O ženách a mužích: Druhá nebo třetí míza? 1.část
FOTO: Karel Janeček, Bruntálský a Krnovský deník

O ženách a mužích: Druhá nebo třetí míza? 1.část

23. 9. 2019

 Tento článek vydáváme po dohodě s autorem ještě jednou jako vzpomínku na zesnulého Františka Mendlíka.

Vážení čtenáři,
prozatím nehodlám polemizovat se stovkami autorů z řad sociologů, psychologů, sexuologů a manželských poraden, kde se touto problematikou zabývají. Odborníci většinou vycházejí z toho, že zejména muži v určitém věku procházejí někdy obdobím, které je vede k pošetilému chování. Empatie a porozumění partnerky je v tomto obtížném životním období jedním z nejlepších léků. A to mne na té záležitosti zaujalo nejvíce. V této části bych se rád zabýval jen případy spíše roztomilými a ne běžnou nevěrou, kterou často provázejí devastující následky v rodinných vztazích.  

Někteří muži mají to štěstí, že se jim povolání stane zároveň životním koníčkem, a tak vlastně procházejí tímto kritickým obdobím celkem nepozorovaně, ovšem právě jen tehdy, mají-li štěstí i na tolerantní manželky. Patří mezi ně zejména mnoho železničářů. Rád bych vás seznámil se dvěma takovými příběhy.

Příběh první: Železný dědek nechce přijít o svou trať

Tento článek mne na internetu velmi zaujal, a tak jsem požádal redakci a autory o laskavý souhlas s jeho použitím pro magazín i60, který jsem písemně obdržel, jakož i s použitím obrázku (1). Cituji teď z něj vybranou část: 

Trať z Bruntálu do Malé Morávky, o jejímž zrušení rozhoduje ministerstvo dopravy, by velmi chyběla strojvůdci Stanislavu Tomanovi z Bruntálu. Železničář tělem i duší pracoval u státní dráhy od roku 1968, z toho devatenáct let působil jako strojvůdce právě na této trati.  Pan Toman je podobný Železný dědek, jakého ve stejnojmenném českém filmu ztvárnil Jaroslav Marvan. 

Jako odpověď na úvahy ministerstva o zrušení tratě začal pan Toman v důchodu stavět model trati vlastní. Nikdy předtím žádné modely takových rozměrů nestavěl. Je to už pět let, co na modelu ukazuje potomkům a dalším zájemcům místa okolo železnice, na něž má jako strojvůdce nejvíce vzpomínek.„Já beru trať do Malé Morávky jako trasu pro vyloženě citlivé duše. "Já mám rád přírodu, a co mě vždy pohladí po duši, to je právě trať, kterou chtějí rušit,“ komentoval snahy ministerstva Toman. Často se také vydává podél trati pěšky, aby si její krásy připomínal.
Zdroj – včetně dalších fotografiií a videoklipu zde. (4.3.2011, autor článku Karel Janeček)

Co k tomu dodat? Železnice se brzy po svém vzniku na počátku 19. století stala světovým fenoménem a má své kouzlo dodnes (viz obr.2 foto Al-Tollarová i60). Železniční modely učarovaly i lidem, převážně mužům, jiných profesí. Vzpomínám na malý jednokolejový vláček jako na svoji nejmilejší hračku, na větší model maminka neměla peníze ani místo v bytě. A stejně na tom byli i moji synové. Ale měl jsem kolegu - učitele, který této vášni propadl a jeho hodná manželka mu dovolila v bytě 3+1 zabrat pro obrovský model celou místnost. A tak jsme k nim často chodili na návštěvy všichni, kteří jsme měli děti. Věřím tomu, že jste něco podobného také zažili. (Na obr.3 je věrná kopie nádražní budovy, foto Helenka Červenka). Na toto téma se mi na chatu i60 líbil také vtip:

Mamimka se ptá synka: „Tak co, budeš si večer hrát s novým vláčkem, anebo s vychovatelkou?“ „Podle toho, co si vybere táta!“ (Vložila Alexandra Brzobohatá)

Příběh druhý: Železničář Bohoušek a vrabci v hrsti

Tento příběh mi vyprávěl můj kamarád Luboš. V jedné vesničce blízko Veselí nad Lužnicí žil starý pán, bývalý výpravčí, který také i v důchodu železnici miloval. Nejen, že měl doma miniaturní vláčky, ale ještě se začal bavit tím, že z papíru vyráběl malinké čepičky s kšiltem, jak je nosili nádražáci před mnoha a mnoha lety. V krmítku pro ptáčky nastražil nějaké lepidlo a chytal vrabčáky. Když se některý přilepil, tak mu poctivě pacinky vyčistil, ale nalepil mu na hlavičku tu „ajznboňáckou“ čepičku. (slangově). No a tak v té vesničce létali vrabčáci s čepičkami jako v tom našem filmu Ostře sledované vlaky. (Oscar v r.1968). K údivu i pobavení místních občanů.

