Jaroslav Seifert: Nejkrásnější ze všech bohů je láska
ILUSTRAČNÍ FOTO: topzine.cz

Jaroslav Seifert: Nejkrásnější ze všech bohů je láska

8. 1. 2016

Celý život psal srozumitelné, lyrické a většinou optimistické básně, ač byl řadu let v nemilosti komunistické moci. Hlavním úběžníkem mu ovšem byla láska, kvůli čemuž byl čtenářkami i čtenáři milován. Přestože řadu let nemohl publikovat. Za poezii, ale i odvážné občanské postoje dostal Jaroslav Seifert jako jediný Čech Nobelovu cenu za literaturu. Od jeho smrti uplyne v neděli 10. ledna 30 let.

Ačkoli svůj melodický a zpěvný verš přeměnil v 60. letech ve strofy volné a plné reflexí, někdy je žižkovský rodák označován za příliš "lehkého" básníka. Sám se tím nijak netrápil a říkal, že největším básníkem jeho generace byl "černý anděl" Vladimír Holan a že Nobelovu cenu dostal za celou generaci. K té patřil ještě například Vítězslav Nezval či František Halas.

Jako pověstná červená nit se jeho tvorbou line hlavní téma - láska k ženě. "Ženy jsou běloučký cukr v hořkém kafi života," napsal. Ženu oslavoval jako mladík - "Je ještě v mlhách - když je časně/ a v kouřích okno milené,/ miluju, sním a píšu básně./ A ty ne?" nebo "Kdo mé naději však zabrání/ - ani strach, že přijde zklamání,/ abych nekles pod tvá kolena./ Nejkrásnější bývá šílená." - i na sklonku života: "Po celý život jsem byl věrný lásce./ A jsou-li ruce ženy víc než křídla,/ co jsou její nohy?/ Tak rád jsem zkoušel jejich sílu./ Je něžná, když stisknou./ Ať tedy rozdrtí kolena/ mou hlavu!"

Kromě poezie budily úctu i jeho občanské postoje. V roce 1956 Seifert, kterého z KSČ vyloučili již v roce 1929, odvážně vystoupil na obranu vězněných spisovatelů a hájil jejich právo na svobodu názorů, byť kritických: "Smlčí-li pravdu kdokoli jiný, může to být taktický manévr. Smlčí-li pravdu spisovatel, lže." Na sklonku 60. let stál v čele Svazu českých spisovatelů a protestoval proti vpádu vojsk a následné normalizační politice. Byl též jedním z prvních signatářů Charty 77.

Dvě věty o získání Nobelovy ceny

Jaroslav Seifert (narozen 23. září 1901) patřil k nejplodnějším českým básníkům. Prvotinu plnou poetismu Město v slzách uveřejnil ve svých 20 letech, již o rok dříve spoluzakládal avantgardní umělecké sdružení Devětsil. Koncem 30. let měl na svém kontě již 11 sbírek.

V den smrti bývalého prezidenta T. G. Masaryka napsal slavné sloky: "To kalné ráno,/ to si pamatuj,/ mé dítě". A na Mnichov a protektorát reagoval verši plnými lásky k rodné zemi ("Krásná jako kvítka na modřanském džbánku/ je ta země, která vlastí je ti").

V roce 1950, kdy přestal pracovat jako novinář a vydal lyrickou Píseň o Viktorce, však přišly těžké časy. Básník Ivan Skála napsal, že Seifert "nemá právo zneužívat poezie proti lidu", a komunista Gustav Bareš poslal udání Gottwaldovi, že "několikanásobný renegát Seifert... tento morálně prohnilý chlap... s jinotajem naplival do tváře našemu lidově demokratickému režimu".

Seifert měl zákaz publikování a jeho přítel Holan, obdobně postižený, mu již v roce 1951 napsal, že "mu bůh dal vše, krom svobody". Po několikaleté odmlce vyšla Seifertovi sbírka Maminka (1954), která se řadí ke klenotům české poezie.

