Příběhy první republiky: Deník Modrého kruhu 2
Deník Modrého kruhu

Příběhy první republiky: Deník Modrého kruhu 2

6. 7. 2018

...Pokračování

Nám to ovšem nevadilo a také nás to neodradilo od dalšího zpívání.

Až tu jednou přinesl Olda do jednotvárných zkoušek sešitek s nápisem Silná čtyřka č. 1. Našel to prý někde na půdě mezi starým haraburdím. To je výborné, tady jsou písničky pěkně rozepsány pro čtyři hlasy a nám stačí naučit se každý svůj hlas. Ano, to je pravda, ale kde vzít čtvrtého, aby to bylo úplné! Po dlouhém uvažování jsme přišli na Pepu H., kterému jsme také vzkázali, aby přišel, má-li o to zájem. Pepa, samozřejmě mající pochopení pro umění, přiklusal i s ostatním do mládeneckého pokoje, kde jsme 6. prosince 1942 měli první zkoušku podle silné čtyřky.

Jako první písničku jsme se začali učit lehkou polku od Vacka „ Hů a hů“. Je to rozdělené na čtyři hlasy, z toho já zpívám hlas I., Olda hlas II.(melodii). Pepa hlas III., Mireček hlas IV.(bas). Každý začátek je těžký, praví staré přísloví, tedy i náš začátek vyžadoval mnoho volného času po večerech a hodně trpělivosti. Nejtěžší práce byla s Mirečkem H, který vůbec neznal noty a s kterým jsem to musel přezpívávat až do omrzení. Avšak naše práce nebyla bez výsledků. Koncem prosince jsme už dosti obstojně zpívali čtyřhlasně „Hů a hů“. To bylo radosti, když jsme poprvé sklidili potlesk! Bylo to právě o generální zkoušce ochotníků na divadlo „Česká maminka“, kde jsme po zkoušce byli dole u Térů (ochotníci), a kde jsme museli „sovu“ zpívat bůhví pokolikáté.

Další písničku jsme se začali učit slow-fox „ Jen pro ten dnešní den“, která byla pro začátečníky dosti těžká.  Ze začátku, kde jsme zpívali všichni slova, nám to ještě šlo, ale v prostředku refrénu, kde má Olda sólo a my pouze doprovod různými pá a mm, byl pro nás úplně hrob. Tak jsme si to prostě zjednodušili tím, že jsme doprovod vynechali, a Olda zpíval sám sólo. Ovšem podle toho také vypadalo, a tak docela pěkně sladěná písnička v našem podání nestála pak úplně za nic. Do tohoto věčného dření písničky „Jen pro ten dnešní den“ přinesl jednoho dne do zkoušky, tuším, že to byl Mireček H, nebo Pepa H, nevím to již jistě, sešitek silné čtyřky č. 3. Po jeho nahlédnutí jsme nechali dnešního dne a vrhli jsme se na lehčí slow-fox z 3. a sice „Kamarád vítr“. Dalo nám to také hodně práce, ale jelikož byl lehčí než předešlý slow-fox, zpívali jsme již za několik zkoušek slušně druhou písničku. Dále jsme se začli učit z 3. „Růžové brýle“, bohužel nedoučili, jelikož písnička byla dosti těžká a byla psána se 4 b, a tak nám to někdy nechtělo ladit. Další písnička byla z 3. „Zvědavý měsíc“, kterou jsme také nedoučili,, neboť do toho učení přinesl Pepa další sešitky, a sice č. 4-5-9, a tak jsme nechali zvědavého měsíce, ( kde jsem zpíval místo hraje David Král – hraje kravid dál a přišel tím klukům zbytečně k smíchu), a začali jsme se učit polku „ Ale ne „ a „ Marjánko nebuď tak upejpavá „.

Do těchto našich zkoušek přišel jednoho dne Láďa K. ze Dřevíče s kytarou, a že nás bude doprovázet. Nevím již, jak se to dozvěděl, že u nás zpíváme, ale pravděpodobně z úst Oldy Linky, který chodí s Mariánou Bartošovou, kterou jsme také pravidelně navštěvovali, hulákali tam, až to nebylo hezké. Ale buď jak buď, Láďa obětavě až ze Dřevíče chodil jednou týdně za sněhu a mrazu do zkoušky a zkoušel nás doprovázet na „Hů a hů“ a „Kamaráda větra“. V té době jsme také na sále u Térů dosti často tancovali (ovšem načerno), a tam jsme se také seznámili se zpěváky z Hronova, kteří již dokonce měli svoje jméno, a sice „Havrani“. Bylo jich 6 a již měli nacvičené písničky, které nám tam zpívali. Ti ovšem nezpívali podle silné čtyřky, ale aranžovali si písničky sami. Zpěv ten také za mnoho nestál a já měl tenkrát cukání zazpívat tam také, i Pepa se přiklonil na mou stranu, avšak Olda s Mirečkem a i Láďa, který tam také byl, byli proti tomu, až prý se to pořádně naučíme s kytarou. Bohužel osud rozhodl jinak.

Za několik dnů dostal Láďa obsílku a ihned musel nastoupit práci v Říši, kde byl již dříve zaměstnán. A tak nám nezbylo nic jiného, než shánět nového kytaristu. Mezitím jsme se také rozhodovali, jaké si dáme jméno. Láďa nám tenkrát přinesl hodně jmen vystřihnutých z Ahoje (např. Kaunas a podobně), které se nám ovšem nezamlouvaly. Po dlouhém dohadování přijali jsme jméno Pěvecký kroužek Ozvěna.

 

Pokračování příště...

 

 Olda

1939-1947 Příběhy naší republiky vzpomínky
Hodnocení:
(5 b. / 13 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Soňa Prachfeldová
Také obdivuji Ivano Vaši mravenčí práci a těším se na další.
Eva Mužíková
Ivano, těšila jsem se na pokračování. Děkuji a obdivuji Tvoji snahu.
ivana kosťunová
Díky- dá to práci, ale dělám to ráda. Myslela jsem, že roky vyplývají z textu, ale asi ne dost zřetelně. Pořád je co vylepšovat :))
Oldřich Čepelka
Umě platí, co jsem připsal k I. dílu - výborný nápad a oceňuji množství práce, kterou s tím Ivana má. U každého dílu by mohla připomenout rok, o který se jedná. - Já mám válečný deník svého táty. Nebudu ho na i60 publikovat, asi jen 2-3 zápisky. Něco se taky nedá dobře přečíst, měl slabou tužku a notes mu asi spadl v zákopu do bláta... Ale te´d je tu Ivana a těším se na další pokračování!
Zuzana Pivcová
Pochválila jsem už úvod a budu chválit dál. Asi právě tím víc, že jsem pracovala ve Vojenském historickém archivu, jsem ovlivněna originálními dokumenty, které pro mě mají větší výpovědní hodnotu než publikace, psané po letech. Totéž pro mě představují i filmy. Jsem ráda, že tohle je dokumentace o životě mladých lidí v protektorátu. Bez politické propagandy.
Věra Ježková
Ivano, máš to hezky udělané. Desky text vhodně doplňují. A dobře se poslouchají.
ivana kosťunová
Bohužel ne moje, ale nahrávky stažené z Youtube :))
Jana Kollinová
Nejen otcův deník, ale i gramodesky jsou skvost.
Marie Doušová
Pokračování i písničky pohladily po duši . Moc hezké Ivo. Dík!
Dana Puchalská
Hezké pokračování. Děkuju.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.