Kouzlo časů minulých: Co na plotně, to na jazyku
Ilustrační foto: pinterest.com

Kouzlo časů minulých: Co na plotně, to na jazyku

23. 11. 2020

Místo, kde matka vařila ony pochoutky, po kterých se dodnes sbíhají sliny, byla plotna. Nebyla to žádná chudinka, měla nejmíň metr a půl krát metr a pyšnila se tím, že má pěkně velká dvířka na přikládání dřeva, chromovanou obrubu a za sebou kachlová kamna s troubou a zásobníkem na horkou vodu.

A někde ještě kamna pokračovala pecí a nad ní bylo zimní království pro děti. Samozřejmě se tam všechny nevešly. Tenkrát se počtem dětí nešetřilo a tatínek s maminkou se činili. V peci se pekl chleba, chutný a voňavý, s kůrkou bílou od mouky, jak těsto kynulo na okřínku.
 
O plotnu se musela rodina podělit s prasetem. Pokud nebyl v přístavku "pařák", brambory pro prase se na ní vařily ve velkém hrnci a šlichta, ta tam měla také svoje místo. Jinak její využití bylo opravdu k pohledání. Na okraji jsme si pekli plátky brambor jen tak, posolené. Naskakovaly na nich pěkné boule stejně tak jako na plackách z bramborového těsta, na tenko vyválené a opečené přímo na plotně. Když jsem pak o mnoho let později jezdil na Slovensko, jejich lokše jako by jim z oka vypadly. Mazaly se domácím sádlem a ty nejlíp chutnaly. Kdo chtěl mít pusu od povidel, máma ráda vyhověla.
 
Na dnešní dobu ve velkých hrncích se vařily polévky a ostatní jídla, hlavně brambory. Nejčastěji voněla bramboračka, ve které nechyběly houby a majoránkové plevy. Fazolačka byla každý týden a patřil do ní ocet i cukr. V česnečce plaval česnek, v uzené polévce  kousky uzeného masa, hrachová se zelenala jako nať petržele, kterou se zdobila hovězí. Ta ovšem mrkala očky z talíře jen občas a pokud v ní byly i játrové knedlíčky tak se můžete vsadit, že to bylo na velký svátek nebo na nějakou rodinnou slavnost, pokud se to tak dalo nazvat. Zavářky byly pouze domácí: nudle i drobení umím dodneška.

Ta ostatní jídla si k masu čichla jen jednou, dvakrát do týdne. A tak obědy během něj lákaly ke stolu v pondělí třeba bramborovým knedlíkem, přelitým sádlem s cibulkou, v úterý kynutými knedlíky s jahodovou marmeládou, ve středu šťouchané brambory s osmaženým květákem, ve čtvrtek buchty všech tvarů a s náplněmi, které začínaly u tvarohu, pokračovaly mákem, jablky, sušenými hruškami, marmeládou a nikdy nechybělo posýpátko z másla, cukru a mouky. V pátek přišel na řadu špenát s vejcem natvrdo a bramborem ve slupce a v sobotu, protože to byl pracovní den jako každý jiný, nakrájela máma bramborové knedlíky na kousky, přelila je máslem, přidala pár lžic povidel, vše zamíchala a oběd byl na světě.

Sobotní večer byl jediný, kdy bylo něco od masa. Uzenka, kabanos nebo opečený špek s chlebem nebo rohlíkem, rozpečeným v troubě. Jinak večeře nabízely chleba se solí, brambory s mlékem, bramborové placky dnes nazývané bramboráky, opečená jablka s vařenou a oslazenou rýží, topinky a dalo by se jmenovat ještě hezkou chvíli.
 
V neděli se plotna rozesmála do růžova. Pánev si přišla na své a zlátly v ní řízky, v době sezony dokonce holoubata, pokud nebyla pečena jako nadívaná v troubě, kde jindy také voněla česnekem a cibulí vepřová pečeně a o hodech husa, kachna nebo kuře. I králík se tam dost často vešel. Neděle byla svátek, který jen tak někdo nerušil prací, pravda, dobytek se musel obsloužit, oblečení bylo jiné než ve všední den a i nálada byla sváteční.

