Taťána Kuchařová. FOTO: Nadace Krása pomoci
Psycholožka Veronika Valentová: Na vánoční návštěvu k babičce? Nejdříve se zeptejte, jestli to chce
3. 12. 2020
Návštěva prarodičů nebo rodičů o blížících se vánočních svátcích je letos větší téma než kdy jindy. Není sice zakázáno stýkat se se členy rodiny, omezit kontakt s nejstarší generací ale doporučené je.
Možná jsme tak už odvolali tradiční návštěvy babiček a dědů a chystáme se jim o vánočních svátcích jenom zavolat. Chráníme je přece. “Děláme pro ně to nejlepší.” Možná při tom ale někdy trochu zapomínáme, že jsou babička a dědeček svéprávné osoby, které mají na věc svůj názor a pohled. A se svým životem (potažmo jeho ohrožením) mohou nakládat, jak sami uznají za vhodné.
“Senior by měl mít právo rozhodovat o tom, jestli je pro něj setkání bezpečné a jestli ho chce uskutečnit. Já pak mám naopak právo říct ne, pokud bych se na návštěvě necítila komfortně,” odpověděla psycholožka Veronika Valentová na dotaz, zda o Vánocích navštívit své blízké v seniorském věku a podle čeho se vlastně rozhodnout. Nemálo z nás totiž řeší vážné morální dilema mezi zajištěním co největšího bezpečí pro blízké a nebezpečím skrývajícím se v sociální izolaci starší lidí.
Pokud se má setkání uskutečnit, je dobré domluvit si jasná pravidla, která budou obě strany dodržovat. Předem druhému člověku říct, jaké podmínky jsou pro vás nezbytné (například roušky, respirátory či rozestup).
Neuskutečnění setkání tváří v tváří na druhou stranu nemusí znamenat jeho úplné zrušení. Je možné být spolu, i když jsme každý zvlášť - prostřednictvím telefonátu, videohovoru a podobně. Kontaktovat seniora psycholožka doporučuje tak často, jak to člověk zvládá a jak mu to dává smysl. “Zeptejte se, co váš blízký dělá, jaký měl den. Buďte s ním. Vzpomínejte. Ptejte se jaké byly Vánoce dřív, za časů jeho dětství. Nabídněte mu svůj prožitek z daného dne. Klidně mu řekněte, že jste si třeba udělali čaj, abyste si ho v klidu dali s ním po telefonu,” radí Valentová. Vánoce se navíc dají odložit. Nikdo neřekl, že je nutné je ttyo svátky slavit 24. prosince. Vánoce nejsou o datu, ale o prožitku.
Tato témata se řešila na online besedě Nadace Krása pomoci, kde psycholožku Veroniku Valentovou zpovídala koordinátorka péče Nadace Krása pomoci Blanka Roušalová. Společně se také dotkly citlivého tématu prvních Vánoc bez blízkého člověka.
“Dříve se dodržoval celý “rok smutku” a není od věci se nad tím zamyslet. Je to vlastně prožití celého roku a všech jeho událostí poprvé bez blízkého,” vysvětlila Valentová Není ani nutné za každou cenu slavit Vánoce a dodržovat tradice. Vánoce, stejně jako jiné radostné svátky, chvilky a příležitosti, by měly člověku sílu dávat, ne brát.
Hodnocení:
(4.1 b. / 15 h.)
Pro hodnocení se musíte přihlásit
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní
příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke
konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv
vulgarismy.
Pro vkládání příspěvků do diskuze se musíte přihlásit
Soňa Prachfeldová
8.12.2020 06:59
Vánoce jsou o lásce a to dáváme najevo i tím obdarováním. Pane Milane jste srdcař. Ano člověk musí i něco zažít a pak porozumí. V rodině je to o vztazích, my prožíváme Štědrý večer každý u svého stolu, ale o svátky se scházíme a to i letos.
Marta Badalcová
6.12.2020 17:44
Když musím být na Vánoce sama není to svátek ale trápení,bohužel.Pane Milane jste úžasný díky.
Libuše Křapová
6.12.2020 17:17
Milane P., ten svůj komentář byste měl zveřejnit jako samostatný článek. Tady za chvíli zapadne, jako článek by běhal v podstatě pořád. Moc krásná vpomínka a o dobrých srdcích :-)
Pavel Ppeett
6.12.2020 17:00
Vánoce pro mě měly obrovské kouzlo, dokud byly děti malé...ta dětská radost, rozzářené oči...jsou nezastupitelné a nezapomenutelné ... a pak stále ještě řekněme do jejich pubertálního věku. Život mě hodně omlátil a zocelil, několikery svátky jsem strávil sám - takže dnes už vánoce nijak moc neprožívám. Jako samostatná jednotka se postarám zcela symbolicky o salát a kuřecí řízek, cukroví dodá "kamarádka".... A nějaké urputné šůrování, adventní věnce a koledy mě nechávají zcela v klidu. Mám umělý ministromeček, který vytáhnu z krabice... fiknu jednu větev z borovice a po Silvestru to snadno zase uklidím, budu koukat na pohádky a užiju si to všechno v klidu a pohodě. Děti jsou dospělé, přijedou na návštěvu druhý svátek vánoční - dárky máme domluvené, žádná křeč a žádný stres.
Jana Hošková
5.12.2020 11:50
Já ještě svéprávnosti zbavena nejsem, a tak mohu prohlásit, že sama být na vánoce nechci. Vařit pro hromadu lidí se mi ovšem taky už nechce. A ještě ke všemu ten koroňák...že bychom se sešli v parku pod nějakým stromem a tam si předali dárky ? Nakonec by to nemuselo být špatné, kdyby ještě nasněžilo a zdáli zněla nějaká vánoční hudba. Děti by na to mohly vzpomínat jako na kuriozitu :-)). Jinak klobouk dolů před p. Milanem a jeho příspěvkem !
Jana Petlachová
5.12.2020 06:48
Milane, posílám *****. Krásný příspěvek. A dojemný až k slzám. Díky.
Růžena Kuželková
4.12.2020 19:51
Já to zařídila,když synové se osamostatnili Jeden rok u jednoho,druhý rok u druhého a třetí rok si užívám doma,vůbec mi nevadí, že jsem sama.Akorát vnoučata,si nepamatují,jak a kdy.Tak to spolu rok co rok dáváme dohromady.Myslím,že spokojenost je na všech "frontách".Od snach dostanu cukroví,já jim na oplátku upeču "Masarykovo knoflíky" a jsme spokojeni všichni.
Jana Šenbergerová
4.12.2020 19:28
Milane, bez srdce by to nešlo ... toho si moc cením. V dnešní době se příliš klade důraz na rozum a na srdce se zapomíná.
Danka Rotyková
4.12.2020 17:02
Já jen krátce. Moc si přeji, abych mohla vždy rozhodovat sama o tom, jak budu slavit 24. prosinec.
Milan Pepo
3.12.2020 23:31
PS: Ouuu... omlouvám se za hrubky. Děti vzalY, Vánoce přiblížilY... Jak člověk píše rychle, aby mu neutekla myšlenka tak se holt občas sekne. ;-)
Načíst starší příspěvky
Zpět na homepage
Zpět na článek