V souvislosti s uplynutím 40 let od tragické smrti Johna Lennona jsem i já zavzpomínal na událost, která změnila výrazným způsobem můj život. Mezi svým 12 - 13 rokem jsem si v r. 1963 chtěl po příchodu ze školy naladit nějakou jinou hudbu, než se hrála v pořadu "Hrajeme druhé směně", a najednou jsem byl "zasažen" přímo do srdce: Wait, oh yes, wait a minute mr. Postman .....!
Od té doby jsem poslouchal Radio Luxembourg každé odpoledne a z jedniček a dvojek na mých vysvědčeních se postupně stávaly dvojky a trojky. Odmítl jsem si stříhat vlasy a jedinou mou starostí bylo shánění riflí a dalších výstředních módních doplňků.
Od 16 let jsem v Plzni nevynechal žádnou diskotéku a chudák maminka přestávala postupně doufat, že její" Vašík" bude jednou panem doktorem nebo alespoň učitelem. Podobně působila hudba Beatles a ostatních vznikajících skupin na značnou část naší tehdejší mládeže a na "zlaté šedesátky" vzpomíná i naše seniorská generace jen v dobrém. To by naše dnešní děti a vnoučata "zírala", jak nám to tehdy slušelo a jak jsme řádili při skladbách "Stounů, Led Zeppelin" a dalších, převážně anglických skupin!
Naše dívky byly tenkrát daleko krásnější, než ty současné, které jsou "pokreslené jako chodské truhly!" Jen se, dámy, pochlubte fotografiemi z té doby a rázem v očích vašich mladých "stoupnete v ceně!"
Dnes na youtube poslouchám převážně vybrané árie z oper slavných Italských skladatelů, ale občas si tak trochu "odskočím", abych si poslechl své oblíbence z mladých let. Zároveň se v mezích možností snažím sledovat současnou moderní hudbu, aby jsem si získal pozornost své vnučky, a když mě pochválí slovy, že" děda je moderní", dmu se pýchou ! Hudba je prostě fenomén a v téhle "mizérii" nám dokáže vždy zvednout náladu!
