Řemeslo má zlaté dno
Ilustrační foto: pixabay.com

Řemeslo má zlaté dno

17. 6. 2020

Jsou povolání či živnosti, která se těší všeobecné vážnosti. Třeba IT specialista, daňový poradce, kosmetička, kadeřnice, účetní (to poslední si možná jenom namlouvám).

A jsou povolání, či živnosti, jejichž potřebnost si uvědomíme až v okamžiku, kdy nastane katastrofa. Třeba když vítr zacvičí vaším otevřeným oknem na chalupě s takovou razancí, až se sklo vysype. Co teď? 

Správný chalupář si vše opraví sám. Věrni této zásadě jsme se rozhodli vyhledat sklenáře, nechat si uříznout tabuli skla a vysypané okno zasklít. Zní to jednoduše, ale první problém nastal s vyhledáním sklenáře. V okruhu dvaceti kilometrů se nacházel pouze jeden. Telefonicky jsme se ujistili, že je přítomen a vyjeli jsme.

Po kratším hledání jsme objevili řemeslníkovu dílnu v poněkud  sešlém domku na okraji sídliště. Mistr sklenář nás už očekával za pultem mezi skleněnými tabulemi různých rozměrů a harampádím, které se neznalému mohlo jevit jako důležité potřeby při zasklívání. S odstupem času si to však nemyslím, protože odér, který z té dílny vycházel, zcela jistě potřebný k této činnosti není. Byla to směs zatuchliny, něčeho chemického… 

„To je terpentýn, fermež a plavená křída, z toho se dělá kyt,“ poučil mě manžel, zatímco jsem se nenápadně sunula zpět ke dveřím, pootevřela je a tvářila se, že jen nakukuji. Znělo to logicky, ale já jsem tam cítila ještě něco, důvěrně známého… Pochopila jsem, až když jsem pohlédla do kouta, kde díky proudění vzduchu poletovalo jakési smetí. Byly to kočičince úplně vysušené na troud. Byly všude. Nu což, čistotný zrovna není, ale může být dobrý řemeslník, utěšovala jsem se v duchu, zatímco manžel zadával zakázku.  

„Můžete si pro to přijet za půl hodiny“ děl mistr sklenář. "Ale přijďte přesně, já pak musím odjet."

Přesně pět minut před stanoveným termínem jsme otevírali dveře dílny.

„Máte to hotový, ale já musím vyvenčit psa," oznámil nám řemeslník. Nevěřícně jsme zírali, jak upevňuje vodítko na obojek umolousaného podvraťáka a jde venčit. Manžel se pouze vzmohl na otázku, kolik že to bude stát, já jsem ztratila řeč úplně.

„To jsem ještě nespočítal,“ nedal se vyvést z míry mistr. Nejsem příliš trpělivá a podobné situace bez zvýšených emocí těžko zvládám. Šla jsem si raději sednout zpět do auta a odtud jsem sledovala průběh venčení. Manžel zatím postával u dílny a trpělivě čekal. Naštěstí pes příliš neotálel, vykonal, co vykonat měl a asi po patnácti minutách se svým páníčkem nabrali směr k dílně. Tam za chvíli vešel i manžel. Ani ne za minutu opět vyšel a běžel někam směrem do města. Na můj udivený pohled jenom zavrčel - jdu někam rozměnit,nemá drobné – a v očích se mu zračilo počínající šílenství, neboť mistr sklenář za ním volal „A pospěšte si, já musím odjet!“

I když se to tak možná nejeví, sklo jsme si nakonec odvezli a okno zasklili. A mě mimoděk napadlo, jak by se asi zachovali mí klienti, kdyby u mě v kanceláři šlápli do kočičince, potom byli vykázáni ven z důvodu venčení psa. O tom, zda bych je poslala někam rozměnit si peníze vůbec neuvažuji, nemusela bych je už více vidět. Klienty i ty peníze. Nebo co bych dělala já, kdybych se s něčím takovým setkala u své kadeřnice. Okamžitě bych se odebrala ke konkurenci za rohem. Jenže účetních i kadeřnic je v každém městě, jak se říká, dvanáct do tuctu. Ale sklenářů?  Nebo obuvníků, nebo jiných nedostatkových řemeslníků? To si pěkně rozmyslíte, jestli budete poslušně šaškovat u mistra vzdáleného dvacet kilometrů, nebo vyhledáte konkurenci o dalších dvacet kilometrů dál.

