Není ptáček jako ptáček
Ilustrační foto: zgastro

Není ptáček jako ptáček

12. 6. 2023

Ani se mi nechce věřit, že za pár týdnů už to bude rok, co si nesu následky zranění na elektrokole z loňského léta. Můj život se tím změnil a zkomplikoval, ale běží dál…

Od konce května ležím na klinice s dobrou pověstí a krásným výhledem na Prahu. Už nemám vyměněné jen obě kyčle, ale na stará kolena mám i jedno z nich nové. Totální endoprotézu zdevastovaného kolenního kloubu mi provedl stejný specialista na stejném operačním sále jako před lety, takže jsem tu skoro štamgast. Jen svůj pokojíček ve druhém poschodí na lůžkovém oddělení ortopedie jsem si tentokrát nemohla zajistit, protože tam zrovna probíhá rekonstrukce.

Nu což, snad to přežiju i s nějakou sympatickou spolubydlící…

Stalo se. Ona s varózním (do O) pravým kolenem, já s valgózním (do X) levým. Společně bychom daly dohromady jednu rovnou zdravou nohu. Padly jsme si do oka už při cévkování v předoperačním pokoji. A hned po procitnutí z narkózy na JIPce jsme si potykaly.

Veselá kopa od Kladna nebyla jediná, kdo přispíval k dobré náladě mezi hadičkami a pulzujícími přístroji, které střežily naše životní funkce. Skvělý byl totiž především celý sehraný personál. Počínaje energickou staniční sestrou s originálním smyslem pro humor přes všechny sestřičky a sanitářky až po dva zdravotní bratry, kteří pro nás byli ochotni udělat cokoli.

V pátek jsme zjistily, že v celém areálu kliniky nejde televize. Byly jsme upoutány na pooperačním pokoji, který pro nedostatek míst vznikl z JIPky odpojením našich těl od přístrojů a konečně i odložením vuittonky. To je výraz pro typický nemocniční módní doplněk v podobě závěsné igelitové kabelky v různých odstínech žluté…

Navzdory prvním krůčkům v rámci rehabilitace jsme se mohly pohybovat hlavně prostřednictvím polohovací postele, takže perspektiva víkendu bez televize se nám zdála poněkud pochmurná. Zdravotní personál nás nemohl jen bavit, a drogy v žilách, mírnící pooperační bolesti, neúčinkovaly pořád stejně.

Páteční večer jsme si ještě vystačily, ale v sobotu už jsme trochu brblaly. A tak, jak je mým dobrým zvykem řešit různé nepříjemné situace po dobrém – například kultivovaným písemným oslovením pokud možno nejvyššího šéfa, odeslala jsem v sobotu odpoledne z mobilu e-mail na adresu provozní a finanční ředitelky kliniky:

Vážená paní ředitelko,
veškerá  péče i personál na Vaší klinice je opravdu na vysoké úrovni, za což patří všem náš dík. Ale snad by ke komfortu platících či doplácejících klientů měla podle vašich dispozic patřit v dnešní době i funkční televize, a jestliže už třetí den "není signál" a nikdo s tím nic nemůže udělat dříve než v pondělí, uznejte prosím, že tohle v pořádku není. Vím, že se to dá samozřejmě  vydržet i bez televize, ale po operaci někteří z nás nemohou ani chodit ani dlouhodobě číst, a víkend v nemocnici bez televize je obzvláště dlouhý...Tak mi prosím nemějte za zlé, že jsem se Vám rozhodla i za ostatní klienty podat tuto informaci. Děkuji za pochopení a věřím, že se postaráte o nápravu.
S pozdravem H.Š.

Samozřejmě jsme si absenci televize vynahrazovaly vlastními silami, jen nám bylo líto, že v neděli neuvidíme Případy mimořádné Marty.

Vtom k nám do pokoje vstoupil zdravotní bratr, který nepronesl snad jedinou větu bez nějaké vtipné pointy.

„Dámy, neručím za výsledek, ale něco zkusím, jo?“

V ruce držel – světe div se – jehlu na sepnutí masových závitků. Zapnul televizi, vytáhl kulatý kabel ze zdi, píchl do něj jehlici a tu v místě napojení s kabelem přilepil zdravotnickou lepicí páskou k rámu ventilačky. V tom okamžiku se obrazovka rozsvítila a naskočil obraz i zvuk. Ještě maličko zavrtěl jehlicí, aby byl obraz perfektní, a zázrak byl na světě. Pro nás dvě, které bychom tuto anténu uměly použít výhradně na španělské ptáčky, zcela určitě.

Zíraly jsme na to s otevřenou pusou a náš obdiv nebral konce.

V pondělí hned zrána mi přišla odpověď od paní ředitelky:

Vážená paní Š.,
Velice se omlouvám za vzniklou nekomfortní situaci, kterou skutečně nebylo možné – z důvodu nedostatku materiálu – vyřešit dříve, až dnes. Osobně jsem v sobotu byla přítomna na klinice, abych situaci s kolegy vyřešila, ale nepodařilo se nám to. 
Děkuji za pochopení.