A když se tak nad tím dnes zamyslím, skoro nic jsme nekupovali. Pytel mouky, homoli cukru, sůl a koření. Zbytek se donesl ze zahrádky, z kurníku, králíkárny, holubníku, ze sklepa nebo půdy, případně od sousedky, která měla tři krávy a stále čerstvé mléko. A tak chlapče myslím, žes vypil ten šálek melancholie až do dna. Stopka slivovice to spraví.
gastronomie vzpomínky
Hodnocení:
(5.1 b. / 23 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jarmila Komberec Jakubcová
Každá doba má své kouzlo a dnešní mladí budou třeba vzpomínat jak u "hladových okénkách" různých zavřených restaurací si kupovali své jídlo.
Hana Řezáčová
Zdá se mi, že už toho pamatujeme jaksi moc ... Pamatujeme si jak se vařilo za našich babiček, maminek a ono je trochu už i "pravěk", jak to bylo kdysi za nás ... Vařilo se jinak, celá domácnost byla jiná, určitě bylo víc práce a méně pomocníků, kdepak např. myčka (i plínky jsem vyvařovala, máchala ve vaně, ždímala v ruce) ... Bylo to v mnohém složitější než to mají mladí dnes, ale ti zase řeší plno jiných problémů ... Vzpomínání je hezké, srovnávání s životem mladých úsměvné, zvlášť, když se to podá s nadhledem, jako paní Kopecká níže ... Paní Monika se se rozčiluje trochu nespravedlivě ...
Eva Kopecká
Děkuji, paní Řeřichová a zdravím Vás ze svojí pavlače. Ne všichni jsme naladěni na stejnou vlnu. Abychom měli nadhled a smáli se stejným věcem. Jsem ráda za Vaše sympatie. To víte, jako stará a zapšklá baba jich mnoho nepotkávám. Zaplaťpánbu, že mám svoje bydlení. Potkat se třeba v důchoďáku s někým, kdo člověku nesedne, to musí být něco. To bych na té pavlači asi i nocovala.
Josef Borecký
Ještě bych přidal vzpomínání negurmánské, když se dalo brouzdat v kaluźích a blátě v gumovkách nebo galoších, kde byly ještě koskovaný bačkůrky. To dneska na zámkové dlažbě děti neužijou, a vlaštovky a Jiřičky si hnízdo neuhňácají . Co jich bylo na obloze a hnízd pod střechou nad naším chlívem. A vrabců a chocholušů (co žijou na koňských koblížkách bylo jich skoro tolik co vrabců) když jsem před lety jednoho viděl na Moravě došlo k roztesknění. A skřivánci vysoko nad zralým obilím ... Teď i kosové jsou vidět vzácně a co jich bylo. Jo Jo .
Josef Borecký
Jo jo, ještě taky děkuju, že pamatuju tyhle časy. Navíc kdy jsem se vozil s dědou na žebřiňáku za naší Strakou od které babička stloukala máslo ve dřevěné máselnici a v pátek postní byly vźdy dolky s povidly domácím tvarohem a kysanou smetanou, ólalá ! A ty holoubátka s nádivkou, když se vyndaly z trouby to bylo zase v neděli z dědova chovu. Mončo mě to zapšle nepřipadá .
Monika Monca
Pamatuji si vikendy u prababicky, ta teda varivala uz na plynu, ale i tak, bajecna doba a spoustu toho, co me naucila, praktikuju dal.
Monika Monca
Pani Kopecka, to, ze vase dcery, pripadne snachy, jsou line doma uvarit, neznamena ze to takto maji vsichni. Spis naopak, dnes si valna vetsina mladych zen opet zacina zakladat na zdrave, tudiz domaci, strave. Nerikam, obcas objedname po narocnem dni pizzu, ale abyste smahem celou generaci smahem odsuzovala je sprosty. Zahrada? Nenechte se vysmat, kdo by kupoval pozemek na zahradu, kdyz nema zaplacene vlastni bydleni? V dobe, kdy maly tripokojovy byt v panelaku, jak vy rikate, stoji 6 milionu... V tydnu se kazdy naobedva v praci/ve skole, ale o vikendu je standardem se sejit u stolu a najist se jako slusni lidi. To ze vy jste si sve mlade vychovala jinak, je vas obrazek... A ze jste si vyzkousela, jak se zije podle vas "dnes" ? A kdopak to po vas nakonec uklidil? Nikdo, ze? Vite, ono ani po "nas mladych" to nikdo neuklizi, musime sami...vidite jen to, co chcete videt a vas prispevek zni napul jako vysmech, napul jako lamentovani stare zapskle baby.
Marie Ženatová
I já jsem si trochu zavzpomínala... Nadívaná holoubátka, husí játra na cibulce nebo králík na česneku - to jsem vůbec v dětství neznala - zato v pátek veliké a vrchovaté talíře lívanců, bramborových škubánků s mákem nebo buchet - to bylo plechů a nikdy nic nezbylo* Když jsme se přestěhovali do města a já poprve rozválela těsto na nudle ze dvou vajec tak jsem si teprve uvědomila, že nemám kuchyň jako v dětství, v které by se dalo klidně i tancovat* Mám kuchyňku jako dlaň tak tak na otočení... Takže vyválené nudlové plachty jsem rozložila všude kam se dalo i na všechny židle aby mi trochu proschly a já je mohla nožem nakrájet na jemno* Jenže za tuto námahu jsem byla odměněna tak, že když manžel přišel tak mi velice vyčinil, protože si neměl skutečně ani kam sednout... A tak po druhé už jsem byla chytřejší a dělala nudlové těsto jen z jednoho vajíčka...*
Daniela Řeřichová
Paní Kopecká, děkuji za pointu Vašeho příběhu. Už jsem se dlouho tak nezasmála.☺
Eva Mužíková
Takové vzpomínky mám opravdu moc ráda.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.