Prostě, jak říká staré přísloví: „Řemeslo má zlaté dno.“

Můj příběh práce služby
Hodnocení:
(5 b. / 25 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Patrik Poula
V dnešní době se skoro všichni snaží vydělat co nejvíc peněz za co nejkratší čas, což se bohužel negativně promítne na kvalitně. Já se snažím všechno kolem domu opravit sám, jedině tak mám jistotu, že je to udělané dobře. Kromě toho ještě chodím do práce. Pracuji jako automechanik a náš servis má dobrou pověst, takže nemáme o práci nouzi. Minulý měsíc jsme si dokonce mohli konečně vybrat nový šroubový kompresor z https://www.kompresory-filtry-servis.cz/produkty/kompresory/kompresory-boge/sroubove-kompresory-boge , tak mám radost, že jsem k jeho koupi přispěl i já svojí prací.
Věra Ježková
Měli jsme výborné učňovské školství. Nemáme. Dobrého, nebo vůbec nějakého, řemeslníka, aby člověk pohledal. A přitom je přece moc fajn, když někdo něco pořádně umí udělat, opravit…
ivana kosťunová
To je pravda- možná by s mohli učit od svých dědů - to je ještě generace, která ovládala různá řemesla.
Marie Faldynová
Mám studovaného a manuálně zručného syna, spíš mi připadá, že chlapcům chybí vzory. Syn, který tátu skoro nezná se od něj nic nenaučí. Kam to dotáhne generace čučící do mobilů těžko říct.
Jitka Caklová
Kdo ví, co manuální práce obnáší, NEPOHRDÁ a vždy když potřebuje, tak sobě rovného, k tomu, co sám nevyřeší, bez problémů najde.
Rostislav Mraček
Bezvadné! Pobavil jsem se. Proto přece podobné příběhy zažíváme. Abychom pobavili ty druhé!
ivana kosťunová
Ano, ano, ano, se všemi vašimi komentáři souhlasím. Učňovské školství hyne na úbytě, a průšvih je, že už to řemeslo nemá učně kdo naučit. Jak píše paní Marie- to máme za to pohrdání manuální prací. Proto jsme odkázáni na takové typy,...
Naděžda Špásová
Ivano, s tím se nic dělat nedá, myslíš, že se polepšil? Ale kdepak, ten dobře zná řemeslnická pravidla a svou vzácnost. :-)
Marie 00000
Opravdu dobří řemeslníci téměř vymizeli. Ale studovaných lidí, kteří jsou nakonec nepoužitelní i v oboru, který studovali, těm máme mraky. To máme za to pohrdání manuální prací a dělníky. Po revoluci se najednou vytratily některé učňovské obory, tak máme, co jsme chtěli. Všichni rodiče chtěli mít vzdělané děti, aby nemusely makat....
Zdenka Soukupová
Jo, řemeslo. Postihla mě menší porucha u pračky Bosch. Na internetu jsem vyhledala servisy a opraváře praček v našem okrese (asi 8 firem) a představte si, NIKDO (!) nedělá pračky Bosch. Nejbližší servis je 60 km od nás. Nechápu. Tak jsme vlastními silami zjistili, co nefunguje, u Bosche jsem objednala náhradní díl a vyměnili jsme to sami. Po čase odešlo něco jiného, tak jsem zvolila stejný postup. Naštěstí je syn zručný a opravy se nebál. A naštěstí mi Bosch nenutil jejich servisáka z takové dálky. Tož tak.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.