Nemeškala jsem tedy a napsala okamžitě další e-mail:

Děkuji Vám, paní ředitelko, za odpověď, a musím v této situaci velmi pochválit Vašeho zaměstnance "bratříčka" M na pooperační ortopedii, který s humorem a mimořádnou vynalézavostí vytvořil improvizovanou anténu z kovové jehly na masové závitky!!! Nevím, kde ji vykouzlil, ale každopádně  jsme díky němu mohli sledovat v sobotu i v neděli večer naše oblíbené pořady.
Takoví zaměstnanci jsou k nezaplacení!
Děkuji Vám za Váš zájem a věřím, že od zítřka proběhne náš rehabilitační pobyt už se vším, co k němu  patří.
Hezký den Vám přeje H.Š.

A vzápětí další reakce paní ředitelky:

Dobrý den, paní Š, tak tohle určitě na žádné klinice v Praze, možná ani v České republice, nezažijete :-) Do kopie dávám staniční sestru, která předá osobní poděkování „bratříčkovi“ M  :-)
Užívejte si pobyt u nás a přeji hezký den.

Paní ředitelka má pravdu. Chytám se prostě každého stébla, které v tom našem nemocném světě vede aspoň k jedné malé radosti denně. Třeba ke zjištění, že pořád jsou ještě někde lidé na správném místě.

 

Z rehabilitační kliniky vás zdraví a hezké vztahy v běhu času přeje

H.Š.

Glosa Hany Švejnohové
Hodnocení:
(4.9 b. / 27 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Marie Magdalena Klosová
Troufám si říct, že ani já bych neváhala si s vámi potykat. Vaše líčení nezáviděnihodné situace je mi sympatické. Před 3 lety jsem strávila nějaký čas ve zdravotních zařízeních po náhradě kyčelního kloubu a musím říct, že jsem si to fakt užívala a ráda na to vzpomínám. Díky doktorům , sestrám, bratrům i "spolutrpícím" a taky dobré náladě, která panovala , i když pomalu začal řádit covid. Vám přeji rychlé pokroky a stále dobrou náladu. mm Vzkaz pro paní Honcovou - moc Vám držím palce a obdivuji Vaši statečnost. mm
Hana Švejnohová
Mé milé spoluííííčkařky, moc vám všem děkuji za povzbudivá slova, mají pro mě zároveň i léčebný účinek... A hlavně jsou vaše reakce jasným důkazem, že s humorem a slušností nejdál dojdeš. Navzdory všem výjimkám!
Zuzana Pivcová
Je dobře, žes to pojala s nefalšovaným humorem. Tak ať to jde čím dál lépe.
VANDA Blaškovič
Milá Hanko, a co až se ti zahojí rány po operaci a budeš moci i na vodoléčbu… Chápu situaci správně? To teprv potom budou pokroky! Jsi v nej rukách…to dáš! Také jsem to absolvovala, ale jen po artroskopii, po úrazu na lyžování. Jak se říká, sportem …ahoj!
Dagmar Bartušková
Paní Švejnohová, přeji brzké a bezbolestné uzdravení.
Stanislava Honcová
Ach, jak moc rozumím :-). Momentálně jsem přetnula skoro rok trvající období neskutečné bolesti a nemohoucnosti. Komplikovaný kyčelní kloub ( operovaný už 3x + velká vrozená vada) se uvolnil a totálně mi zdevastoval trámčinu ve stehenní kosti. Konec dobrý, všechno dobré - 3D tisk implantátu kusu pánve, nového kloubu a dříku protaženého stehenní kostí až ke kolenu. Funguje to a já zase žiju, i když už jsem ani nedoufala. Přeji, ať se koleno hojí a hlavně slouží. A ať Vás obklopuje co nejvíc milých, kreativních a veselých lidí.
Alena Tollarová
Ach, ta kola. Já jsem na něj nesedla už dlouhých deset let a ani se k tomu nechystám. A to jsem ani neměla na kole úraz, jen nemoc, po které jsem ztratila jistotu jezdit. Paní Hanko, moc Vám přeji zdárnou rekonvalescenci, ta doba od loňského léta je opravdu dlouhá,
Zdenka Soukupová
Krásná příhoda. Je vidět, že i nepříjemné zdravotní trable jde prokládat veselými příběhy. Hanko, moc přeju brzké uzdravení Vám i Vaší sympatické spolubydlící.
Jaroslava Handlová
S humorem jde všechno snáz. Když se najde ochotný a schopný člověk udělat radost svými nápady někomu dalšímu, pak je život hned veselejší i na nemocničním lůžku. Přeji rychlé uzdravování plné optimismu a dobré nálady.
Alena Velková
Líbí se mi, že ani v takto náročné situaci neztrácíte humor. Držte se!

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.