Špion
ilustrační foto: pixabay.com

Špion

26. 2. 2018

Vetřel se ke mně 24. prosince. Zabalen do vánočního papíru, převázán zlatou mašlí, opatřen vizitkou s mým jménem, čekal na mě ledabyle opřen o větévku vánoční jedličky. Napohled elegantní, údajně chytrý dotykový telefon.

„Tak co s tebou, chlapče?“ Nevěděla jsem si s ním rady. Můj věrný tlačítkový mobil odpočíval na nabíječce, což dělal v poslední době často. Prý slabá baterka. Také potřebuji občas dobít baterky, proto jsem pro něj měla pochopení. Byli jsme sehraná dvojka a neměla jsem důvod to měnit. Poděkovala jsem za dárek, uložila jsem ho do nočního stolku a dál používala služeb svého osvědčeného Pana tlačítkového.

„Neopouštěj staré věci pro nové“ zanotovala jsem část textu Zdeňka Svěráka, když se mě dcera zeptala, jestli už používám nový mobil. Ale dcera byla neoblomná. Odebrala Panu tlačítkovému pro ztrátu důvěry sim kartu, předala ji Panu dotykovému, a začala mi vysvětlovat jeho základní funkce. Na vypodobnění mých technických schopností se snad nejlépe hodí známý citát Miroslava Horníčka: „S technikou jsem skončil u skoby." Tak i já.

Nejprve jsem musela nacvičit dotyky. Mým prvním dotykem jsem málem promáčkla sklo. Další dotyky byly sice jemnější, jenže na nesprávných místech, takže Dotykáč, jak jsem ho familierně začala nazývat, reagoval naprosto nepředvídatelně a nesmyslně. Možná se snažil vyhovět, ale když jsem pořád nechápala, že chci-li přijmout hovor, musím zelený telefonek nejen zmáčknout, ale i jaksi posunout, a to doprava?, nebo doleva?, ztratil se mnou trpělivost.

To se projevilo třeba tím, že zatímco mi telefonoval klient, já jsem marně posunovala sluchátko a nakonec se mi podařilo hovor vypnout. Když jsem však chtěla zavolat zpátky, nemohla jsem příslušný hovor najít. Zlomyslnostem však nebyl konec. Během noci mi telefonovala kamarádka a ptala se, co se stalo. Prý jsem jí právě telefonovala, a ze skutečnosti, že byly dvě hodiny v noci usoudila, že se muselo stát něco strašného. O ničem jsem nevěděla, jen jsem se probudila a dívala se na mobil, kolik je hodin. Občas jsem sáhla pro zvonící dotykáč do kabelky a on se pod mým dotykem vypnul. Nebo naopak telefonoval klient, že jsem ho asi před hodinou prozváněla. Nebyla jsem si však ničeho vědoma. Jeden můj vtipný klient dal těmto telefonátům název „hovory z kabelky“ a jeho další telefonáty zněly asi takto: “Volala jste mi, nebo to byl zase hovor z kabelky?"

Nejsem sice technicky zdatná, ale zato úporně vytrvalá, a tak jsem časem nad Dotykáčem zvítězila. Zvonil druhým stranám, když jsem chtěla já, už mi nevypínal hovory, na požádání dokonce fotil a fotky ukládal do galerie. Také jsem objevila jeho další přednosti: kalkulačku, GPS, nahrávání, video, a jako vrchol mého technického umu jsem dokázala, aby se Dotykáč připojil na internet. Mé pocity vítěze však netrvaly dlouho.

Jednoho dne po návratu z Makra se Dotykáč najednou rozsvítil, na displeji se objevila fotografie Makra a otázka: “Jak se vám u nás líbilo?" Po rozkliknutí jsem měla stupeň své spokojenosti ohodnotit a zapojit se do jakési akce „Mapy.cz“. Přestože jsem rezolutně stiskla tlačítko NE- nechci se zapojit, Dotykáč to nevzal na vědomí a obrázek Makra se zjevil na displeji ještě několikrát.

Z Dotykáče se stal špion a ze mě štvanec. Každá má návštěva jakéhokoliv podniku, nebo kulturní památky je špionem sledována a několikrát denně promítána na displej. Už jej raději z kabelky nevytahuji, přesto je schopen v nejnevhodnější dobu rozsvítit se, ukázat na displeji, kde jsem se před pár hodinami nacházela a zeptat se třeba: „Byla jste spokojena s našimi službami?"

