Seniorské rozvody. Přibývá jich a jsou mnohdy dost kruté
Ilustrační foto: ingimage.com

Seniorské rozvody. Přibývá jich a jsou mnohdy dost kruté

14. 12. 2019

V Japonsku existují poradny, které se zaměřují na pomoc seniorům, kteří se rozhodli pro rozvod. Psychologové se v nich snaží páry usmířit a rozvod jim rozmluvit.

Nebo těm, kteří ho už mají za sebou, ulehčit nový život. Rozvádět se ve vysokém věku je totiž velmi náročné, některé případy se mění v boj a je to vidět i v mnoha evropských zemích včetně Česka.

Jde o ukázku toho, že Japonsko je zemí, ve které staří lidé tvoří výraznou část společnosti a žijí jinak, než žili senioři dříve. Mnozí berou závěrečnou fázi života jako čas, kdy se chtějí mít dobře, být šťastní. Když mají pocit, že jim to ve vztahu takzvaně neklape, ukončují ho. Trend se projevuje už i v České republice. Podle statistik se nyní v Česku ročně rozvádí okolo tří tisíc lidí starších šedesáti let.

Není však na místě si myslet, že jde o výhradně  o případy, kdy se lidé spolu domluví, že už spolu nechtějí být. I mezi rozvody seniorů se objevují případy plné nenávisti a bolesti. Opravdu neplatí, že by vyšší věk způsoboval, že lidé přistupují k rozvodů s citem a moudrostí.

Z Japonska před časem putoval do světa příběh, kdy jistá sedmasedmdesátiletá dáma vybrala rodinné konto a odjela s kamarádkou na cestu do Evropy. Manželovi nechala doma pouze vzkaz, že odjela a že ho bude kontaktovat právník, protože podala žádost o rozvod. Dotyčný zjistil, že má úplně prázdný účet. Po návratu dámy z cest se jejich syn snažil vztah urovnat a vzal rodiče do psychologické poradny. Ti se tam nejen pohádali, ale vzájemně se i fyzicky napadli, přičemž zranili i psychologa, který se je od sebe snažil odtrhnout. Tak to jen pro dokreslení, co vše se nyní pod pojmem seniorský rozvod skrývá.

„Trend je takový, že minimálně v rámci poslední dekády absolutní i relativní zastoupení lidí ve věku šedesát let a starších mezi rozvedenými roste, v čemž se odráží hned několik faktorů. Jednak věková struktura obyvatelstva, posun vstupu manželství do vyššího věku a prodlužující se délka manželství při rozvodu,“ říká Jana Křesťanová z oddělení demografické statistiky ČSÚ. A pokračuje: „Poslední údaje jsou za rok 2018 – to bylo rozvedeno 24 313 manželských párů. Osoby ve věku 60+ let představovaly v případě rozvedených mužů 7,2 %  v případě rozvedených žen 4,0 %. Rozdíl mezi muži a ženami je daný tím, že rozvádějící se ženy celkově mají o něco mladší věkovou strukturu, díky jejich obecně časnějšímu vstupu do manželství.“

Trend se projevuje i v různých poradnách pro mezilidské vztahy. Psycholog Lucian Kantor uvedl, že se objevují případy, kdy do manželských poraden přicházejí lidé vysokého věku. „Mají problémy a snaží se je řešit. Neplatí, že poradny vyhledávají především mladé páry, setkáváme se také se seniory.“

Psycholog Karel Humhal říká, že za většinou rozvodů ve vyšším věku stojí rozdílné názory na to, jak život prožívat. „Počítejme s tím, že případů, kdy se lidé ve vyšším věku rozhodnou pro rozvod, bude přibývat,“ míní.

Takto popisuje svůj rozvod sedmdesátiletý Milan z Ostravska: „Asi před pěti lety mi došlo, že jestli chci zbytek života prožít a ne přežívat, musíme jít s manželkou od sebe. Jen jsem neměl odvahu jí to navrhnout. Doma bylo neuvěřitelné dusno, ať jsem udělal cokoli, bylo to špatně. Cítil jsem, jak jí vadím, jak ji už jen má přítomnost rozčiluje. V podstatě jsme byli každý zalezlý ve svém pokoji, abychom se nemuseli vídat. V jedné hádce, už nevím kvůli čemu, protože jsme se pohádali pokaždé, když jsem se setkali v kuchyni, jsem ženě řekl: Tak co chceš? Řekni, co chceš? Jak chceš dál žít? A ona řekla: Chci žít bez tebe, nemůžu tě ani vidět. Ta nenávist, se kterou to řekla, mi měla být varováním, ale já netušil, co přijde.“

