Jeden rok se stalo, že jsem se necítil nějak v pohodě a měl jsem to mezi 3 a 4 z češtiny na závěrečné vysvědčení. A do toho i onemocněla naše učitelka na český jazyk a suplovat k nám přišel učitel v důchodu a začal tím, že vyhlásil, že bude vyvolávat k tabuli ty žáky, kteří to mají mezi. Že to bude ale zajímavou a zábavnou formou.
To spočívalo v tom, že napsal na tabuli pro každého žáka několik vět a 5 žáků se postavilo vedle sebe na startovní čáru a každý musel říct, kde v té jeho větě je chyba a za každou správnou odpověď si směl dát přezůvku přesně před tu druhou (prostě postoupit o jednu slepičí) a první 3 v cíli dostanou tu lepší známku a ti zbylí 2 tu horší. Já sledoval to dění prvních pětic ze své první lavice, řada na mne měla přijít až druhý den – to měli jít k tabuli ti, kterým jména začínala na „S“ - „Ž“. Už víte (z mého příběhu: „Svou modlitbu si pořádně promyslete“), že jsem v té době patřil k nejmenším žákům a že jsem tedy měl i nejmenší nohu, a tak se mi to zdálo i trochu nespravedlivé to zkombinovat s fyzickým stavem, a tak jsem vymyslel plán.
Ze svých tenisek jsem ostrým nožem odstranil podrážky a těsně před hodinou jsem si je obul na boso na záchodě. A v tom mezidobí, kdy ostatní odpovídali, jsem se pohupoval ze strany na stranu a prsty jsem se posunoval po třídní podlaze z PVC k cíli (na trojku), aniž to „bonzačka“ Majerová postřehla. Ta měla dbát na regulérnost soutěže, a tak jsem o několik cm předstihl vyspělejší žáky. Jo – za to mohu poděkovat svým "Poslušným teniskám", které neprozradily naše společné tajemství. A nikdo si nevšiml, že mé bosé upocené nohy zanechaly šmouhy, jako kdyby se tam projel šnek. :) Za svou kariéru zpěvačky může zase poděkovat jiným teniskám - „Neposlušným teniskám“ Lucie Bílá. Že budu muset nyní vrátit titul, tak toho se nebojím, mám jen „Šašek třídy.“ a tímto vyprávěním jsem ho jen zase obhájil.
