Na jménech nezáleží – jsme jedné krve – ty i já! (na 50 slov)

Paní Mužíková - Ano, to bylo hrozné, ani nevím jak to nyní probíhá v běžných nemocnicích. Když jsem byl asi před 10 lety naposledy v IKEMu s cukrovkou (po zápalu plic jsem jsem si musel chvíli píchat inzulin – jinam mám jen prášky), tak tam to bylo už na špičkové úrovni. Dva na pokoji, kde byla pro nás společná koupelna a WC, tam člověk zůstane člověkem i v té nepříjemné situaci, kdy se dostane do nemocnice. Tedy jen dva sběrné džbány a dokonce s horní krytkou (aby to nesmrdělo) na WC. Já jsem tam zažil ale chybu sestřičky (?), kdy si mne spletla s tím druhým pacientem na pokoji, přišla mi pozdravit a povídá, že si mám večer v 8 píchnout 19 dílků inzulínu z toho pera a přitom já dosud píchal kolem 4 (6), tak jsem se jí ještě jednou zeptal, proč tak velká změna a ona mi povídá, pane Jankovský, já tu mám napsáno 19. Když jsem jí řekl, že jsem Vrba, tak řekla pardon, já si vás spletla. Ale naše podoba s Jankovským byla jen výškou a on musel mít o takových 25 kg více. To by byla asi o hodně horší záměna s horším dopadem. Pak mi ale chodili měřit glykemii každé 2 hodiny, což mělo být také u pana Jankovského, to se jistilo až ráno. Tam tehdy tím nastala „drobná“ komplikace u něj, těch 19 bylo i pro něj dost a on prý tak zaspal hypoglykemii.

Ano, i takové záměny se stanou. Horší když pár dnů trvá, než se omyl vyřeší. Nikdy se mi nelíbily v nemocničním sociálním zařízení ty naplněné, volně přístupné "džbány", stojící v regálu a čekající, až je sestry odnesou do laboratoře......