Podali žádost o rozvod. Jenže Milanova žena trvala na tom, že zůstane v jejich bytě, odmítala ho vyměnit za dva menší. Milan si pronajal garsonku. Jenže na nájem dával velkou část své penze a časem začal mít finanční potíže. Neměl úspory, jeho zdraví se zhoršilo, takže si nemohl k penzi přivydělávat jako dřív. Do toho mu přišlo oznámení od právničky, že jeho bývalá žena žádá výživné. Paní se pokusila dát k soudu návrh, aby jí posílal peníze, protože se po rozvodu údajně její životní úroveň zhoršila. „Mě to tak rozčílilo. Vždyť ona se chtěla rozvést, ona to řekla první. Já jsem sice podal žádost, ale bylo to proto, že to tak chtěla. A pak to obrátila, že jsem se prý rozvedl proti její vůli. Dokonce na mě podala trestní oznámení, že jsem ji fyzicky napadl. Já totiž za ní jel, když mi přišel ten papír od právničky, a dost jsem po ní řval. Byl jsem úplně nepříčetný vzteky, ale ani jsem se jí nedotknul. Ona tvrdí, že jsem ji i dříve bil. Absurdní. Vnučka říkala, že se za nás stydí a já se jí nedivím. Nenapadlo by mě, že něco takového budu řešit v sedmdesáti letech,“ vypráví Milan.

Dlouholetý společný život se mnohdy právě v penzi promění v boj, ubližování, znepříjemňování života. Mnozí lidé si v takových situací logicky řeknou, rozvod bude nejlepším řešením. V mnoha případech tomu tak skutečně je. Jenže ne každý dokáže tak složitou situaci jako je rozvod zvládnout se ctí a noblesou. A vůbec neplatí, že čím je člověk starší, tím je moudřejší a tedy noblesního rozvodu schopný. V tomto případě věk roli nehraje a sedmdesátníci se klidně začnou chovat jako zuřiví puberťáci.

