Tato emancipace v podobě mužské energie se odrážela i v zaměstnání. Snad jen, když došlo na milostný vztah, nebylo to přece jen tak jednoznačné.
Možná, že některé od mužů uslyšely, že je kontrolují, komandují a stále s něčím otravují. Tento pocit může leckdy v člověku zanechat trvalé následky, takže to některá žena vzdá a raději, než aby požádala o pomoc, udělá si vše sama, i kdyby se měla udřít. Možná ale také občas nabudeme dojmu, že všichni muži vidí či akceptují jen mladší ženy, pro které jsou ochotni udělat vše, "co jim na očích vidí". To, co by pro vás rozhodně neudělali, a když, tak jedině velmi neochotně. Tím nemáme na mysli pouze vlastní partnery, nýbrž i kolegy z práce, známé, různé řemeslníky, úředníky, ale i třeba náhodné chodce nebo spolucestující a další v různých každodenních situacích. Je to ale opravdu tak?
Většina starších mužů si ve skutečnosti lépe rozumí s ženou blízkou svému věku. Už proto, že žili ve stejné společnosti a mají za sebou zhruba stejně dlouhý život a mnoho obdobných zkušeností. Určitě je nijak neznevažují. A jestli chtějí "vyzkoušet" nějakou mladší, tak je to především proto, že se s nimi cítí víc oceněni, což je něco, co u svých vrstevnic mnohdy nenajdou.
Muž i ve starším věku by chtěl být pro ženu tak trochu hrdinou. Má to v sobě zakódováno, být ženě ochráncem, činit ji šťastnou. A je ochoten udělat pro to mnohdy vše, co je v jeho silách. Zdánlivá neochota má svůj důvod často v tom, že my ženy někdy bohužel volíme taková slova, která muž neslyší správně. Řekneme svůj požadavek jako pokyn, někdy přímo rozkaz. Jako něco, co mu kdysi nařizovala matka, když ho vychovávala. Jaký pak div, že se muž v takové chvíli nepřetrhne ochotou.
Což to tedy zkusit trochu jinak? Udělat z muže hrdinu, to je malé tajemství, které nic nestojí a otevírá dveře k ochotě a spokojenosti. Například můžeme říci:
"Prosím tě, potřebovala bych pomoct" ..... a pak následuje žádost o to, co potřebujeme.
"Mohl bys být tak hodný a ..."
"Udělal bys mi radost"
"Pro tebe to bude hračka"
"Asi si s tím sama neporadím..."
"Moc by mi to pomohlo.."
Muži mají radost, když mohou pomoci ženě, která jejich pomoc potřebuje, ba přímo se bez ní nejspíš neobejde. Muži se často cítí podceňováni, takže je dobré jim poděkovat, pochválit je a zdůraznit, jak moc si vážíme toho, co pro nás udělali. A nemusí v tom být vůbec žádná přetvářka, snad jen trochu "diplomacie".
Někomu se to může zdát jako samozřejmost, pro jiného je to dlouhá cesta, jak se naučit spolupráci, a to se všemi muži, s nimiž přicházíme do styku.
Dokážete si říct muži o pomoc a jakým způsobem? Jsou nějaké další tipy, které by mohly být užitečné pro některou ženu, která má třeba problémy s komunikací s muži?
