Vzpomínkou zpět do školní lavice – malé zamyšlení

Vzpomínkou zpět do školní lavice – malé zamyšlení

5. 1. 2019

Dne 3.1., měla svátek Radmila, jak mi hlásil PC. Není to až tak obvyklé jméno, ale já nemohu nevzpomenout na jednu z mých oblíbených učitelek na základní škole paní Radmilu. Malá, plnoštíhlá, usměvaná...

Učila nás ruštinu, zeměpis, dobrovolně nás pár docházelo i na nepovinnou francouzštinu. Já jsem k ní soukromě chodila na němčinu. Byla přísná, dokázala ale mít pochopení pro některé naše úlety, plynoucí z naší puberty. Jí hodně z nás vděčí za znalosti zeměpisu tehdy ČSSR, který nám velmi zajímavým způsobem dokázala vehnat do hlavy, zeměpisná místa propojila i s dějepisem. Nechápu, jak to vše dokázala zvládat, ale díky ní jsme i pro budoucí život uměli. Rovněž tak i ruský jazyk, který v té době byl hodně sledován, jsme ovládali, protože jsme hlavně hodně s ní v jazyce komunikovali, připravovali jsme různé referáty na určená témata, a tak i na střední jsme byli hodně dobře připraveni. I při výuce ruštiny jsme často zabrousili do zeměpisu, hlavně co se dotýkalo Sovětského svazu. V té době bych se jako turista dost dobře domluvila i francouzsky, i když to byl jen nepovinný předmět.

Soukromě jsem k ní docházela na němčinu, když nemohla mít se mnou hodinu, zastoupil ji syn Luboš, který také byl na jazyky nadán. I s ním jsem měla v hodině pohodu, dokázal se mnou komunikovat v němčině, i když s mými chybami, ale snažil se, abych se rozmluvila, a pak nastoupila gramatika, to už mě tolik nebavilo, ale díky jeho vlivu jsem začala makat. Naše učení bylo občas proloženo pohlazením po tváři, později polibkem, protože během záměrně časté absence pani učitelky, jak se později ukázalo, se mezi námi z přátelství rozvinula studentská láska, já zatím středoškolák a on vysokoškolák. Nebyl to sice ten, kterého jsem si později vzala, ani jeho bratr, se kterým jsem chodila hrát volejbal s učitelským sborem a který se mi také statečně snažil nadbíhat, bohužel marně. Na tuto dobu ani na Luboše jsem nikdy nezapomněla. Byla to doba mládí a romantických, školních lásek....

Ve škole jsem pak střídavě měla za 1 nebo 2 z němčiny, což rodiče kvitovali, že mi ty hodiny navíc hodně prospívají. No, asi jsem se před Lubošem nechtěla ztrapnit a pak, ty doprovody z hodin němčiny byly čím dál tím romantičtější...

Pani učitelka Radmila, ač byla nemocná se srdcem, později ji opustil za docela dramatických okolností její manžel a ona se musela starat o dva syny, maminku a velký dům, nikdy nic, co se dotýkalo výuky, neošidila. Patřila mezi ty, na které se nezapomíná a naše vzpomínky na školu jsou díky takovým jen ty nejlepší.

Myslím si, že v den jejich jmenin je dobré si připomenout tu, která už na nás hledí tam odněkud, a poděkovat jí za vše..
Děkujeme, pani učitelko Radmilo, navždy zůstanete v našich srdcích....

Můj příběh
Hodnocení:
(5 b. / 13 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Hana Nováková
Děkuji všem, kdo jste se mnou sdílel moji vzpomínku.
Dana Kolářová
Fajn.
Zuzana Pivcová
Hanko a ostatní, před několika lety jsme tu pokusně udělali několik tematických týdnů. Jedním z nich byla pochopitelně škola. Dost lidí včetně mě tu vzpomínalo na své kantory, ale takhle hezky asi ne. Jde o to, že já jsem takhle jednoznačně báječného kantora měla až dějepisáře Františka (článek"On byl můj kantor Ideál") na střední škole, a ten už byl projevem poněkud jiný než vaše vzpomínaná paní učitelka.
Věra Ježková
Hezká vzpomínka. Já romantické vzpomínky na ZŠ nemám. Ale dobré na ruštinářku a třídního – češtináře a němčináře. Přísný učitel = dobrý učitel. Dali mi solidní základy pro studium jazyků na VŠ.
Dana Puchalská
Kdyby bylo víc tak pěkných a milých vzpomínek na kantorky a kantory, kteří nás učili. Děkuju paní Hano.
Alena Vávrová
Díky tomuto článku jsem si také vzpomněla. Věřím, že skoro každý měl jednu takovou učitelku, nebo učitele. Já jich měla víc, a zrovna také na jazyky. Nebyly pro svou přísnost tenkrát moc oblíbené, ale s jakým nasazením nás češtinu, ruštinu a jedna i tu nepovinnou francouzštinu učila, jsem dokázala ocenit až po letech.
Jana Šenbergerová
Moc pěkná vzpomínka. Nestává se často, že by někdo takhle vzpomínal na školu a učitele.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 18. týden

Tento týden budou otázky v kvízu na téma "Psi". Protože je mezi vámi, čtenáři, mnoho pejskařů, jistě si s otázkami snadno poradíte...