rozvod vztahy a sex
Hodnocení:
(5.3 b. / 4 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Karla Procházková
Bohužel mám s touto situací poměrně čerstvou osobní zkušenost-a rozhodně se nedá mluvit o přátelském rozchodu. Manžel (tehdy 62 let) odešel před dvěma lety za svojí milenkou týden před naší stříbrnou svatbou. Oba jsme měli za sebou už jedno manželství a děti z nich. Žili jsme spolu 28 let-začátky byly těžké, bydlení, práce, budování firmy, studium dětí...akdyž se všechno usadilo, konečně mohla nastat doba, kdy bychom si mohli užívat co jsme nabudovali, tak se objevila paní úžasná, která měla všechno, co chybělo mně...a také byla o 18 let mladší. A nastalo peklo odchodů a příchodů trvající tři roky. Dej tomu čas-to byla manželova mantra. A já jsem mu čas dávala. Nedokázala jsem to ukončit-tak moc jsem rozvod nechtěla! Ale nebylo to k ničemu-před rokem jsem ve svých 69 letech stejně stála před rozvodovým soudem. Bylo mi nesmírně trapně, cítila jsem velké ponížení a zklamání. Což ostatně cítím stále. Bojuju s těmito pocity se střídavými úspěchy, ale je mi smutno...Ex se v létě s paní úžasnou oženil na naší chalupě, kterou jsme společně 13 let budovali. Poslední kapka, která mě hodně rozhodila... V klidu a přátelský může být možná rozvod, který chtějí oba. Ale rozhodně ne ten, kdy jeden lže a podvádí druhého. A tak přeji všem, aby nikdy takovou situaci ve vyšším věku řešit nemuseli. Mějte samé krásné dny :-)
Eva Kopecká
Dneska mají lidi asi větší kuráž problém řešit a dotáhnout. Týká se jak mladých /málokterá žena, která jde do vztahu, si do něj nechá zasahovat rodinou partnera nebo si nechá líbit jeho nevhodné chování k ní/, tak starších / po dvaceti, třiceti letech soužití jim jde o to, aby měli ten život lepší, klidnější, šťastnější a tak prostě i oni umějí jít od sebe/. Dál se musí vzít v potaz, že to, co dřív nešlo, dneska jde. Lidi mají děti pozdě, déle se cítí být mladí a fit, mají větší platy, je víc možností, jak hned bydlet sám, je běžné žít na hromádce, na rozvod se už nekouká skrz prsty. Mě docela pobavila hláška kamarádky. Když pochopila, že jsem odešla, řekla úžasný postřeh...JÁ MYSLELA, ŽE TO UŽ SPOLU DOKLEPETE. Bylo mi 45. Trochu brzo zabalit život a nechat si líbit čím dál víc od muže a jeho rodiny, ne? Ono stačilo to, co bylo předtím. Tehdy jsem samozřejmě nevěděla, do čeho jdu. Situaci mi ale usnadnil fakt, že pohoršit jsem si nemohla. Získala jsem na všech frontách. Jsem samostatná, okolí mě bere za svéprávnou, na to, co potřebuju, si vydělám, mám doma svatý klid, měla jsem štěstí i na lidi, které jsem potkala, ať v novém vztahu či na aktivitách, které jsem díky omezování vůbec nemohla dělat. Ono být celé manželství jen u plotny, domácích úkolů a motyky na zahradě by asi málokterou nadchlo. Kamarádi žádní, nejsou potřeba, koníčky žena nepotřebuje, z práce rovnou domů a kdyby náhodou se nudila, pak časté návštěvy u rodičů a malování kuchyně u nich, či jiná pomoc. Hlava rodiny, která dnes není schopná si doma v single domácnosti ani po sobě poklidit, měla radost, jak to má bez vlastního přičinění na čemkoli, co se domácnosti týče, perfektně zorganizováno. Než bouchly ty příslovečné saze. Proto, když se někdo rozvede, se dneska už ničemu nedivím. Kdo do těch vztahů vidí? Stojí za to ten rok udělat. Vždycky. Bez ohledu na věk. Dnešní mladí to už do takového stadia prostě dojít nenechají. A je to dobře. No a kdo se bojí, že situaci nezvládne finančně, bojí se zbytečně. Já si polepšila. Samozřejmě - mám děti z domova a mám práci - to člověku docela pomůže. Být sama na děti a o práci přijít - to pak ten krok posoudit asi nedovedu. A jak bude vypadat důchod - to taky, tam jsem se dosud neposunula. Ale myslím, že to bude muset nějak jít....Dám vědět.
Jan Jirak
mě 40 let stačí. znám spoustu párů, které po tolika letech vztah štve a jsou spolu jen ze zvyku. je to prostě jen o dožití.
Venca V.
Mám spokojené manželství 40 let, ale také máme své samostatné koníčky, záliby..bez toho by to nešlo. Je asi třeba si najít každý i svou samostatnou činnost a pak se rádi potkávat při společných aktivitách, být k sobě vstřícní, neřešit prkotiny a umět si jít z cesty, když je to potřeba. Je také ale potřeba si být nablízku, když ten druhý to potřebuje. Prostě i volnost, i vnímání určitého závazku vůči sobě v případě potřeby jednoho či druhého.
Anna Potůčková
Jsem v manželském svazku téměř 36 let, tak snad se nás rozvod vyhne moc velkým obloukem. Zatím nic takového ani jeden z nás nevyslovil, spíše naopak!
Antonín Nebuželský
Kdyby to nebylo smutné, bylo by to i legrační. Jo jo, stářím se nemoudří...
Jarmila Komberec Jakubcová
Před rokem mi zenul můj milovaný manžel, já jsem truchlila a pak mi zavolala jedna moje známá s tím, že mi moc závidí že jsem vdova. Přiznám se, že jsem byla v naprostém šoku a teprve před měsícem jsem pochopila její slova. Ona se rozvádí po 40letém manželství. Oba se navzájem nenávidí. Bohužel byt mají jen jeden velký a tak teď řeší jeho prodej, aby si každý mohl koupit garsonku.
Jitka Caklová
PS: Soucit není láska a závislost na soucitu je stejně škodlivá, jako každá jiná závislost ♥
Jitka Caklová
S manželem žijeme každý s jednou zkušeností z předešlého manželství s naprosto rozdílnými způsoby života. Mrzelo mě, že takovýto vztah "přišel" až v mých padesáti letech, ale na druhou stranu si říkám, kolik je lidí, kteří takovýto vztah nepoznají vůbec. Nejtěžší pro mě, bylo naučit se, nebo spíše, uvědomit si, že OPAČNÝ NÁZOR NENÍ ÚTOK. Manželství není vězení a i v manželství se dá žít svobodně. Hodně ale záleží na tom, jak si kdo svobodu představuje. Zjištění, že když chybí láska a to neplatí jen pro manželství, ale i obecně, íčko nevyjímaje, mě nepřekvapuje ♥♥♥

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.