Eli, móóc hezká galerie . Barvy se díky Elen rozjely a zdá se mi, že je to lepší a lepší. Snažím se o fialovou, ale moc mi to nejde. No, uvidíme, vlastně uvidíte.

Bohužel, s vysokým krevním tlakem se léčím již tak 5 let. Denně beru vždy ráno léky

Ireno, vtipné!

Fotografie mojí maminky z 50. let odpovídají těmto snímkům. Jsem ráda, že se opět hodně nosí šaty a delší sukně.

Dobrý nápad, Hanko. Barvy přece nejsou jen v přírodě. I doma se jich najde docela dost, jak vidím ve tvé fotogalerii. Přemýšlím, která barva ještě není zastoupena. Snad růžová a šedá.

Ráda čtu příběhy, ve kterých si mohu porovnat, jak se naše životy od sebe liší, přestože ve své podstatě jsou stejné. V manželství jsem to také byla já, kdo držel kasu, manžel se staral o velké nákupy, o auto a dělal skoro všechny řemeslné práce v domácnosti, samozřejmě po vzájemné dohodě. S druhým mužem se to obrátilo, peníze už mě moc nezajímají, on je zásobovač, i když nakupujeme spolu. Moc se mu do toho nepletu a vyhovuje mi to. Vařím, peču, smažím a on je rád, že to umím a on to dělat nemusí.

Pěkná úvaha i vzpomínka v jednom. Metafora o pašování ....se mi líbí. Jen mám někdy dojem, že někteří tu hranici nepřekročili. :-D

Proto jsem raději příspěvek poslala rovnou na hodonínský transparentní účet. Pro jistotu.

Jasně, to bude určitě skvělá akce i když se tam nebude moc mluvit, nebo právě pro to! Ale já ještě od rána v šoku pod vlivem článku s názvem „Revoluce v přebalování. Dítě musí s výměnou plenky souhlasit, poučují experti rodiče.“ https://magazin.aktualne.cz/revoluce-v-prebalovani-dite-musi-s-vymenou-plenky-souhlasit/r~113f2a08d8e411eb98380cc47ab5f122/ jsem natolik zabředl v tématu, že jsem titulek tohoto článku přečetl takto: „Když spolu souzní miminka, gestikulace s prvky tance, a to bez jediné hlásky“. :)

Švandovo divadlo patří mezi naše oblíbené. Uvedené inscenace jsem viděla a mohu doporučit, na poslední jmenovanou se chystám.

Cigarety nejsou dobré řešení, o tom není pochyb. Ale že by byly důvodem nemocí, to si nemyslím, protože rakovinu mají i lidi, kteří nikdy nekouřili, totéž platí i o jiných nemocech. Cigarety určitě nejsou přínosem, ale svádět na ně všechny nemoci to také není řešení.

Zajímavě a perfektně nafocená BÍLÁ. Moc mě ty barevné postřehy baví. Při procházkách jsem na tom obdobně :-). (Ruku s cigaretou jsem po delším zkoumání objevila). Přeji plno barevných zážitků a dobré světlo.

Tento článek mi unikl. Někdy se nestačím divit, na jaké překážky může člověk narazit, když přijde o blízkého člověka. Občas jsem se s podobnými setkávala, dokud byl manžel nemocný a často v nemocnici. Několikrát jsem si myslela, že zemřel, ale on byl jen převezen jinam a nikdo mi nedal vědět. Po jeho úmrtí jsem měla na úředníky spíše štěstí. většinou mi veškeré vyřizování usnadnili.

Vypadá to na bezva týden. Moc hezké fotky. :-)

Na to, že to jsou chvíle k nevypovězení, jste nám to popsal hezky. A šachy jste se hrát naučil? :-)

Krásné jako vždy.

Bývala to naaše oblíbená štace, určitě je tam i nyní krásně.

Nejsem si vůbec jist, zda tolik negativních zpráv je vůbec vhodné umísťovat na web, který se chlubí tím, že je určen pro aktivní seniory. Když je někdo nemocen a to i vážně, tak si najde o každé nemoci mnoho informací u svého lékaře a když mu to nestačí, tak i jinde na internetu, i když většina doktorů tomu moc nefandí. Na našich rodinných setkáních jsme musel zavést jistý režim. Jen prvních 30 minut je vyhrazeno k tomu, aby si všichni postěžovali na své neduhy a pak konec – už ani slovo. Protože jak stárneme, tak těch nemocí je stále více a mladší ročníky pak odmítali se těch setkávání zúčastňovat a hledaly si všemožné výmluvy. Pak jsou povoleny jen veselé příběhy a také se osvědčily scrabble, které dokáží odpoutat pozornost jinam, než jen na negativní stránky života. Ne - nejsem málo empatický, právě naopak, ale žít se musí a ne se v určitém věku obléknout do černého pro truhlu a přijímat jen samé negativní zprávy o sobě a celém světě. A tak se ptám, nemělo by se Íčko otevřít nějak více i mladším ročníkům a nezůstávat jen rezervací pro lidi od 60+. Je mi 70 a je mi tu smutno – připadám si tu jako puberťák a jsem jím ale rád. :)

Děkuji, pro mne velmi zajímavé.

Ano, ano, ostrov Hvar, ostrov levandule! Zdravím odsud! Le-Vanda ..:)