Díky jednomu příspěvku v diskusi k předcházejícímu článku musím reagovat.
Ano, rád-nerad budu pokračovat v bádání, ale je to pro nás psychicky dost náročné. Setkáváme se s pamětníky a jejich potomky kteří byli nějak tou dobou postiženi, což si ponesou navždy. Třeba ta paní, co nás prováděla kolem budovy Richterů. Hrozně rád bych jí pošeptal tajná čísla do sportky, aby si nějak poradila a věděla, co s tím. Nebo ta stará paní co jí patří pozemek s holubníkem. Všude uklizeno, měla tam v létě i krásné záhony s kytičkami, udělala to, na co stačila, ale že jí barák, stodola i ta kočárárna padá na hlavu, co s tím? Jo, dokázat nějak pomoci.
A co takhle nápad??? Pozvat zájezdové autobusy z West i Ost, ať se jdou podívat. Šikovného průvodce, co v podstatě přetlumočí předcházející článek a přidá trochu bájí a pamětí místních. I záhada by se našla, kdepak je deska z pomníku Císařovny Sissi??? Turisté by dostali kafe, párek, rohlík a čaj a do kasičky by přisypali v dobrovolných darech i pár euro, aspoň něco na udržení objektu, třeba střechy. Druhá zastávka by byla v rodinné kapli Richterů a na hřbitově, samozřejmě zase s možností dobrovolných darů. I já bych rád přispěl, ale to by tak stačilo na natření zábradlí, které už asi hodně pamatuje, viz titulní foto. Pokud se širší okolí seznámí s tím, že to všechno padá a bude padat i nadále, jistě se najde i řešení. Já být majitelem, tak to za rozumných podmínek i daruji, jen aby to nespadlo. Věřím, že lidé rádi přispějí na dobrou věc, a uvedu příklad. Hodně dávno, hluboko před revolucí, jsem se byl podívat v kostele v Resslově ulici, kde ve sklepení skončily životy parašutistů z anglického výsadku. V misce na dary, ležící ve výklenku a všem volně přístupné, ležela na hromádce drobných stodolarovka. První a poslední, kterou jsem kdy viděl.
Ano, budu pátrat, objevovat a informovat i nadále, ale připadat si jako čumil a zvědavý Pražák se mi moc nelíbí, tak co s tím??? Poradíte?