Seifert se poté vrátil reflexivními sbírkami Koncert na ostrově či Halleyova kometa a v roce 1966 mu byl udělen titul národního umělce. Další zákaz ovšem přišel začátkem 70. let - básník Jan Skácel mu tehdy napsal: "I voda v řece Léthé zamrzne, až vydají se pěšky přes zálivy básníci zakázaní zaživa."

Pozdní sbírky Morový sloup či Býti básníkem vydal až na přelomu 70. a 80. let poté, co si je čtenáři řadu let opisovali. Básník, jenž dříve sršel optimismem - "Setři si slzy/ a usměj se uplakanýma očima,/ každého dne se něco počíná,/ něco překrásného se počíná" - neskrýval skepsi a psal o "zpropadené voliéře Čech". Přesto ani ve vysokém věku nezanevřel na milostný cit: "Však nejkrásnější ze všech bohů/ je láska."

V říjnu 1984 zastihla tehdy třiaosmdesátiletého Seiferta zpráva, že se stal laureátem Nobelovy ceny. V tehdejších českých novinách o tom byly dvě věty, ve slovenských jedna. Švédská akademie ve svém hodnocení uvedla: "Jeho krajané ho čtou a milují, je národním básníkem, který umí oslovit lidi s literárním vzděláním i ty, kteří k jeho dílu přistupují bez větší průpravy."

Své poslání vyjádřil Seifert, který zemřel 10. ledna 1986, prostě a s jemným humorem: "Jdi, budeš očarován. Zpívej, máš komu. A nelži! Šel jsem a nelhal. A vám, mé lásky, jen trochu."

V roce 2001, v den Seifertových nedožitých stých narozenin, mu odhalili pamětní desku na rodném domě v Bořivojově ulici. A letos by měl být v Seifertově ulici odhalen památník v podobě stuhy z litého betonu.

básníci osobnosti poezie
Autor: Redakce
Hodnocení:
(5 b. / 6 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Zdenka Jírová
Dostala jsem sbírku Maminka ve svých asi 7 letech a moc ráda jsem si ty krásné básničky četla a učila nazpaměť a prohlížela i krásnou ilustraci, jen už nevím, kdo to ilustroval.
Hana Rypáčková
Kolibříky byly vydávány hojně za socáče, ale to jaksi Seifrta nebralo....Četli jsme samizdaty.
Alena Várošová
Moc pěkně sepsané.Jeho básně mám ráda.
Jana Šenbergerová
Mám doma spoustu básnických "kolibříků", ale žádný není od Seiferta. Buď žádný nevyšel, nebo mi unikl, přestože také patří k mým oblíbeným básníkům.
Dagmar Bartušková
Vynikající básník.
Lenka Hradecká
"Kytičku fialek" jsem si vybrala u maturity a s věkem mě jeho verše dojímají ještě víc. Děkuji za připomenutí.
Hana Rypáčková
Nádherný článek.A ještě kniha prózy : Všechny krásy světa. Jedna z nejkrásnějších knih, které jsem kdy četla a ke kterým se stále vracím.
ivana kosťunová
" Viděl jsem hory plné ledu, zpívat však o nich nedovedu".. Není nikdo, komu by se při jménu Jaroslav Seifert nevybavila alespoň jedna jeho báseň. Jeho život, vzlety a pády kopíruje život nás, kteří jsme se v těch dobách stejně zmítali. Další Čech, na kterého bychom měli být pyšní.
Hana Šorejsová
Pane Havlas, moc děkuji za článek. Jaroslav Seifert je můj oblíbený od dětství, "Maminčina píseň". Jako dívka jsem poslouchala v radiu, když říkával ..."slyším, co jiní neslyší". Byl to promne nejlepší český básník. Na starých schodech k Loretě blouznivou větu po větě do vlasů šeptáš komusi, kdo rozumět ti nemusí. Když ohlédneš se, kde jsi stál a co jsi dříve neviděl, anděla spatříš opodál, jenž stojí tu, však bez křídel.....nádhera.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 18. týden

Tento týden budou otázky v kvízu na téma "Psi". Protože je mezi vámi, čtenáři, mnoho pejskařů, jistě si s otázkami snadno poradíte...