Čeští senioři nesportují. Nad 55 let se pravidelně hýbe jen každý pátý
Ilustrační foto: ingimage.com

Čeští senioři nesportují. Nad 55 let se pravidelně hýbe jen každý pátý

12. 5. 2020

V roce 2018 bylo v českých zdravotnických zařízeních k léčbě nově přijato přes 1,5 milionu Čechů s onemocněním svalové a kosterní soustavy. Lidé starší 50 let tvoří odhadem 30 procent klientely soukromých klinik a až 80 procent pacientů v ordinacích fyzioterapie plně hrazených pojišťovnou.

„Specifické problémy starších pacientů lze rozdělit do tří skupin. Lidé po padesátce obvykle přicházejí s vertebrogenními obtížemi v krční a bederní oblasti, z nichž plynou někdy až nesnesitelné bolesti zad a hlavy. Dále s věkem přibývá pacientů s bolestmi kloubů, zejména na artrotickém podkladě. Na to navazuje třetí velká skupina starších pacientů, kteří využívají pooperační fyzioterapii páteře nebo kloubní náhrady,“ vyjmenovala Iva Bílková, hlavní fyzioterapeutka FYZIOkliniky.

S odkazem na průměrnou délku života by měli být současní padesátníci na vrcholu svých sil, opak je však pravdou. „Lidé mají vyšší povědomí o zásadách zdravého životního stylu a důležitosti pohybu, paradoxně se ale hýbou méně než předešlé generace. Žijeme v době, kdy je všechno možné z pohodlí domova. Manuální práce zanikají, péče o vnoučata již není samozřejmostí, přibývá chronických chorob a ubývá kolektivních sportů ve volném čase. Vše závisí na životní vitalitě jednotlivce, ovšem obecně je průměrný Čech v pozdějším věku spíš pasivní, což oslabuje jeho imunitu a zvyšuje riziko civilizačních onemocnění,“ míní fyzioterapeutka.

Ačkoli význam pohybu s věkem roste, sportujících Čechů nad 50 let v populaci rapidně ubývá. Zatímco do 35 let se pravidelnému sportu věnuje většina obyvatel, mezi lidmi nad 55 let je to pouze každý pátý, nad 65 let 12,5 procenta a ze seniorů nad 75 let pěstuje fyzické aktivity jen necelých šest procent. „Příčin je několik a všechny spolu souvisí. Degenerativní změny, které přichází přirozeně s věkem, vznik artrózy a zvýšená únavnost. Kvůli nim člověk utlumuje pohybové aktivity, které by mohly příznaky stárnutí kompenzovat. V sedící populaci přibývá bolestí zad, které omezují už čtyřicátníky. S každou další bolestí člověk na pohybu ubírá, ztrácí kondici a ochabuje. Vzniká začarovaný kruh. Řešení přitom nabízí i obyčejná chůze, půlhodinové svižné procházky se vzpřímenou páteří každý den, a jednoduché domácí protahování,“ shrnula Iva Bílková.

Na důležitost pohybu u starších lidí poukazuje také Evropský průzkum zdravotního stavu populace (EHES), který v Česku běží od roku 2011. V mezinárodní studii je pohyb vyzdvihován jako základní faktor zachování fyzického, psychického i kognitivního zdraví v pokročilém věku. Naopak nedostatek pohybu stojí ve vyspělých zemích za 16 procenty případů rakoviny tlustého střeva, 15 procenty případů diabetu 2. typu, 10 procenty onemocnění rakovinou prsu a téměř čtvrtinou pacientů s ischemickou chorobou srdeční. „Kromě životního stylu hraje při bolestech kosterního a svalového aparátu velkou roli také dědičnost. Nejedná se jen o vrozené dispozice ke vzniku a rozvoji určitých chorob, jako je vbočený palec, skolióza či artróza kyčelního kloubu. Sklony k onemocnění pohybového ústrojí utváří i temperament a osobnost jedince, tedy faktory částečně dědičné. Psychická složka totiž určuje míru, s jakou je člověk schopný svoji fyzickou stránku aktivovat,“ podotkla Iva Bílková.

Podle fyzioterapeutky je hlavní nevymlouvat se na věk a nalézt pohybovou aktivitu, kterou může starší člověk sdílet s přáteli, partnerem, potomkem nebo vnoučaty. Sdílení aktivity má pak vyšší potenciál k přetrvání. „Pohyb přiměřený, ale zároveň motivující. Třeba jógu může dělat dítě i senior. Zařadit fyzickou aktivitu do svého každodenního programu je nejlepší cesta, jak se starat o své zdraví, a to v jakémkoli věku. Žádné masti, prášky či doplňky stravy toto nenahradí. Je smutné, že mnoho lidí dnes víc spoléhá právě na preparáty s kloubní či mentální výživou nebo na tablety proti bolesti než na zdravý pohyb,“ podotkla Iva Bílková.

Ne všechna degenerativní onemocnění pohybového aparátu je možné vyléčit, vždy je však možné pomocí moderní fyzioterapie stav zlepšit a vrátit pacienta k aktivnímu životu. „Například artrotický kloub nelze uzdravit, bolest ale můžeme výrazně zmenšit posílením okolní svaloviny. Naopak když svaly ubývají, bolesti se zvyšují! Velmi dobře působí i podpůrné techniky jako lymfodrenáž, která snižuje otoky již artrotických kloubů, ulevuje od bolesti a napomáhá krevnímu průtoku dolních končetin. U starších lidí je třeba volit přesně návodný přístup terapie se cviky, které si dobře zapamatují a mohou je provádět doma. K tomu nám v dnešní době pomáhají i stovky předtočených videí s vhodnými cviky, na které terapeuti pacienty odkazují a které jsou volně ke zhlédnutí na internetu,“ dodala Iva Bílková.

