Vzpomínka na oslavy MDŽ
FOTO: Alesia Kozik, Pexels

Vzpomínka na oslavy MDŽ

3. 3. 2021

Kdyby se dnes v nějaké televizní anketě zeptali mladých lidí, co je to MDŽ, v tom nejlepším případě by 1 z 10 účastníků odpověděl, že je to nějaký komunistický svátek žen. Ostatní odpovědi by byly nejspíše tak zábavné, jako v pořadu "Nikdo není dokonalý".

Přitom se tento mezinárodně uznávaný svátek zrodil v USA, jako vzpomínka na stávku newyorských švadlen v roce 1908.

Po roce 1989 se na tyto oslavy u řady žen změnil názor. Jiný byl ve městech, jiný na venkově a hlavně bylo důležité, jakým způsobem k němu přistoupilo vedení podniků nebo družstev. Tam, kde ženy dostaly froté ručník, když si předtím musely vyslechnout nudný projev ředitele úřadu či podniku, se jim po oslavě určitě nestýskalo!

Ale já jsem zažil oslavy MDŽ v prosperujícím výrobním družstvu jménem "Chodské pletárny Koloveč" na Domažlicku, které neměly obdoby. Bylo mně tehdy 22 let a potřeboval jsem se někam "uklidit" před rozhněvanou matkou, která se dověděla, že jsem po I. semestru na Pedagogické fakultě zanechal studia, aniž bych šel k jediné zkoušce. Spásu a pochopení jsem tehdy našel u své milované babičky, která mě hned poslala za předsedou družstva, abych se ho na možnost zaměstnání zeptal. Seděl v hospodě "u mariáše", a aniž by se na mě podíval, zeptal se "Maturitu máš? Jo, tak to tě beru, přijď v pondělí ráno do práce!" Tento úžasný člověk byl "baťovák" ze Zlína, rozený manažer a chlap, který dokázal ocenit za dobrou práci své podřízené. Nebál se zaměstnat bývalého " továrníka" z Vodňan, nejlepšího ekonoma z Plzně, který byl za své politické názory vyhozen z úřadu, i další. Vybudoval družstvo, které vyrábělo jako jediné v Československu dámské halenky z francouzské "trevíry".

Zásobovači velkých obchodních domů v Čechách, na Moravě i na Slovensku hledali zoufale Koloveč na mapách, aby pak "doslova na kolenou" prosili našeho odbytáře o pár kousků nad rámec kontraktu. Oslavy MDŽ u nás vypadaly následovně : Brzy ráno odvezly 2 autobusy ženy, (které projevily zájem) do všech kadeřnictví v Domažlicích, aby po návratu zasedly ke stolům v předem vyklizené velké výrobní hale k občerstvení.

Po krátkém projevu předsedy přišla na scénu naše kapela "Pletařinka", aby vyhrávala k poslechu a tanci. Přitom se v kuchyňce (pro Pražáky v baru), zadarmo čepovalo pivo a ostatní nápoje včetně tehdy oblíbené "trojky" (zelená, fernet a Halb und Halb, což byl tuším čokoládový likér z NDR)- Zatímco se oslavenkyně báječně bavily, ani ne 10 % mužů prožívalo těžké chvíle. Po vyhlášení trvalé dámské volenky jsme se ukrývali i na WC, ale marně. Alkoholem rozvášněné družstevnice si tam bez jakéhokoliv ostychu chodily, aby nás vyvlekly na parket. Určitě naše čtenářky mají spousty příhod z podobných oslav, chtěl bych vědět třeba, jak to chodilo na jižní Moravě, kde se lidé dovedou bavit asi nejlépe, díky vínečku a cimbálové muzice! Zajímají mě i všechny další postřehy a názory, ať už jsou odkudkoliv!

Na závěr přeji všem čtenářkám hezkou domácí oslavu MDŽ! Muži, pozor, je to už 8. března, tak nezapomeňte na kytičku!