4. Sluší mi to? Sluší mi to? Náčrt mé virtuální kamarádky Sofi.

Stylizace autorky náčrtu - zajímavé je, že se strefila do barvy – jak pravil Václav Neckář po 50 letech od natáčení filmu: „Původní čepice ve filmu byla originál z První republiky barvy modré, nebyl jsem výpravčí, ale elév." (Ta červená barva u štítku a zobáčku je tam ovšem navíc a výpravčího čepice byla červená). Mimochodem autor předlohy filmu Bohumil Hrabal během války pracoval jako železniční dělník a výpravčí (obr.6), což se odrazilo i v jeho literární tvorbě.

 

5. Václav Neckář ve fiilmu a po 50 letech

 

No řekněte, přátelé, není takovéhle infantilní stárnutí miloučké? Jasně, taky mě hned napadlo, jestli to není trápení zvířat. Ale, myslím, že to není až tak zlé, čepičky jsou z papíru a stačí děšť a nějaké to křoví... A že to vrabčákům nevadilo, se prokázalo tím, jak se rádi ke krmítku vraceli. Psal jsem Vám o tom hlavně proto, že mě zaujalo, jak legrace může být kořením života i v pozdním stáří. A řekl bych, že celkem neškodná. Vrabčáky miluju, jsou nám věrni i v tuhých mrazech a nelítají někam za lepším bydlem. A jsou to osobnosti, nenechají se vycvičit, aby kdejakou volovinu papouškovali. Snad ani žádného blba nenapadlo zavřít vrabčáka do klece a zkoušet naučit ho pozdravit návštěvu „Nazdar, vole“!

Mé otázky pro čtenáře
1. Znáte ze svého života nějaké milé příběhy druhé či třetí mízy? (Vynechme zatím případy trapně banální nevěry). Existuje něco
    podobného i u žen?
2. Milé dámy. Kdybyste s manželem bydleli v bytě 2+1, dovolily byste svému muži, aby si celou jednu místnost zabral pro svoji sbírku –
    muzeum např. historických záchodových mís a nočníků z celého světa? A směl by tam vodit návštěvy, či byste dokonce spolupracovaly
    a vybíraly vstupné?

 

6. A co chlapi, mají si kde hrát?   A co chlapi? Mají si kde hrát?

 

 

aktivní senioři Můj příběh
Autor: Libor Farský
Hodnocení:
(5.1 b. / 18 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Zuzana Pivcová
Libore, napsal jsi to moc hezky a tak řečeno trefně. Za sebe říkám, že mě vlastně nikdy neopustila první míza. Tedy, co se týká hravosti. O svých sbírkách (vlci, ještěrky, šátečková víla Berenika, plyšový medvěd Bubu) jsem psala ve svých dřívějších článcích. A což teprve, že jsem se v šedesáti zamilovala do motorek! Muži koníčkáři jsou mi veskrze velmi sympatičtí. Kdo si hraje, nezlobí. Mít takového, hraju si s ním v celém bytě. :-)))
Ilona Erika Kolář
Ve dvoupokojovém bytě určitě ne. My máme co dělat, abychom se vešli do třípokojového. Máme složenou velkou modelovou železnici v krabicích, bohužel není místo, kam bychom ji postavili. Kdybych měla možnosti, dovolila bych manželovi postavit zahradní železnici a klidně bych ji otevřela pro veřejnost.
Libuše Křapová
Libore, to se mi líbí. Takhle "blbnout" na stáří neumí každý. Najít si koníčka a vložit do něho celou svou duši. Musím se ale přiznat, že já si osobně nedovedu představit, že bych v dvoupokojovém bytě jednu místnost manželovi přenechala celou. Moje děti bydlí daleko, kde by přespaly, když přijedou? A ještě -my ženy si takhle koníčky dokážeme vytvářet taky. Snad se zde mnou uvedené neurazí, když je dám za příklad - není to myšlené ve zlém, ale jako výraz mého uznání. Např. Eva M. a její Bertík, Alena T. a její cedulománie + nádherné fotky, Elena V. - fotky + čtení pro seniory, Hanka P. - organizování zájezdů....., jenom tady na íčku, co jich je. Nelze všechny vypsat - takže vám které jsem zde neuvedla, se omlouvám.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.