovala mi sjetinu, kde bylo moje jméno zvýrazňovačem zaškrtnuto. Poznamenala jsem ironicky, že to určitě nebylo kvůli mému věku. Slečna vehementně tvrdila, že jsem se nestala rizikovou kvůli věku, ale kvůli obratům. Uzavřela jsem celou tu záležitost tím, že nevidím důvod si kontokorent snížit, a pokud oni ano, ať to udělají, ale musí počítat s tím, že v tom případě se obrátím na bankovní dohled ČNB.

Od té doby je klid, kontokorent používám vesele dál. Ne že bych ho tak nutně potřebovala, ale jde o princip. Začínám se bavit.

Onehdy mě jiná slečna telefonicky zkontaktovala a příjemným hlasem mi nabízela výhodnou půjčku jakékoliv částky za nepatrný úrok, to vše bez ručitele. Ještě než stačila rozvinout pracně naučený postup se zaručenými výsledky, zarazila jsem ji dotazem, zda se podívala na mé rodné číslo.

Podívala se a znejistěla. Velmi mile se mě snažila povzbudit tím, že úroky se samozřejmě vypočítávají individuálně, ale i tak by to pro mě bylo velmi výhodné. Obě jsme věděly, že já s tímhle hrozným rodným číslem půjčku nedostanu. Ocenila jsem její takt a ukončila její rozpaky tím, že jsem poděkovala za nabídku a odmítla.

A když už jsem tak v ráži, co bych ještě podnikla - no ano, kreditní karta! Pojišťovna, u které mám uzavřené životní pojištění, nabízí kreditní kartu, kde se z obratů, jež kartou projdou, připisují body k mému životnímu pojištění. Chystám se té výhody využít a žádám o vystavení kreditní karty. Nechci provokovat, tak vyplňuji kolonku úvěrový rámec na 15 000,- Kč.

A nic. Po měsíci na základě mého telefonického dotazu se dozvídám, že má žádost měla některé formální nedostatky, které je nutno opravit. Opravila jsem. Zase nic. Po dalším měsíci a mém dalším telefonátu se dozvídám, že tam žádnou moji žádost nemají.

Zkrátím to. Zhruba po půl roce po podání dvou stížností na různé instituce a nepřeberném množství telefonátů jsem se stala majitelkou kreditní karty s uvedenými výhodami. Zřejmě jsem banku konečně přesvědčila, že při mé aktivitě se v nejbližší době umřít ještě nechystám.

"A to ti těch pár šprdlíků, co ti připíší k životnímu pojištění, stálo za to rozčilování?" nechápe moje dcera (kategorie 29-38). Co na to říci? Ano, stálo mi to za to. Jde o princip.

Včera jsem konečně zjistila, že kategorie 59 a více má i svá pozitiva. Byla jsem si v bazénu zaplavat se synem a vnučkami. Paní u pokladny se mě zeptala, jestli jsem dospělý, nebo senior. Odpověděla jsem, že jsem naprosto dospělý senior. Moje ironie však nebyla na místě. V tomto případě šlo o slevu, která je seniorům na vstupném poskytována. Hrdě jsem se tedy přihlásila k seniorům.

Jsem kategorie 59 a více, čili spokojený a vyrovnaný senior, se smyslem pro humor. Zdraví přiměřené věku, přiměřeně sportuji, přiměřeně cestuji, pracuji ve své vlastní firmě možná trochu nepřiměřeně.

Vše by mohlo být zalité sluncem, jen bych byla moc ráda, kdyby slovo senior neznělo většině institucí a většině občanů jako sprosté slovo.