Můj příběh
Hodnocení:
(4.9 b. / 29 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Antonín Nebuželský
Nikdy jsem zrovna MDŽ neslavil, nicméně kytičku jsem koupil. Jinak je to na každém, jak je libo. Nejsem proti.
Krejcar Stanislav
Ano, také patřím k pamětníkům oslav MDŽ, jako muž a syn ! Na ZDŠ jsme dělaly různé dětské dárečky pro maminky které z nich měly radost. V době socialismu chyběl podobný svátek jakým byl Svátek Matek ! Je to věcí výchovy v rodinách na různých stupních společenského žebříčku. Oba svátky uznáváme i dnes , a s námi i naše děti a zvykají si i vnoučata. Není to nic okázalého ale jen rodinné připomenutí sounáležení se svojí smečkou. Máme s babičkou štěstí, že žijeme sice každý svůj život my i naše děti se svými dětmi a všichni víme, že jeden pro druhé je zde vždy připraven. U nás to zatím není snad nic formálního, a návštěvy u svátků jara i dušiček je samozřejmostí. Zatím se nám nestalo, že by někdo zapomněl na svátek nebo narozeniny atd. Prostě jsme ta pravá VELKÁ rodina .
Anna Potůčková
Měla jsem ráda MDŽ. Nejdříve jsem si tento svátek užívala v Hulíně, kde jsem pracovala jako kuchařka ve strojírnách, které pořádaly vždy oslavu na kulturáku a o tanečníky nebyla nouze. Po mateřské jsem nastoupila do Čokoládoven v Holešově a i zde byly oslavy v podobném duchu. Ale kvůli mateřským povinnostem už jsem na některé oslavy jít nemohla.
Soňa Prachfeldová
Myslím, že je dobře tuto tradici udržovat, popřát všem ženám, zaslouží si to . každá odvádí svůj velký díl práce pro společnost. Ano , také u nás byly bujaré oslavy a když se žena posilní hodně. alkoholem, tak to stojí zato. Ale většinou to bylo příjemné, poklábosení, něco dobrého k jídlu a pití a přednes ředitele krátký. Nezapomenu na naše poslední MDŽ v klubu 8.3.2020, měli jsme klávesy, bavili se všichni a 9.3.2020 se vše utlo, byl konec všem akcím. A letos zase nic, škoda veliká, no možná už bude bezvadný Den seniorů !
Václav Soukup
Díky za Vaše sdělení ! Je vidět, že to bylo všude jiné, někde nudné a jinde veselé ! Ta kytička na obrázku patří jen Vám !
Eva Mužíková
Oslavy MDŽ jsem měla ráda, zvláště v kolektivu zaměstnanců uranových dolů. Tanečníků jsem měla dost, neboť muži byli v převaze:)))
Lenka Kočandrlová
No,zažila jsem dost oslav v různých kolektivech,malých, i větších. Obdržely jsme různé předměty - vázu,půllitr,útěrku, peněz z ROH bylo málo,tak ještě chlebíček,malý dortík a skleničku vína Pražský výběr.Kytky bývaly v květináči,i živé.Jednou jsme jeli na podnik do Plzně,kde to bylo slavnostnější,bylo jídlo i tanec se živou kapelou,už nevím kde.Já neumím tancovat,tak to pro mne byl opruz,když mě všichni šéfové chtěli provádět,tak jsem jim děsně zdupala nohy....Nejvíc se mi líbilo už po plyšáku,že byla tombola,do které se daly všelijaké "dárky",zabalené,aby nebylo poznat,co tam je,ty byla na hromadě,očíslované,aby to nebylo vidět,a pak si každý koupil lístky a těšil se,když to jeho číslo vytáhli....Občas někdo vyhrál tu svoji blbost,co tam předtím věnoval....Vybrané peníze šly do narozeninového fondu.Já osobně se nikdy neopila,brala jsem to jako spíš povinnou zábavu.
Hana Řezáčová
Různé oslavy MDŽ popsané níže málem závidím, u nás nebylo, kromě ručníků či prostírání, které předal s přáním šéf, nic :-)
Jana Šenbergerová
Přestože, nebo možná protože bylo mužů pomálu, mám na oslavy hezké vzpomínky. Střídali jsme místa, zpívalo se, tančilo, dobře jedlo, dobře pilo, i kytička nebo drobný dárek se našly. Pokud se mi něco nelíbilo, už jsem to zapomněla.
Irena Mertová
Vzpomínám si jen, když jsem pracovala na detašovaném pracovišti mezi samými muži, přinesl mi mistr z dílny v čele ostatních kytičku sněženek. Pak se chlapi odebrali oslavovat MDŽ do hospody, jako vždycky.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.