CVIKY PRO KAŽDÝ DEN

  1. AUTOMOBILIZACE PŘECHODU KRČNÍ A HRUDNÍ PÁTEŘE (video)

Vzpřímeně se posaďte. Upažte horní končetiny do 70-80°. Natočte jednu ruku palcem vzhůru a druhou ruku palcem dolů. Otočte hlavu k paži, na které palec směřuje dolů. Pomalu přetáčejte hlavu na druhou stranu a zároveň přetáčejte horní končetiny tak, že palec, který směřoval dolů, bude směřovat nahoru a na druhé ruce opačně. Provádějte šest rotací ke každé straně.

  1. MOBILIZAČNÍ CVIČENÍ ŽABÁK PODLE MOJŽÍŠOVÉ (video)

Lehněte si na břicho. Upažte. Pokrčte dolní končetinu do pravého úhlu v koleni. Chvilku setrvejte. Vytočte koleno do strany. Položte vnitřní kotník na podložku. Suňte koleno směrem do podpaží. Vydržte 1-2 s. Vraťte pomalu zpět do výchozí polohy. Po celou dobu volně dýchejte. Cvik na křížovou oblast opakujte 10-15krát na levou i pravou stranu.

  1. PROTAŽENÍ ZADNÍ STRANY STEHEN

Postavte se do vzpřímeného stoje. Přednožte a opřete (o schod, židli) jednu dolní končetinu tak, abyste cítili tah na zadní straně stehna. Udržte napřímenou bederní oblast a nerotujte pánev. Zhluboka se nadýchněte. S výdechem proveďte lehký předklon směrem vpřed. Ucítíte lehký tah na zadní straně stehna, vydržte 30-60 vteřin. Opakujte třikrát. Svaly zadní strany stehen bývají často zkráceny, což může působit bolest zad nebo kolen, cvičte ideálně každý den.

Autor: Redakce
Hodnocení:
(4.9 b. / 7 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Soňa Prachfeldová
Je důležité se pohybovat, aby neubyvalo svalstvo, pohyb i přes obtíže je pro tělo nepostradatelný. A není nutno podávat kdoví jaké výkony. A pár cviků na posílení těla rozhodně pomáhají.
Svatava Páleníková
Musím potvrdit, že od té doby, co cvičím pravidelně jógu, mě přestala bolet záda a krční páteř, se kterou jsem mívala problémy. Čtvrthodinka denně, která mi moc pomáhá.
Dana Procházková
Sedavý způsob života v zaměstnání mě dovedl až do ordinace ortopeda. Byly mě předepsány rehabilitace. Tam mě naučili několik speciálních cviků, které denně praktikuji doma a bolesti po čase zmizely. Nemocnou páteř nyní drží vnitřní břišní a zádové svaly. Změnila se hlavně kvalita života.
Eva Kopecká
Jistěže by se člověk měl věnovat zdravému pohybu. Před patnácti lety jsem pár let sportovala vydatně a s chutí a ve štíhlé postavičce se cítila jako doma. Dnes, kdy jsem ráda,že udýchám cestu do a z práce a že tu práci zvládám stejně jako o dvě henerace mladší kolegyně,se těším do klidného domova a že si odpočinu. A až budu konečně v důchodu....myslím,že už na sport nebudu mít sílu.
Danuše Stočesová
Pohyb je pro mne jako vypít si ranní šálek kávy. Než přišlo toto období ....ke svému rannímu cvičení, jsem přidávala i procházky s hosty ... často deset kilometrů denně... Nyní jsem vděčná za tenhle rituál krátkého ranního cvičení. Uvědomila jsem si, že pod tlakem nynější situace se mi "ohýbají" záda, což je určitě důsledek působení současné situace. Když jsem byla po roce 1990 do společnosti Lufthansa, tak mi moje kolegyně řekla informaci, kterou si dodnes dobře pamatuji. Přiletěl k nám pan hrabě Kolowrat, tehdy mu mohlo být kolem 85 let. Jeho fyzický postoj byl velmi důležitý, stál jako "svíčka". Vím, že v době, kdy musela tato rodina, jako mnohé další šlechtické rodiny emigrovat a v cizí zemi se zapojit se do běžného pracovního procesu, tak tito lidé "vzali" rozum do "hrsti".... Tak to udělal i tento hrabě. Každý den cvičil na šlapacím kole a udržel si sílu ducha a těla. Přidala bych ještě jeden osobní příběh. Po roce 1990 jsem byla pozvána na večeři jednou německou bohatou rodinou a byla jsem upozorněna na to proč sedím při večeři tak "shrbená". Vůbec jsem si to neuvědomovala, ale pamatuji si to dodnes. Dnes z těchto vzácných rad čerpám. Domnívám se, že lidé se pod tlakem jistých společenských událostí "ohýbají", aniž by si to uvědomovali. Proto cvičím, jako pan Kolowrat, který jistě věděl proč. Milí přátelé, pokud se záda "ohýbají", tak to není věkem, ale úplně jinými okolnostmi. Přeji Vám, aby se Vám dařilo. Se srdečným pozdravem, Dana
Mell Nova
Poslední roky v pracovním procesu jsem sportovala tak, že se by se to málokomu pře nástupem do důchodu líbilo.Velká škoda, že nám to nikdo neměřil, často to byl i maraton, o klidné přestávce na jídlo a o pitném režimu se taky nedalo mluvit...
Dana Hošková
To je zase optimistický článek! Jenom co je nás aktivních turistů ve věku 65+!
Věra Ježková
Pravidelně jsem se nehýbala ani pod 55 lety.

Zpět na homepage Zpět na článek