diskriminace Můj příběh senioři
Hodnocení:
(5.1 b. / 34 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jara Mokrá
Nedávno mě zaujal zajímavý blog o svéprávných seniorech a fake news: https://radkajohnova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=751280
Helena Votíková
Pobavila jsem se. Většinou na nabídku půjček a výhodných investic odpovídám, že nehodlám zadlužit své děti, případně vnučku. Na druhé straně je vteřinku ticho a pak naučená fráze, že je to i přesto výhodné. Tak odpovídám, slečno vy jste mě zřejmě nepochopila a zcela neslušně zavěsím.
Jan Zelenka
Já už jsem svůj postoj ke slovu senior a ke společnosti zde vyjádřil v glose "O vyčleněných seniorech" ze 6. 2. t.r. Samotné slovo senior mne nijak nediskriminuje. Je jen na mě, jak projdu podzimem svého života. Dobrý článek, paní Kosťunová.
Eva Kopecká
Jsem taky "nad 59", takže se mě to téma týká. Věk bych neřešila, v práci umím mávnout rukou a říct těm mladším....POČKEJ, TAKY TI JEDNOU BUDE TOLIK JAKO MNĚ....zasměju se a hotovo. Jen bych ráda podotkla, že před asi deseti lety jsem potřebovala dočasně brigádu. Když jsem okoukla konkurenci, byla ve mně malá dušička. Holky o generaci mladší. A kdo myslíte, že tam vydržel nejdéle...? Takže....věk je jedna věc a další aspekty věc druhá. Je mi, kolik mi je. Jestli se s tím někdo nesrovná, můj problém to není. A tím to končí.
ivana kosťunová
To měl být humor :))
Olga Škopánová
Pravdivé a smutné čtení, bohužel.
Helenka Vambleki
Protože jsem kdysi pracovala pro jednu dotazníkovou firmu, řeknu ti, proč při uvedení věku 59+ v danou chvíli nejsi vhodný kanditát k výzkumu. Solidní tazatelské firmy provádí dotazy tak, aby byly zastoupeny všechny věkové kategorie přesně dle složení obyvatel v ČR , obě pohlaví, všechny úrovně dosaženého vzdělání a podobně. Většinou se provádí průzkum na 1000 tazatelích. Za předpokladu že dotazovaných žen je 500 a do věkové kategorie 59+ je jich potřeba třeba 50, v okamžiku, kdy otevřeš mail a chceš vyplňovat, kvóta už je zaplněna těmi, kteří maila otevřeli dřív než ty a dotazník už vyplnili. Takže, prosím, neciť se méněcenná jen proto, že si bezdůvodně myslíš, že 59+ znamená odepsaný člověk
Libor Farský
Ivanko, budeš-li mít chvilku, přečti si záznam mých jednání s FÚ v mém článku z r.2015, který jsem nazval „O fenoménu ÚŘEDNÍ ŠIML aneb Nejsme tu pro srandu králíkům“. V závěru je náš spor o 50 haléřů k pobavení pro Tebe. A zde celý odkaz: https://www.i60.cz/clanek/detail/12937/o-fenomenu-uredni-siml-aneb-nejsme-tu-pro-srandu-kralikum
Hana Rarasch
Slovo senior a důchodce (vč. ž,rodu) zní opravdu zvláštně. Což takhle rentiér(-ka) ? Jsme přece příjemci určité renty. Nesmysly, že člověku je jen tolik, na kolik se cítí a věčné mládí je z fyziologického hlediska k smíchu. Stárneme všichni a jestliže si z ješitnosti nepřiznáme určité zdravotní komplikace a neřešíme je v zárodku, kopeme si hrob a sice ne vždy, ale většinou by stačila včas zahájená léčba. Myslím, že mnohdy jsme smutnými seniory, protože , i když máme skvělé rodiny, jezdíme po světě, pěstujeme koníčky,prakticky denně se setkáváme s problémem věku. Naprostý otřes byl pro mne jediný nákup v marketu ve vyhrazených hodinách, kdy opravdu lidé vyšší věkové kategorie nervózně hledali zboží, pletli se doslova pod nohy a co mě šokovalo, slůvka PROMIŇTE nebo PARDON byla asi vulgární. Nikdy už jsem toho vymezeného času nevyužila.
Marta Novotná
Když jsem se asi před 15 lety ucházela o zaměstnání, domluvila jsem si na personálním schůzku telefonicky, když jsem na ni dorazila byla paní asistenka poněkud zaražená a zavolala si na pomoc svého šéfa, naprosto neomaleně a hned po pozdravu prohlásil: v telefonu jste zněla o dvacet let mladší. Tak jsem mu opáčila,že on se mě taky neptal na věk, ale na vzdělání a zkušenosti. Po té on se usmál, omluvil za netaktnost a prohlásil,že to byla zkouška odolnosti na stres v nepříjemné situaci. Věřte mi ,že jsem v první chvíli měla chuť "otočit se na kramfleku" a odejít, ale neudělala jsem to a se svým novým šéfem jsem dalších deset let vycházela velmi dobře.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.