Poslední desítku let jsem na tom čím dál tím stejně. „Sám si vařím sám si peru“ a celkem si nestěžuji. Ano, mohlo by to být lepší, ale nemám s čím porovnávat, a jakkoli ohrozit svůj domácí klid a mír nemám v plánu.
Největší problém ale mám v kuchyni. Vařit umím, ale věnovat denně vaření dvě hodiny a následné mytí nádobí, to je z pohledu jednoho strávníka neekonomické. Takže vařím kafe a sušenky, konzervy, uzeniny ve všech podobách nebo něco něčím namazat, ale plotně se vyhýbám, jak to jen jde.
Nedávno jsem na jedné návštěvě zaregistroval jen tak mimochodem, že existuje speciální hrnec na vaření rýže, majitelka se musela pochlubit. No a co, rýži mám jednou za rok a to ještě v hospodě, s tím si vystačím.
Jednou někdo toto téma nakousl v partě kamarádů, a když jsem se pokoušel zjistit funkci tohoto stroje, tak jednotná odpověď byla „mám manželku a ta má rejžák a to mi stačí“. Trochu dost hodně jsem prolezl internet až na jeho konec, ale tam jsem také nenašel popis funkce. Jen jsem zjistil, že „TO“ jde pořídit už za pět set, tak jsem jej šel koupit.
S nelibostí jsem zjistil, že má plastové nožičky, na nich nemá gumové botičky, takže po varné desce si pobíhá, jak mu kabel dovolí. V návodu opět o funkci, regulaci a dalšího nic, jen, že je to chytrý hrnec a šmytec. No co, dnešním hospodyňkám to stačí, tak proč se zajímat o to, jak to funguje.
První pokus byl uvařit v něm vodu, to umí, ale vaří pořád, a pokud je tam voda, tak nepřepne. Druhý pokus byl už s rýží. Tak jednu odměrku rýže a tři vody a osolit. No, povedlo se. Rýže plný hrnec jak pro zástup Číňanů, a tak jsem zjistil, že slepice taky rády rýži. Pomalu mi ale začala docházet funkce toho zázraku. Je tam někde malinké teplotní čidlo, které přepíná vaření 400W + dohřívání, tipuji tak dvacet wattů, udrží teplotu, ale znova neohřeje. Funguje tak, že pokud je v hrnci voda, znamená to, že obsah se drží do sto stupňů a vaří a vaří. Když se voda vyvaří a obsah malinko překročí stovku, přepne do udržovacího režimu. Takže jde říci, že množství vody určuje dobu vaření.
Začal jsem s tím experimentovat. „A co takhle brambory a přidám holandský řízek, klobásu, plněné papriky, plátek sekané, jelito nebo jitrnici? A co přidat zelí, kostku bujonu nebo opaprikovat?“
Zvládá to velmi dobře, po vaření přichází na chvíli funkce dušení, lehce připeče obsah na dně, (viz vinná klobása), ale je to nepřilnavý povrch, takže není problém, přepne na dohřívání a čeká na páníčka. Je ale potřeba brát ohled na množství vody v potravinách, což ovlivní i dobu vaření. Plněné papriky vodu pouští, rýže nebo houby vstřebávají. Nespoléhejte ale na ten automat, je potřeba to i občas pohlídat. Když budete mít pocit, že už je uvařeno, stačí odstranit poklici, voda se dříve odpaří a rychleji i přepne, a naopak, když máte dojem, že to přepnulo příliš brzy, tak stačí přidat vodu a znovu nastavit do varného režimu. Já přidávám lžíci sádla, aby se to v poslední fázi nepražilo, ale smažilo. Když jsem se pochlubil se svým výzkumem kamarádům, tak nechtěli věřit, a závěr zněl:
„Nahradí i manželku, má malou spotřebu, umí tiše čekat a dá se vypnout, a schovat do skříně“.
Závěrem si dovolím malinkou poznámku. Toto není o recepisech, nejsem kuchař. Ukazuji zde, co hrnec umí a jak se dá využít. Pokud vám dojdou jeho funkce a výhody a dokážete je i využít, tak nahradí i ženu - kuchařku.
Takže mám jeden hrnec na všechno, tak zvané jednokotlíkové vaření, nic jiného neumažu, a ostatní nádobí, jako je pánev a další, mají oddych. Už není třeba spěchat, aby to nevystydlo, naložím jej, zapnu a on uvaří a čeká a čeká a udržuje teplotu, až si na něj vzpomenu. Dražší varianty těchto hrnců mají i časovač. To naložíte, načasujete a jdete do práce. On v nastavenou dobu začne vařit a po vašem příchodu z práce je hotovo. Když třeba plánuji večeři na sedmou, tak jej načasuji na šestou a v sedm můžete servírovat. Popisuji ale vlastnosti toho mého rejžáčku a neručím za škody způsobené nastavením dalších takovýchto výrobků, ale věřím, že všechny hrnce pracují na stejném principu. Jo, i doba moderní má své výhody.
Abych dokázal, že to skutečně funguje, a předvedl něco pro foťák, tak jsem týden vařil a testoval, jo, to byla doba blahobytu. Vařit ale denně „dvojporci“, to zbylo i na sousedovic pejska.
Pokud začnete experimentovat jako já, tak počítejte s tím, že pokud nemáte velkého psa, tak to taky musí někdo sníst.
V galerii máte fotky z mého vaření, pokusím se je řadit chronologicky, násadu a výsledek.
Nechte si chutnat.