Protože nedokáži tuto funkci, která se tak nenadále zjevila, vypnout, smířila jsem se s nastalou situací. O tom, že bych si někde dala tajné rande, raději neuvažuji. Ale není všem dnům konec. Kdo se směje naposled, ten se směje nevíce. Představuji si to asi následovně.

Až se můj čas ponachýlí a spustí mě pod tu zem, rozsvítí se na pohřební hostině můj osvobozený Dotykáč, na displeji se zobrazí vnitřek tmavého prostoru a objeví se text:„ Jak je tam dole“? Ohodnoťte v rozpětí stupnice 1-5.

 

 

Můj příběh
Hodnocení:
(5 b. / 22 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Alena Vávrová
Jo! Jo! Jo! Taky jsem byla před časem rodinou "hozena do vody, nucena plavat" a plavu si, ani nevím jak, díky tomu chytrákovi každou chvíli. Ale už mě to tolik nevytáčí, že je nikoliv někdo, ale dokonce jen "něco" chytřejší než já. Na to špiclování jsem přišla u fotek. Najednou se profláklo, že jsem fotila tu tam, tu onde...Akorát ty reklamy - na ty jsem vysazená všude.
Jiří Libánský
Na reklamní oznámení vypnout GPS nestačí. Vysílá to nejbližší vysílač signálu telefonní sítě. Ten vás zaměří. Když zavoláte operátorovi, poradí podrobně jak to vypnout a ještě na požádání vám přestane posílat vlastní reklamy. Tedy reklamu firem, se kterými má smlouvu, jestli vám takové taky chodí. Na callcentru operátora bývají velmi ochotní a hovor s nimi u většiny operátorů je zdarma.
ivana kosťunová
Ještě jednou děkuji za vtipné reakce, nejsem v tom sama a to mě těší. Libore, nechtěj být můj dotykáč, dost mu nadávám...
Zdenka Jírová
S novou technikou také stále bojuji a jsem na sebe tvrdá, pokouším se tvrdošíjně svůj "dotykáč" zvládnout. Mám radost, když problém vyřeším sama, ale často narazím na něco nového a pak otravuji dcery. Už jsem ale pokročila, dovolávám se pomoci mnohem méně často.
Marie Doušová
Ivanko , já stále zůstávám u tlačítkového telefonu a odmítám dotykáč. Manžel ,dcery i vnuci mě přesvědčují , že je potřeba mobil změnit ,ale já zatím stále trvám na svém. Váš článek je fantasticky napsaný, plný humoru a dobrých postřehů. Možná , že za čas také podlehnu a nový telefon /dotykáč/ mi bude hrát na nervy.
Alena Tollarová
Tak mám definitivně potvrzeno, že dotykáč ne a stálepřítomný internet ani kdyby mi plaltili. Ale mám příhodu s tabletem, který jsem po 4 letech odložila. Stáhla jsem si do něho mapy off line s tím, že ho budu pro případ nouze vozit v autě. Případ nouze nastal, já ho pustila, navolila kam vést a najednou se ozvalo - po 100 metrech odbočte doleva. Málem jsem omdlela, protože jsem celou dobu ani nevěděla, co mám. A tak by to dopadlo i s mobilem.
Libor Farský
No vidíš, hlásím, že jsem také Tvůj dotykáč (rádoby) a máš ode mne jedničku. Nebo *****
Hana Rypáčková
Nemohu na svého "fujtajblíka" dopustit.Už ani nezapínám notebook, tak dlouho mu trvá, než nažhaví. A oči si kazím a překlepy tvořím. Z GIPSu se radují děti, že o mně ví. Ale pobavila jsem se. Vzpomínala na své začátky.Ale děti měly pravdu, raději se vše naučit včas.
Lidmila Nejedlá
Ivo, moc povedené, úplně jsem se v tom viděla. Nějaký čas jsem ten telefon nenáviděla a ještě teď mu občas něco vyčítám. Vtipný článek ze života.
ivana kosťunová
Tak jsem si početla nad vašimi komentáři a mám velkou radost jednak z komentářů samotných a jednak z toho, že v tom nejsem sama. Ono se řekne, vypnout GPS, ale jak ? No, snad na to přijdou. Ještě není dobojováno :))

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.